Česká bota 2.0: Mutanti a pocta klasikám
Prestižky, botasky, pionýrky nebo důchodky: tradiční české boty zajímají čím dál víc mladých designérů. Proměňují notoricky známé boty na práci, sport, turistiku i na doma. Vznikají současné městské varianty klasických modelů i nečekaní mutanti, jako kříženec důchodky s lakýrkou.
Mladé designéry přitahují ke starým klasikám dva aspekty: notoricky známý autentický vzhled spojený s historií místního životního stylu a zachovaná lokální průmyslová výroba. Každý ví, jak vypadá prestižka nebo botaska, které se už ani nemusí psát s velkým písmenem. Názvy bot z tradičních továren ve Skutči a ve Zlíně zdomácněly jako obecné pojmenování sportovních bot. Většina z nás jako malá šlapala do českých a slovenských kopců v pionýrkách ze Zlína. A kdo má prarodiče na venkově, potvrdí, že široké zateplené bačkory zvané důchodky této generaci nic nenahradí. A právě upgradem téhle klasiky začneme prohlídku budoucností českých bot podle nastupující designérské generace.
Ve svém nejnovějším konceptu Shoe Up, který je zatím jen funkční studií, se Eliška rozhodla radikálně zjednodušit výrobní proces a zaměřit se na biologicky rozložitelné plasty: „Nepoužívám kopyta, boty se nenapínají ani nelepí, jejich spoje fungují mechanicky. Jako materiály jsem zvolila plasty na bázi polyuretanu, textil, korek a materiál pinatex z ananasových vláken. K plastům mě dovedl objev houby funghi, která roste v amazonských pralesích a rozkládá polyuretan. Ve chvíli, kdy si botu koupíte a vložíte do ní stélku, začne se rozkládat. Po půl roce začne oxidovat jako nakousnuté jablko, vy ji přestanete nosit a do dvou let se rozloží.“
Na každodenní nošení ve městě i na výlety jsou určené modely Botas 66. Lifestylový sublabel značky Botas začal jako školní práce, opět na pražské UMPRUM. Jan Kloss a Jakub Korouš se odrazili od ikonického modelu z roku 1966, který citlivě rozvádí do několika linií v pestré škále tlumených i výrazných barevných kombinací. „Ani jedna bota není jen náš výmysl, všechny tvarově vychází ze starých modelů z archivů Botas. Zákazníci slyší na to, že jsou boty vyráběné v Česku, ve Skutči na Vysočině.“ Nesmrtelným fenoménem jsou vedle botasek klasické prestižky, které jsou v Čechách a hlavně na své domovské Moravě masovou záležitostí. Jsou to pohodlné, funkční a trvanlivé boty české working class, které se nosí do roztrhání. Do nečekaných podob je pro své módní přehlídky proměňuje český návrhář Jakub Polanka. Podráží je podpatky z jezdeckých bot, přidává reflexní světelné prvky a proměňuje tradiční barevné kombinace.
Nejnovějším přírůstkem nové české klasiky je upgrade tradičních pohorek. Boty Playbot, které Aleš Loch a Jan Ševela ze značky Playbag připravili ve spolupráci se zlínskými výrobci. Jde o osvěžení a oživení klasických pionýrek: „Inspirovali jsme se trekingovými botami, jako je klasická italská pohorka nebo naše pionýrka. Jde o boty, které se dají vzít do města, do přírody i do hor. Máme 3 základní typy: unisexovou semišku, které říkáme kecka, ta je spíš do města. Pak městskou pionýrku na cruising po asfaltu nebo lehkou turistiku. Třetí model se jmenuje Kotaar, je to zimní výšlapová obuv zaměřená na treking, pojmenovaná podle toho, jak u nás říkáme kopcům.“
Refresh tradičních českých bot, které se stále vyrábí v místních továrnách, není zajímavý jen pro fanoušky mladého designu. Má výhodu i z ekologického a etického úhlu pohledu. Zatímco u lokálních značek víte, kde, kým a za jakých podmínek byly boty vyrobené, u nejmasověji rozšířených bot od nadnárodních labelů je situace velmi nepřehledná. Na to se pokouší upozornit kampaň Obuj se do toho neziskové organizace NaZemi.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
