Country pekelník Hank Williams III: černá ovce Nashville
Tento týden se vyšvihneme s vysíláním Radia Wave do sedla splašeného oře a vyrazíme na Divoký západ s Hankem Williamsem III a jeho bandou. V našem letním putování za Deskou týdne vyměníme berlínský beton za širou prérii, koktejl za panáka whisky a pustíme si k tomu album Rebel Within. Profil Hanka Williamse III do vysílání připravil hudební redaktor Pavel Zelinka.
Country má většinová společnost spojenou s cancáky, víkendovým úprkem na chaty nebo případně s „řidiči, co tvrdý chleba maj“. A drtivá většina interpretů se těmto stereotypům ráda podvolí. Naštěstí existují i výjimky potvrzující pravidlo. Country takové černé ovce také má a jednou z nich je Hank Williams III.
Už římská trojka za interpretovým jménem měla být stigmatem, které jasně určí celoživotní směřování hudebníka. Hank je vnukem country pionýra Hanka Williamse a jeho otec Hank Williams Jr. je též velkým pojmem ve svatém americkém žánru. Na začátku to vypadalo, že i Hank 3 půjde poslušně v rodinných šlépějích. První album bylo virtuálním jamováním dědy, otce a syna, ale už brzy, mnohem dříve než u Williamse Jr., se začala u Hanka projevovat jeho vášeň k rocku. Teď nemyslím country rocku, ve kterém svištěl jeho otec už několik desetiletí, ale spíše k hardcoru, punku a čistému metalu.
To, co se dalo tušit z jeho prvních tří sólovek a především z živelných koncertů, se naplno projevilo postupně na přelomu tisíciletí. Nejdříve Hank přitvrdil se svým vlastním Damn Bandem směrem ke kvapíkovému psychobilly, přezděnému později na hellbilly. Poté přišla na řadu boční kapela Assjack, která country a psychobilly už nepokrytě míchala s metalcorem a hardcore punkem, aby jasný příklon k metalu následoval s nastoupením na pozici basáka v partě Phila Anselma z Pantery, která se jmenovala Superjoint Ritual. Po rozpadu formace, která stačila vydat dvě alba, se přátelství Hanka s Anselmem přetavilo do Arson Anthem, další kapely se stejným těžkotonážním cílením, která v letošním roce chystá vydat už svoji druhou dlouhohrající desku.
Všechny tyto boční aktivity samozřejmě ovlivnily i samotné Hankovo country prezentování, které vyústilo v otevřený střet umělce s jeho vydavatelem. Curb Records je country major, který odmítl vydat Hankovi už jeho debut s podvratným názvem This Ain't Country LP pod vlastními křídly a ani kdekoli jinde. Hank od té doby bojkotoval Curb nošením trička Fuck Curb. Poté, co stejný vydavatel měl zásadní problémy i s jeho deskou Thrown Out of the Bar, celý spor skončil u soudu. Ten dal Hankovi za pravdu a v tu chvíli byl label tím, kdo tahal za kratší konec. Spory byly náhle urovnány a deska vyšla dva roky poté pod názvem Straight To Hell na novém sublabelu Bruc, vytvořeném právě pro odskoky mimo základní country směřování. Album se tak stalo prvním vydaným na country majoru, které bylo označeno „rodičovskou“ přelepkou o nevhodném textovém obsahu písní.
Současnost Hanka Williamse III vypadá, alespoň po hudební stránce, více než idylicky. Všechny jeho projekty běží jak po drátku. A to jak Assjack, který v loňském roce vydal po desíti letech svůj debut, tak Arson Anthem. V neposlední řadě se daří i Hanku jako sólistovi, který přichystal k vydání své nové album Rebel Within. Zda bude stejně dobré jako v potu tváře vydřený přelomový hellbilly majstrštyk Straight To Hell, se dozvíme už tento týden, kdy si Hanka Williamse III budeme ve vysílání grilovat jako autora Desky týdne Radia Wave. Howgh!
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
