Co se stalo s Marissou Marcel? Immortality Sama Barlowa bourá hranice mezi hrou, filmem a realitou

Tvorba Sama Barlowa už od Her Story z roku 2015 balancuje na hraně svého média z pomezí filmu a hry, Immortality se ale vymezení své žánrové škatulky vzpírá ještě mnohem víc. Trojici filmů zasazených do let 1969, 1970 a 1999 nepřehrává od začátku do konce, ani diváctvo/hráčstvo nestaví před žádná náročná, větvená rozhodnutí – krátké klipy, které se dají volně přetáčet, propojují jednotliví herci a rekvizity.

Cílem je tak přijít na správný řetězec událostí, kde nejde ani tak o děj samotných fiktivních filmů, ale spíš o dění v zákulisí a o interpretaci dialogů, které by se v ostrém střihu rozhodně nedostaly na plátno. Na poměry interaktivního filmu má Immortality překvapivě vysoké produkční hodnoty, zároveň je zpracováním technicky a dobově věrná odpovídajícím érám 20. století, a to včetně zvukové stránky.

Ústřední záhada Marissina zmizení je dostatečně fascinující, aby hráče a hráčky hnala kupředu celou dobu, své mystérium si přitom zvládá udržet až do konce a neprozrazuje během pátrání víc, než je bezprostředně nutné pro další postup. Podle Jardy navíc příběh Immortality nekončí ani s výsledným rozuzlením, naopak jde o zážitek, který hodlá dozrávat ještě drahnou dobu po odrolování závěrečných titulků.

Jaká další herní zmizení uvíznou v paměti a nepustí? Proč je lepší hrát Immortality na gamepadu, ne na klávesnici? Dozvíte se v aktuálním Questu.