Cold War Kids - Loajalita Reaganových dětí
Kalifornská indie čtveřice Cold War Kids, která se - na rockery poněkud netypicky - dala dohromady na křesťanské škole, se po několika EP albech předloni představila slibným dlouhohrajícím debutem Robbers and Cowards. Jestli se jim podařilo jejich záříjovou novinkou Loyalty to Loyalty potvrdit nasazenou výšku laťky, zkoumal Robert Candra. POSLECHNĚTE SI: Recenzi Cold War Kids
Britský hudební magazín Q zařadil skladbu We Used to Vacation z jejich prvního elpíčka do svého reprezentativního výběru nejlepších nahrávek roku 2007 - vedle jmen, jakými jsou Björk, Sigur Rós nebo Interpol. Cold War Kids přesto v rozhovorech tvrdili, že svou druhou desku chtějí udělat jinak. A povedlo se jim to?
Stále platí, že exaltovaný hlasový projev Nathana Willetta, který se většinou pohybuje na samé hranici rozsahu a občas i intonační čistoty, jednoznačně upomíná na zesnulého barda Jeffa Buckleyho. Jindy se zase nebezpečně blíží Thomu Yorkovi - není žádná náhoda, že právě Cold War Kids mezi oběma deskami loni přispěli svou minimalistickou verzí skladby Electioneering na album radioheadovských předělávek OKX. Velvetovsky zahuhlaná, po plátcích odkrajovaná kytara pořád upozorňuje na stejnou krevní skupinu třeba s detroitskými White Stripes, kterým měli Cold War Kids ostatně předskakovat na turné, ovšem nakonec z tohoto slibného plánu sešlo.
Nicméně, jak zdůrazňuje Willett, Loyalty to Loyalty je po všech stránkách dospělejší deska než její předchůdce. Doslova říká, že oproti Robbers and Cowards má "mnohem oblejší, teplejší a temnější zvuk", a je prý nutné ji poslouchat víckrát než debut. Pravdou je, že Cold War Kids tu znějí velmi různorodě. Klipovou nadupávku Something Is Not Right with Me sice excelentně vystřihnou jako partička rozjuchaných středoškoláků, ale albem průběžně prosakují spíš temně živočišné bluesové tóny, a občas se na něm vyloupnou osudově pochmurné litanie, při kterých po zádech přebíhá příslovečné mrazení. Willettův klavír některým skladbám dodává zvláštní, až lehce kabaretní nádech, a mezi jiným dojde i na klasické indierockové hymny.
Ne že by deska neměla slabší místa. Snad by jí prospělo několik dalších energických hitovek, jakou je právě zmiňovaný singl Something Is Not Right with Me, a naopak o jednu či dvě rozvláčně melancholické vyprávěnky míň, protože před koncem jako by mírně ztrácela na tempu a síle, než se opět vzedme k závěrečné emocionální erupci. -- V celkovém úhrnu je Loyalty to Loyalty ale opravdu příjemné, sympaticky nepřekombinované album, kterým Děti studené války stvrdily, že pomalu dospívají v muže. Můžeme jen doufat, že nám své temperamentnější polohy v plné parádě předvedou na listopadovém vystoupení v Praze.
