Creepy Teepee představuje současné trendy

Program Creepy Teepee pro mě byl složený převážně z neznámých jmen, takže jsem strávila docela dlouhou dobu internetovou přípravou. Poslouchala jsem nahrávky na Bandcamp a Soundcloud a hledala záznamy koncertů na YouTube. Nakonec mi z toho vyšlo, že mě ze všeho nejvíc zajímá páteční večer. Nic proti ostatním dnům, které si určitě spousta lidí užila taky, tohle je čistě osobní výběr. Naživo mě poslední dobou víc baví kapely, které mají živé bubny a kytaru. A pátek sliboval minimálně 3 jména, která pro mě zněla lákavě: Gross Magic, PS I Love You a Japanther.

Začnu od konce. Hlavní hvězdou večera, která se představila jako poslední. Japanther naživo předchází skvělá pověst a podle vystoupení v Kutné Hoře je naprosto zasloužená. Jsou výborně sehraní, mají perfektně připravený set, do kterého dávají maximum. Je v tom spousta energie a sebeironie, jsou chytlaví a vtipní. Závěr s covery Ramones a rapem na skejtu byl úlet. Paráda, děkuju.

Japanther na Creepy Teepee|foto: Veronika Ruppert

PS I Love You – co byste od takové kapely čekali? Zní to jako z „teenage blogísku“. Kdybych PS I Love You neviděla naživo, asi bych si je kvůli tomu jménu nikdy nepustila. Je to dvojice z kanadského Ontaria, která spolu hraje asi 4 roky. Mám poměrně nízká očekávání, i když na internetu to znělo dobře. Na pódium v kutnohorském pivovaru leze tlusťoch s kytarou a hubeňour si sedá za bicí.

Ten šílený hlas na hranici mutace patří kytaristovi, který během psychotického zpěvu výborně hraje a střihá bláznivá sóla. Hubeňour za bicími do toho mlátí jako blázen. Je to výborné, dynamika, melodie, syrovost. Zírám a po koncertu je chytám za loket.

Zníte jako minimálně tříčlenná kapela, jak to děláte?
P. S.: „Normálně hraju na kytaru se dvěma krky, ale tentokrát jsem ji nechal doma, protože nedůvěřuju aerolinkám, že by ji nepoškodily. Používáme hodně vrstvení a basovej pedál.“ B. N.: „A já co nejvíc mlátím do bubnů. Hrajeme prostě hodně nahlas.“

PS I Love You|foto: Oficiální Facebook PS I Love You

Jak vzniklo tohle minimální obsazení kapely?
B. N.: „Paul měl tuhle kapelu nejdřív sám a používal elektronické bicí. Znali jsme se už z jiných kapel a dobře se nám spolu hrálo, tak jsme to dali dohromady. Když jsme začínali, znali jsme se ještě poměrně krátce, teď už jsme staří kámoši.“

Jak děláte písničky, je to společná práce?
B. N.: „Paul obvykle zkouší různý věci sám doma s kytarou a pak se sejdeme ve zkušebně a různě si s těma nápadama hrajeme a jamujeme a dáváme tak dohromady písničky.“

Vadí, že většina lidí v Česku neviděla film PS I Love You?
P. S.: „To vůbec nevadí, upřímně, jestli jste to neviděli, je to mnohem lepší. Ten film totiž nesnáším. PS I Love You je moje přezdívka. Jmenuju se Paul Saulnier (čti Sonié) a lidi mi říkali PS I Love You ještě před tím, než vzniknul ten film.“

Na koncertě na Creepy Teepee zazněla většina věcí z letošní nové desky Death Dreams a doporučit se rozhodně dá i debut z roku 2010 s názvem Meet Me at the Muster Station. Jásal nad ním Pitchfork a byli za něj nominovaní na Polaris Music Prize.

Nakonec se dostáváme k zevlákům z Brightonu, kteří mají kapelu Gross Magic. Je jim kolem dvaceti, ale vypadají mladší. Při poslechu jejich hudby se vám vybaví Nirvana a grunge devadesátky a k tomu je to říznuté fuzz popem. Podobný nádech je třeba v hudbě Wavves nebo Yuck. Kapelu poskládal ze svých nezaměstnaných kamarádů Sam McGarrigle, když se setkal s pozitivním ohlasem na svoje domácí nahrávky:

S. MG.: „Nahrál jsem si doma EP a upřímně řečeno jsem nečekal, že to budu hrát živě. Ale pak mě lidi začali přemlouvat, abych vystupoval a nahrál regulérní desku. Tak jsem se zeptal svých tří nejlepších kamarádů, jestli by se mnou nešli do kapely. Takže teď to funguje tak, že předěláváme písničky, který dělám sám, do živý podoby se čtyřčlennou kapelou.“

Prý nikdo z vás nestuduje, i když vypadáte dost mladě, co tak v Brightonu děláte?
S. MG.: „Já tak různě zkouším nahrávat písničky a to je asi všechno. Nemám práci už asi dva roky. A ostatní kámoši v kapele jsou taky na pracáku. Dostáváme teď trochu peněz od record labelů a to docela pomáhá.“

Pracoval jsi vůbec někdy?
S. MG.: „Eeeeeee... on pracoval!“ W.: „Já jsem pracoval od třinácti do devatenácti a pak jsem se prostě rozhodl, že už nikdy nechci pracovat. S. MG.:Vyhodili ho z cukrárny.“

Debutové EPčko Teen Jamz vám vydal label Fat Possum a aktuálně je vyprodané. S čím jsi psal písničky na tuhle desku a jakým směrem chceš jít dál?
S. MG.: „Na první EPčko jsem se snažil napsat takový klasický romantický teenage písničky. Věci, které píšu teď, jsou trochu osobnější, ale zároveň zdánlivě neosobní bláznivý výmysly.“

Jaké kapely vás nejvíc ovlivňují?
S. MG.: „Jsme velcí fanoušci Davida Bowieho a Todda Rudgrena a pak současných kapel jako Punks On Mars, Ariel Pink nebo James Ferraro a hodně hudebníků z New Yorku.“

Sam McGarrigle v posledních měsících natáčí doma i v různých studiích a kapela dokončuje nové album, které by mělo brzy vyjít.

I když bylo na Creepy Teepee ještě víc pozérů a hipsterů než minule, znamenalo pro mě zase jeden z nejpříjemnějších koncertních a společenských zážitků roku. Atmosféra v bývalém kutnohorském pivovaru je snad ještě uvolněnější a příjemnější než na dvoře GASKu a organizátoři a promotéři z A.M.180 dělají výbornou práci. I když jsou jména v line-upu rok od roku menší, úroveň akce nepadá. Informace o kompletním programu letošního festivalu najdete stejně jako archiv předchozích tří dílů na www.creepyteepee.org.