Co všechno je hudební nástroj? Břidlicová deska, prostor i vlastní ucho, tvrdí výstava Nástrojáři
„Sám nevím, jak se na to hraje, ale kluci uvedli, že je to kontaktní nástroj,“ říká kurátor Michal Cáb a nejistě cinká do dvou porcelánových kachlí zavěšených ve vzduchu. I když na nich nenajdete žádné indicie značící hudební potenciál, dvě desky vydávají záhadný tón, který se navíc při jejich pohybu rozvlní. Tenhle minimalistický hudební instrument najdete v pražské galerii Školská 28 na výstavě Nástrojáři, kam se nechodí pozorovat, ale poslouchat.
Slyšet, co neexistuje
„Tato výstava spojuje poměrně úzký okruh autorů, kteří se zabývají vytvářením nástrojů nebo ve své tvorbě tematizují to, co je hudební nástroj,“ vysvětluje Michal Cáb, když procházíme malým prostorem galerie, jejíž zdi pokrývá desítka reproduktorů a kde jednu místnost opanovaly objekty připomínající gramofony. Exponáty Veroniky Svobodové místo vinylů přehrávají břidlicovou desku nebo dřevěný kotouč pokrytý pískem, po kterém se potuluje kus houby, kamínek nebo sada hřebíčků. Tenhle automatofon hraje dokola symfonii o drobných předmětech a člověk si ji nejvíc vychutná o samotě se sluchátky.
O kousek dál čeká trochu náročnější poslech. „Nejradikálnějším příspěvkem na výstavě je instruktážní poslechové video Marka Hlaváče, ve kterém předvádí, co se dá dělat s lidským uchem. Pochopil ho jako hudební nástroj. Možná že každý z nás zná tu dětskou hru, kdy nějakým způsobem to ucho odkrýval, zakrýval, dělal z něj takový filtr.“ Video nutí své diváky extaticky mávat rukama okolo hlavy, dokud si z nepříjemného pískotu člověk nevytvoří poslouchatelný zvuk.
Sirény a cikády
Nejnapínavějším projektem Nástrojářů je desetiminutová skladba, která rozezvučí celý prostor výstavního sálu ve Školské. Jejím autorem je sám kurátor Michal Cáb: „Tím motivem bylo nějak narušit standardní zážitek z poslechu hudby, kterou máme obvykle ve stereu, v pravém a levém kanálu. Ta multikanálová kompozice počítá s prostorovostí, s mnohostí, kterou s pomocí dvou kanálů nesdělíme.“ Cábův hudební nástroj tedy visí někde mezi čtyřmi stěnami galerie. „Tím nástrojem nemusí být něco, co držíme v ruce, co si dáváme do pusy a do čeho foukáme, ale může to být celý prostor.“ Michalova zvuková báseň s postupem času ukazuje, že je ještě rafinovanější. „Součástí té kompozice je také narativ, který s tou multikanálovostí nějak počítá. Příběh se rozvětví a v každém kanálu začíná jen jedna jeho část. Pak je možná lepší přistoupit k jednomu reproduktoru a poslechnout si jednu část, spojit si ji pak s hlasem, který poslouchal někdo jiný.“
Nástrojáři jsou co do počtu vystavovaných projektů poměrně malá expozice, ale ve své myšlence mají skoro utopickou ambici objevovat celé vesmíry. Michal Cáb vysvětluje, že nápad Nástrojářů se vlastně skrývá v citaci ze seriálu Star Trek: „Naše schopnosti nejsou zjevné, protože je nepoužíváme. Když stroj dělá lidskou práci, člověk tím o něco přichází.“ Ve filmu vidí Cáb zřejmou analogii k současnosti. „Dneska žijeme obklopeni nástroji, technologiemi, které pro nás fungují jako druh černých skříněk, nerozumíme jim. Mezi námi a těmi nástroji je nějaká míra odcizení. Překonat ho můžeme třeba tak, že si člověk začne nástroj stavět sám. To zakládá nějaký pocit blízkosti, je to nějaký utopický pokus, jak odcizení překonat. A jiná cesta je ty nástroje vůbec nepoužívat,“ směje se Cáb.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
