Chill or die! Proč streamované playlisty víc škodí, než prospívají

Během posledních sto let jsme přišli o podstatnou část našeho přirozeného akustického prostředí. Okolní svět se stal hlučnějším vlivem technologického pokroku i plíživě agresivních reklam. Ticho se nám zdá nesnesitelným a jeho přítomnost je rušivá. Na meditaci nemáme čas, spoléháme na instantní relax. Přijít do práce, zapnout počítač, prohodit pár povinných slov s kolegy, přihlásit se do Spotify a během pár vteřin najít perfektní kulisu pro kancelářskou práci. Jinými slovy: odpočiň si při práci, protože jindy na to nebudeš mít čas.

Po práci náš čeká ještě návštěva fitnessu. Se sluchátky na uších běžíme na pásu jako křečci a za poslechu playlistu Run Wild doufáme, že se za pár měsíců změníme k nepoznání. Právě mezi sportujícími jsou playlisty Spotify ohromně populární a nikomu příliš nevadí, že se z hudby v posilovnách stává spíše motivační výtahová hudba.

Aplikace streamovací služby Spotify|foto: Barbora Linková

Konečně jsme po náročném dni doma. Co si takhle uvařit něco dobrého a pustit si k tomu nějaký veselý folk? Streamovací služby v životě dnešních mileniálů v mnohém suplují roli televizí, která už není samozřejmou výbavou jejich domácností. Chrání nás před tichem nebo samotou. Můžeme ji kdykoli přepnout na „lepší kanál“. Vyhovuje nám, když na bytovém večírku nemusíme moc řešit, co bude hrát jako podkres a věnovat se přátelům. Prostě necháme náhodně přehrávat playlisty Backyard Party, An Honest Pint nebo Boozy Brunch a ona už se ta zábava nějak vyřeší sama.

A právě zde narážíme na kámen úrazu. Z procesu objevování nové hudby se postupně vytrácí vlastní vyhledávání, dříve symbolizované entuziastickými sběrači vinylových desek a cédéček či později stahovači empétrojek na externích nosičích. S příchodem streamingových služeb ale trend hromadění nahrávek pomalu, ale jistě uvadá, byť hrstky nadšenců jistě zůstanou i nadále.

Streamování hudby nás zbavuje starostí. Na jedné straně nám poskytuje mobilitu a luxus poslouchat oblíbenou hudbu kdykoli a kdekoli, na druhou apeluje na naši lenost a pohodlnost. Právě dostupnost a nekonfliktnost streamovaných playlistů vede k unifikaci zábavy a volného času. Ne náhodou jsou na Spotify masivně oblíbené právě denní a týdenní výběry (Daily Mix a Discover Weekly), generativní playlisty vytvářené algoritmy uživatelům na míru na základě poslouchaných skladeb. Statistiky to jen potvrzují – téměř polovina ze všech uživatelů Spotify v roce 2016 tyto periodické playlisty alespoň jednou využila.

Playlisty si ale oblíbily i globální korporáty, které je v honbě za zvýšením vlastní tržní karmy hojně využívají k marketingovým účelům. Brandovanými playlisty si nahrávají bonusové body v konkurenčním boji o zákazníky a posilují vlastní přesvědčení, že i značka se může stát životním stylem. Příkladem jde třeba firma Nike, jejíž Running Tempo Mix je vůbec jediným oficiálním playlistem spojeným s konkrétní značkou, který se objevuje na hlavní stránce (konkrétně v kategorii Cvičení).

Podle nekonečného množství názvů to vypadá, že máme playlisty úplně na všechno. Při bližším zkoumání ale zjistíme, že se jedná spíše o padesát odstínů bezpohlavní šedi. Kdo by v playlistu Sad Songs čekal depresivní nálože od King Crimson nebo sebevrahy oblíbený track Öngyilkos Vasárnap od Venetian Snares, ten bude zklamán. Streamingové platformy a kurátorované playlisty mohou být velmi užitečným sluhou, ale také nebezpečným pánem, který může nenávratně proměnit naše posluchačské návyky i estetickou vnímavost. Vyměnit pohodlí za radost z objevování hudby a intimní prožitky s tím spojené? To nezní jako dvakrát výhodný obchod.

Po práci náš čeká ještě návštěva fitnessu. Se sluchátky na uších běžíme na pásu jako křečci a za poslechu playlistu Run Wild doufáme, že se za pár měsíců změníme k nepoznání|foto: Printscreen z aplikace Spotify