Colorado dva roky po legalizaci konopí: klesá kriminalita a stoupají daňové výnosy

Každý podzim jsou s brzkým soumrakem britské sociální sítě zaplněny příspěvky žen, které oznamují, že pro letošek končí s běháním po práci. Důvod? „Není to bezpečné.“ Přestože pocit strachu je pochopitelný, dostupná data říkají něco jiného. Informoval o tom web Independent.

Podle britského statistického úřadu se 81 % žen cítí po setmění v parku nejistě, žádná data ale neukazují, že by v noci docházelo k většímu počtu útoků než přes den. Analýza londýnské radnice dokonce říká, že pravděpodobnost trestného činu se s příchodem tmy nijak výrazně nezvyšuje. Podobně dopadla i studie v Jižním Yorkshiru – trestné činy se dějí takřka rovnoměrně ve dne i v noci. U sexuálních deliktů se rozdíl podle ONS neprokázal.

To ale neznamená, že je obava mnoha žen neopodstatněná. Obtěžování při běhu či cvičení je totiž běžné: průzkum Adidasu uvádí, že 30 % mladých žen zažilo při sportu verbální nebo fyzické napadení a studie Univerzity v Manchesteru dokonce mluví o 68 %. Většinu z těchto incidentů ovšem nikdo nenahlásil.

Podle odborníků největší hrozba nepřichází z temných ulic – 90 % sexuálních útoků páchají lidé, které oběť zná. Obětí násilí od cizích lidí jsou statisticky dvakrát častěji muži než ženy. Ženský strach ze tmy tak často víc souvisí s hluboce zakořeněnými představami než s reálnou kriminalitou.

Nejmladší dospělá generace je šetrnější, než se o mladých lidech obecně soudí. Třetina z nich se označuje za „plánovače,“ kteří si hlídají výdaje, vedou si rozpočty a přemýšlejí dopředu. Jen 12 % přiznává, že nakupuje spontánně a bez rozmyslu. Podle studie společnosti Talker Research pro fintech společnost Affirm dává větší část generace Z přednost finanční stabilitě před okamžitým utrácením.

A potvrzují to i další čísla z průzkumu: 64 % mladých dospělých pravidelně přemýšlí o své finanční budoucnosti, téměř polovina v posledním roce aktivně spořila a více než třetina si vytvořila vlastní rozpočet. Dalších 35 % si přivydělává prací na vedlejší úvazek nebo na volné noze. Generace Z tak ukazuje, že ke své finanční situaci přistupuje mnohem zodpovědněji, než jak se o ní často tvrdí.

Získaná data nicméně souvisí s tím, že téměř polovina respondentů uvedla, že stále žije s rodiči — což jim podle webu Good News Network dává prostor šetřit. Skromně se ale chovají i v dalších sférách života: skoro polovina vaří doma, většina cvičí zdarma venku nebo podle YouTube a 58 % nakupuje v secondhandech. Při placení mladí nejčastěji sahají po debetní kartě, aby se vyhnuli dluhům. Pouze 14 % využívá služeb kontokorent, nebo nákup na splátky bez navýšení, vnímají ho ale spíš jako vědomý nástroj než cestu do finanční pasti.

Podle společnosti Affirm je čas přestat generaci Z podceňovat: mladí dospělí nejsou podle ní rozmařilí, ale přemýšliví.

Mysleli jste si, že vrátit se k ex je krok zpátky? Podle terapeutů a vědeckých dat vůbec ne. Fenomén „cirkulárních vztahů“ – tedy znovuobnovených partnerství po delší pauze – je častější, než by se zdálo a může být dokonce docela zdravý. Psychoterapeutka Nicole Gehl pro deník Independent říká, že šanci mají hlavně páry, které v mezičase prošly osobním růstem. „Není to o tom, jestli to může fungovat, ale jestli jsme se oba změnili natolik, abychom neopakovali vzorce z minula.“

A proč se k sobě lidé vlastně vracejí? Podle webu Vice.com po rozchodu často převažuje bolest, ale současně i uvědomění, že s někým už máte hluboké pouto, které se těžko nahrazuje nebo ruší. Opravit existující vztah tak může být snazší než budovat nový od nuly. Vrací se také ti, kteří se rozešli v dobrém a zjistili, že problém nebyl v partnerovi, ale třeba v načasování vztahu.

A jak poznat, jestli má návrat smysl? Odborníci doporučují dopřát si čas, reflektovat vlastní chyby a neskočit zpátky do vztahu po hlavě jen proto, že nechcete být sami. Po pauze je dobré začínat opatrně – chodit na rande, otevřeně mluvit o tom, proč to minule nevyšlo a teprve potom řešit závazky.

Opětovné sblížení může fungovat, pokud oba zúčastnění přijmou svůj podíl na předchozím krachu. V opačném případě hrozí nekonečný kolotoč „rozchod – návrat – rozchod“.

Trend cirkulárních vztahů navíc poukazuje na zajímavý fakt: někdy se k bývalému partnerovi nevracíme proto, že bychom neuměli opustit minulost, ale proto, že jsme konečně připraveni být lepší verzí sebe sama a potkat „správnou osobu“ tentokrát ve správný čas.

Zahraniční část programu propojuje extrémní spiritualitu, hypnotický minimalismus a energii nové severoirské kytarové scény. Zahraje například Liturgy, projekt brooklynské hudebnice Haely Hunt-Hendrix, která spojuje brutalitu black metalu s vážnou hudbou. Její průlomové album Aesthetica patří k milníkům avantgardního metalu a poslední desku 93696 produkoval slavný Steve Albini.

Dále zahrají Horse Lords. Čtveřice z Baltimoru staví instrumentální skladby na repetici, komplexních rytmech a společensko-kritickém přesahu. Jejich aktuální deska Comradely Objects je sonickou meditací o potřebě utopie.

EP Lackluster Writing Makes Fundamental Reading míchají hlučné kytary s pulzujícími rytmy a poeticko-provokativními texty, čerpají z post-punku, sludge metalu i noise a jejich koncerty připomínají surfování na vlnách dezorientujícího rytmu a hluku.

Z české scény dorazí například Anna Vaverková, Jakub König a Athena Chlebová. A slovenskou scénu zastoupí FVLCRVM – producent, DJ a zpěvák Pišta Kráľovič, nebo třeba Terez Frecerová, vítězka Soutěže písničkářek z minulé Besedy. 

„Naším hlavním cílem je každoročně zachytit to, co se právě teď děje na česko-slovenské scéně. Hudbu, která je čerstvá, hledající, ale současně schopná obstát v mezinárodním kontextu,“ říká ředitel festivalu Lukáš Nedomlel. „Zároveň se snažíme přivážet jména, která už jinde získala kultovní status. Letos to beze zbytku splňují Liturgy nebo Horse Lords.“

Termín se používá k popisu pocitu spojení, které člověk prožívá vůči slavné osobě, již nikdy nepotkal, nebo k fiktivní postavě z knih, filmů či seriálů. Stejný mechanismus se ale objevuje i ve vztahu k umělé inteligenci. Šéfredaktor slovníku Colin McIntosh zdůrazňuje, že výraz je zajímavý i z jazykového hlediska: „Posunul se z akademického prostředí do každodenní mluvy, zejména na sociálních sítích. A zároveň vystihuje zeitgeist roku 2025, kdy fascinace celebritami a jejich životními styly dosahuje nových výšin,“ uvedl pro Euro News.

Pojem parasociální vymysleli v roce 1956 sociologové Donald Horton a Richard Wohl. Popisovali jím, že si televizní diváci vytváří „para-sociální“ vztahy s osobnostmi z televizních obrazovek. Od té doby tento jev – úzce spojený s jazykem fandomu – exponenciálně narostl.

Je to teprve podruhé, co se Slovem roku stalo přídavné jméno. Poprvé jím bylo „paranoid“ (paranoidní) v roce 2016. „Parasocial letos vyniklo hned z několika důvodů. Veřejný zájem o tento pojem dramaticky vzrostl, jak vidíme z našich dat – počty vyhledávání v Cambridge Dictionary i na Googlu několikrát prudce vyskočily,“ dodává McIntosh.

Slovník Cambridge uvedl i další slova, která měla velký vliv v roce 2025. Patří mezi ně slop (obsah na internetu velmi nízké kvality, často vytvořený umělou inteligencí), pseudonymization (proces nahrazení osobních údajů čísly nebo kódy, aby nebylo možné určit jejich vlastníka) a memefy (přeměnit událost, obrázek nebo osobu na virální meme).

Možná už jsme si zvykli na představu, že nás ke stolu usadí robot, objednávku provedeme přes QR kód a zaplatíme přímo od stolu. Doba však míří ještě dál. Současný trend směřuje k plně autonomním restauracím, kde umělá inteligence neřídí jen zákaznický servis, ale také přípravu jídel, jejich kontrolu i samotné doručování, informuje server El Mundo America.

A není to už jen vize budoucnosti – městská vláda v Číně to už aktivně plánuje. Tento týden představila strategii, podle které má do roku 2028 víc než 70 % fastfoodů, kaváren a jídelen zavést automatizované systémy ve všech provozních fázích. Běžné restaurace pak mají využívat umělou inteligenci alespoň v polovině svých klíčových funkcí.

Aby bylo možné tohoto cíle dosáhnout, město chce podpořit výstavbu rozsáhlých centralizovaných robotizovaných kuchyní propojených datovými sítěmi a vybavených vysoce přesnými robotickými rameny, pokročilými teplotními senzory a počítačovým viděním. Tyto kuchyně mají zvládnout přípravu tisíců receptů během několika minut — bez rozdílů v chuti, textuře či prezentaci.

„Fastfoodová zařízení budou muset přijmout inteligentní nápojové automaty, roboty na smažení, roboty na vaření rýže a stroje na kompletaci burgerů, aby zvýšila efektivitu,“ uvádí akční plán Šanghajské obchodní komise.

Ne všichni však sdílejí nadšení z tak rychlé technologické proměny. Mnoho pracovníků pohostinství v Šanghaji vnímá tyto pokroky s rostoucí obavou, jak píše web South China Morning Post (SCMP). Úplné nahrazení lidí stroji je podle nich na dohled. Studie Fudanské univerzity ukazuje, že automatizace by mohla vést až k 78% úbytku provozních pozic v pohostinství. Současně však může způsobit až 200% nárůst specializovaných technických profesí, jako jsou AI inženýři, kalibrátoři senzorů či designéři algoritmických gastronomických zážitků.

„Istanbulské kočky nejsou domácí mazlíčci ani toulaví mazlíčci, ale spíše něco mezi tím,“ vysvětluje fotograf Marcel Heijnen, autor knihy Městské kočky Istanbulu. „Nejsou vlastnictvím konkrétních lidí – stará se o ně komunita v jednotlivých čtvrtích.“

Tento vztah má hluboké kořeny již v Osmanské říši, kde existovalo dokonce povolání zvané mancacı – „hlídač koček“. Jeho úkolem bylo dohlížet na to, aby městské kočky byly nakrmené, a zároveň umožnit obyvatelům kupovat si od mancacıů jídlo a krmit koťata sami. Péče o kočky byla tehdy běžnou a uznávanou součástí každodenního života.

Dnes lidé v Istanbulu stále radostně sdílejí své domovy i ulice s kočičími obyvateli – a to natolik, že město získalo přezdívku „Catstanbul“, kterou používají chovatelé koček po celém světě. Pro mnoho turistů je setkání s kočkami dokonce jedním z důvodů, proč Istanbul navštívit.

Kočky jsou přítomné všude: v obchodech, které si je často hýčkají jako lákadlo pro zákazníky, i v podnicích, které před vchodem nechávají misky s vodou a jídlem pro toulavé jedince. Mnozí majitelé tvrdí, že je to nejen gesto laskavosti, ale také tradice – už v osmanských dobách kočky chránily zásoby potravin před škůdci a byly díky tomu nepostradatelné.

Dnes mají kočky jinou roli. Jsou neoficiálními turistickými vyslanci města, kteří zjemňují atmosféru rušných ulic a dodávají Istanbulu jedinečný, přátelský charakter. V očích místních jsou symbolem pohostinnosti, historie i každodenního soužití lidí a zvířat.

Majitel baru Carls Peters tvrdí, že jde o opatření z důvodu bezpečnosti. Na sociálních sítích vysvětlil, že člověk, který vstoupí do baru sám, je okamžitě ve zranitelné situaci. Podle něj je pro personál noční můrou, pokud se někomu v rušném prostředí, kde se konzumuje alkohol, něco stane a nikdo nemůže poskytnout základní informace. Uvádí příklady, kdy host upadne, udeří se hlavou nebo se zamkne na toaletě – a v těchto situacích může skupina přátel sdělit, co pil a s kým přišel. Pokud je host sám, tyto informace chybí.

Helen Coffeyová z deníku Independent však upozorňuje, že i když je tato argumentace pochopitelná, zároveň se nabízí otázka, zda podobná pravidla neomezují tradiční britský noční život. Návštěvnost klubů a barů už nyní dlouhodobě klesá, mladí lidé dávají přednost sociálním sítím a donášce jídla domů před večerní výpravou ven, jak potvrdil i šéf jednoho z největších britských řetězců barů a hospod.

Současně se mladá generace potýká s tím, co Světová zdravotnická organizace označuje jako „epidemii osamělosti“. Podle průzkumu Centra pro sociální spravedlnost z roku 2024 se třetina mladých lidí ve věku 18 až 24 let cítí často nebo většinu času osamělá a mnozí přiznávají, že tráví většinu volného času sami. Coffeyová upozorňuje, že opatření, která mladým lidem naznačují, že chodit ven bez přátel je nežádoucí nebo problematické, mohou tento trend ještě prohloubit. Pokud se někdo vydá ven sám v naději, že pozná nové lidi, a podnik ho odmítne, je to podle ní přesně opačný signál, než jaký by měl moderní veřejný prostor vysílat.

Omezení přeprodeje vstupenek je jedním z předvolebních slibů labouristické vlády. Rozhodnutí přichází týden poté, co desítky umělců včetně Sama Fendera, Dua Lipy a Coldplay vyzvaly premiéra Keira Starmera, aby ochránil fanoušky před zneužíváním.

Nová pravidla mají omezit poplatky a servisní příplatky používané sekundárními prodejci vstupenek a zabránit obcházení cenových limitů. Toto odvětví totiž často zažívá velké objemy nákupů vstupenek pomocí automatizovaných botů, kteří vstupenky skoupí a následně je nabízejí za enormně nadsazené ceny.

Úřad pro hospodářskou soutěž a trhy bude mít možnost platformám ukládat pokuty až do výše 10 % jejich ročního příjmu. Pokud firmy nebudou pravidla dodržovat, může to znamenat pokuty v řádech milionů liber. Uvedla to ministryně kultury Lisa Nandy. Aby zákon vstoupil v platnost, musí ho ještě schválit legislativa.

Ministryně uvedla, že začátkem týdne navštívila se svými kolegy několik prodejních míst a zjistila, že vstupenky na kapelu Radiohead se prodávají až za jedenáctinásobek původní ceny a vstupenky na mistrovství světa v šipkách až za patnáctinásobek. „Když to všechno sečteme, odhadujeme, že tato opatření ušetří fanouškům přibližně 115 milionů liber (tedy více než 3 miliardy českých korun) ročně,“ dodala.