Chcípácký rap a umrlčí post rock. Hitparáda neobjevených dostala vánoční nadílku beznaděje

Něco tu chybí začíná trochu zdlouhavě, dokonce dojde i na field recordings. Zní to jako pozdní Pink Floyd, což může být pro někoho pochvala, ale pro jiného zas největší urážka. Pak se ozve hluboký zpěvákův hlas, který dokola opakuje „Něco tu chybí“ – a člověk si říká, že musí jít o nějaký metahumor. Když pak song konečně začne gradovat a přidá se i druhý verš minimalistické skladby, všechno do sebe najednou skvěle zapadne.

Čtvrt na smrt (samozřejmě že jde o hudební projekt, který má v čele básníka) by mohli suplovat avantgardní rockové kapely stojící kolem významných textařů – třeba jako Protomartyr. Vůbec by nevadilo, kdyby do toho taky časem trochu víc šlápli. 

Ani u dua Spolu by nám nevadilo, kdyby se do toho víc šláplo. Rapu v podání citlivých kluků fandíme, v tom asi ani nejsme sami. Jenže track Samota kulhá na obě nohy. Beat zní tak nerozhodně, že působí spíš jako podkres. A rap Petra Schovánka je tak monotónní, že člověk víc vnímá beat. Kruh se uzavřel, není z toho cesta ven. Na druhou stranu, Samota je vůbec první track, který Spolu poslali. A taky jsou Vánoce, mohli bychom být trochu hodnější, že jo?

A co vy? Komu chcete pod stromeček nadělit hlas? Nebo dáte dárek nám a pošlete svůj track na starter@rozhlas.cz? Za oboje budeme rádi!