Chůze v přírodě nejen za časů korony: Přináší nám klid, lepší paměť i spirituální zážitek

22. duben 2020

Chůze přírodou je patrně nejpřirozenější lidský pohyb. Ihned po vyhlášení nouzového stavu se celá řada lidí přesunula od městských radovánek do přírody. Co nám procházky nejen za časů korony přináší? „Kontaktem s přírodou a bytím v zeleni se nám lépe obnovuje pozornost a lidé se lépe uzdravují,“ říká Šárka Křepelková. Pouť krajinou je tradiční součástí křesťanské spirituality. Proč se ale na svatojakubskou pouť vydávají stále častěji lidé, kteří se za věřící nepovažují?

„Přestože nejsem křesťan, svým způsobem nejsem věřící, tak nějaké duchovní prožitky mám. Myslím, že i většina lidí na svatojakubské pouti nějaké zažívá. Jen tak deset procent lidí na svatojakubské pouti jsou ti poctivý křesťané,“ říká cestovatelka Renata Malá. Zájem prožívat prostřednictvím chůze nějaký druh spirituality je patrný právě na vzrůstající oblibě této cesty, kterou dnes zdaleka nepodnikají jen lidé věřící.

Značka Svatojakubské pouti

Byť může být takováto pouť často pojímána pouze jako sportovní výkon, sekundárně podle Ivana Ryndy z Katedry sociální a kulturní ekologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy můžou účastníci zažívat určitý spirituální zážitek: „Únava a to, že zmůžu své tělo až na doraz a že to dělám s nějakým cílem, můžou vést i k velice hlubokému zážitku pokory, což mě přibližuje k něčemu, co mě přesahuje jiným způsobem, než je přesah směrem k přírodě.“ Celá řada lidí podle Ryndy do přírody chodí právě s motivací zažít něco spirituálního. „Příroda nás prostřednictvím svých přírodních zákonů pochopitelně přesahuje, byla tady před námi. Právě zakoušení přírodní jinakosti může být i velkým spirituálním zážitkem,“ dodává Rynda.

Vyhlášení nouzového stavu kvůli pandemii koronaviru ale do přírody vyhnalo spoustu lidí, kteří do ní dříve nechodili. „Uvědomil jsem si, že jsem v takhle intenzivním kontaktu s přírodou dlouho asi nebyl,“ říká Jan, který se octl v malé vesnici na Berounsku. Nikoliv ale jako turista dráždící místní obyvatele. Vyhlášení nouzového stavu ho zastihlo u rodičů partnerky. A tak mimo Prahu i spolu s několikaměsíčním miminkem zůstali. A co tedy zažívají lidé, když znovu začnou chodit do přírody?

příroda - v přírodě

„Pocit, který mi to přináší, je především vyklidnění, a i když většinou chodím sám s kočárem, tak je to takovej smysluplně strávenej čas i s tím dítětem, přestože zrovna spí,“ popisuje své pocity z chůze v přírodě Jan. Veroniku Kellnerovou do přírody nenaučila chodit pandemie, ale příchod jejího syna. „Dřív jsme chodili po městech, pak jsme ale zjistili, že příroda je pro něj lepší. Není to naše preference. My jsme spíš městští lidé.“ Přiznává ale, že skrz dítě nahlédli na přírodu z jiného úhlu. „Zní to jako klišé, ale je to tak. To, co nám zůstávalo skryté, to, čeho jsme si nevšímali, tak s ním teď hledáme. Různé kytky, houby, klacky. Dřív jsem jenom bloumala po lese a spíš jsem se těšila z procházky domů.“ Veronika Kellnerová se snaží být ohleduplná k místním obyvatelům, a snaží se proto jezdit na méně známá místa. Pobyt v přírodě je pro celou rodinu zejména v době pandemie ale nepostradatelný. „Teď je to pro nás jediný způsob smysluplného trávení volného času, který se nám nabízí.“

Zajímají se o životní prostředí víc lidé, kteří v přírodě tráví čas? Právě kořeny zájmu o ochranu životního prostředí zkoumala ve svém magisterském výzkumu dnes doktorandka z Katedry environmentálních studií Masarykovy univerzity v Brně Šárka Doležalová Křepelková. Zkoumala, jestli pobyt dětí v přírodě má vliv na jejich zájem o životní prostředí. Zaměřovala se na tři faktory: vliv vzdělávání a znalostí o životním prostředí, vliv emoční vazby s přírodou a to, zdali když trávíme v přírodě čas v dětství, trávíme ho i v dospělosti a tím se automaticky o životní prostředí víc zajímáme. „Z toho výzkumu pro mě vyplynulo, že nejdůležitější je emoční vazba, emoční bonding. Paradoxně ty informace tam nehrají vůbec důležitou roli,“ dodává Šárka Doležalová Křepelková.

Jan se o environmentální otázky a problémy změny klimatu zajímal i předtím, než začal v přírodě trávit víc času. Pobyt v přírodě mu ale spíš dává nějakou naději i v environmentálních otázkách: „Myslím, že to intenzivní setkávání s přírodou dodá člověku nějaký klid a naději i v tomhle směru. I když se to takhle může zdát jako falešný optimismus. Hodně intenzivně si teď ve vztahu k tomu čtyřměsíčnímu miminu uvědomuju, že bych chtěl, aby moje dítě trávilo čas v přírodě. Vnímám to jako podstatné pro vytvoření si nějakého vztahu k ní a potažmo i k životnímu prostředí.“

Pusťte si reportáž a dozvíte se, co všechno nám chůze přírodou přináší. Jaký vliv má pobyt v přírodě na naši paměť, jestli se ti, kteří tráví čas v přírodě, víc zajímají o životní prostředí a jaké chození do přírody praktikovat v době pandemie.

Spustit audio