Česká architektura neexistuje, což nevadí, říká architekt Petr Hájek
Petr Hájek vybral třicítku nejlepších staveb za poslední dobu do ročenky Česká architektura 2019–2020. V Bourání mluví o nich a také o stavbách podle svých návrhů. Například o krematoriu pro zvířátka.
Každý rok dostane jeden tuzemský architekt zadání vybrat nejlepší stavby za poslední dobu do architektonické ročenky Česká architektura. Letos to byl Petr Hájek. Proto jsme se sešli v kavárně na pražské náplavce – tamní kobky (ateliér Brainwork) jsou jednou z vybraných staveb. Proč jsou dobré? A není to zbytečně ambiciózní architektura pro místo, kam se chodí především „pařit“? Debata o téhle nové stavbě začíná tento díl Bourání.
Téma ročenky je rozmanitost, a do výběru se tudíž dostaly rozmanité stavby: dvě velké kancelářské budovy DRN (architekt Stanislav Fiala) a centrála ČSOB (Chalupa architekti), rodinné domy, knihovna. Ovšem také happening na Karlově mostě; loni v létě se lidé sešli na mostě u půl kilometru dlouhého stolu, který spojoval oba břehy Vltavy. Je to ovšem ještě architektura? A jaká tedy česká architektura je? Podle Petra Hájka žádná neexistuje a vysvětlí proč.
A co se děje se zvířátky po smrti? „Asi jdou do zvířecího nebe,“ říká Petr Hájek. Druhou polovinu Bourání jsme věnovali práci jeho ateliéru Peter Hájek Architekti, takže i projektu Věčná loviště, což je zvířecí krematorium. Sálu Dox a dalším hudebním sálům. Také rekonstrukci Invalidovny; i o tomto mediálně probíraném projektu jsme mluvili v Bourání.
Petr Hájek je profesor a působí na vysokých školách v Praze a Bratislavě. Jací jsou studenti architektury? Jak přemýšlí, co ho na tom baví a inspiruje? U koho by Petr Hájek architekturu studoval dnes? A šel by studovat k sobě? „Asi taky,“ směje se – a více v Bourání.
Bourání s Petrem Hájkem o ročence Česká architektura, kam vybral nejlepší stavby svých kolegů. A také o jeho práci.
