Datasexuál, selftracker, tabulkář. Proč si někteří lidé o sobě zaznamenávají téměř vše?
Jak dlouho spím, kolik ročně uběhnu kilometrů, utratím peněz nebo spotřebuji elektřiny. Všechno si zaznamenávám do aplikací v telefonu, vyhodnocuji, sleduji grafy. Na základě získaných dat a jejich výkladu se snažím dát svému životu řád. Vedu si podrobné záznamy celé roky, ale až nedávno jsem zjistil, že podobných lidí je mnohem víc. Říká se nám datasexuálové.
Probudím se a mžourám do mobilu. Je to reflex, prý to není dobré pro psychickou pohodu člověka. Koukám do displeje na data z předchozí noci. Přesně poznám, kdy jsem se převaloval nebo probudil, jak dlouho jsem byl v hluboké fázi spánku. Odhadnu podle toho, kolik energie přes den budu mít a jestli bych si neměl třeba přispat, protože v týdenním součtu mám už 3 hodiny deficit. Pustím si zvuky, které aplikace přes noc nahrává. Párkrát mumlání ze spaní, jeden výlet na toaletu, duchové ani chrápání na záznamu nejsou – to je dobré. V koupelně se zvážím, jde tzv. o suchou hmotnost, před snídaní. 400 gramů úbytek, buď mám v těle málo vody nebo snad zabrala dieta? Korelaci budu hledat potom. Údaj ukládám do aplikace.
Datasexuálové nebo selftrackeři jsou lidé, kteří o svém životě nebo okolí zaznamenávají co nejvíce údajů. Někteří je pak podrobují interpretacím a snaží se pomocí nich svůj život zlepšit. Chtějí být zdravější, rozvíjet se v různých dovednostech, nezapomínat na dobré návyky. Díky sesbíraným datům tak například vědí, že předchozí den pili málo vody, přijali dost vlákniny, nachodili stanovených 7000 kroků a málo spali. Vedou dobrý život přesně podle rozpisu, nic nezanedbávají, a to je uklidňuje.
Dát životu řád
Termín datasexuál, který jako první použil na svém blogu Dominic Basulto, se mi nelíbí. Sdílet, jak se mi spalo nebo že jsem byl běhat, není sexy. Data, grafy, statistiky ale sexy jsou. Je to fetiš, ale i tak se mi termín selftracker zdá lepší. Nechci, aby trackování života bylo přitažlivé, chci, aby to mělo smysl. Podléhám rozporuplným hodnotám doby, jako jsou efektivita, příšerně znějící orientace na výkon (sportovní terminologií tah na branku) a optimalizace.
Cestou do práce si kupuji snídani, finanční výdaj ihned zadávám do jiné aplikace. Tu používám nejčastěji a ze všech trackerů je pro mě asi nejužitečnější. Vím do koruny přesně, za co jsem utratil peníze od 1. dubna 2014. Třeba kolik průměrně denně projím. Poznám, že jsem začal víc pít loni v únoru a útrata za alkohol dosáhla vrcholu v červenci, čili za to může Karlovarský filmový festival. Vím, kde je prostor pro úspory i kolik mi zbude na dovolenou, pokud nepřijdou neočekávané výdaje. Po přestěhování jsem začal zaznamenávat spotřebu energií.
Touha kvantifikovat svůj život a svět kolem sebe možná vychází z hlubokého přání dát životu a světu řád, lépe ho popsat, dát mu strukturu. Bránit se chaosu, nahodilosti a nepředvídatelnosti, která je jinak nevyhnutelná. Jiný smysl dostává trackování v práci a profesionálním sportu. Sportovci mohou lépe plánovat svůj trénink. Ví, že mají ubrat, když jsou nevyspalí. I když se subjektivně cítí dobře. Pokročilé technologie mohou měřit tep, překyselení svalů nebo obsah látek v krvi. Podle získaných dat se upraví jídelníček. Proto se také rozšiřuje trh s nositelnou elektronikou. „Wearables” jsou přístroje, pásky, hodinky, ale také tělní implantáty, které v sobě mají různé senzory a samy monitorují, co se s vaším tělem děje.
Sebraná data pomáhají překonat kognitivní zkreslení – nedokonalost mozku a lidské mysli, mezery v paměti, odhadu, myšlení. Příliš logické a racionální myšlení nefunguje, rozhodujeme se podle dojmů, mlhavých představ, špatně fungující paměti. Právě konfrontace s tvrdými daty nám lépe pomáhají poznávat svět i sebe sama. Máte-li tedy mysl otevřenou, jinak jsou vám fakta stejně k ničemu.
Jestli omdlím, pauzněte mi měření!
Nevím, kdy moje posedlost daty začala, ale v roce 2009 jsem objevil online službu Fatbet. Web, na kterém uživatelé uzavírají tučné sázky sami se sebou. Zadáte aktuální váhu, cílovou váhu a dobu, během které chcete zhubnout. Web vám poté vykresluje graf a počítá, jestli máte šanci to stihnout. Buď vás to motivuje nebo velkolepě zničí, tvrdé diety nekončí epickým přejídáním bezdůvodně. Kolik kalorií z jídla příjmu zatím neměřím. Něco mi ale říká, že i na to dojde.
Po práci jdu běhat. Lehký relaxační výklus, půl hodina po Stromovce. Říkám tomu, že jsem byl běhat jen „homeopaticky“. Půl hodina stačí, aby se tělo zahřálo, vyplavilo dost endorfinů na to, abych v nich rozpustil stres a vyčistil hlavu. Vše je samozřejmě zaznamenané ve spolupráci s GPS a aplikací. Kdybych náhodou zapomněl telefon (ještě nikdy se mi to nestalo), zadal bych data ručně, trasu změřil na online mapách a čas odhadl. Celkový denní počet ušlých kroků se mi měří automaticky, stačí mít telefon u sebe. Mám nastavený limit 90 minut denně, i díky dnešnímu běhu je hranice překonaná. Už popáté tento týden.
Když jsem začal v roce 2011 běhat, naběhal jsem za rok 78 hodin 36 minut a 12 vteřin. Tehdy mi to přišlo jako hrozně málo. Díky tvrdým datům ale vím, že to na mě bylo docela dost. Od té doby jsem žádný rok metu 78 hodin nepřekonal. Ale nebýt nemoci loni v srpnu, tak se to určitě povedlo. Motivaci do roku 2017 hledat nemusím, je ukrytá v číslech. 78 hodin překonám, to je v průměru šest a půl hodiny měsíčně. Statisticky by to měla být hračka. Nicméně je březen a jsem lehce pod průměrem, v únoru byla dlouhá rýmička.
Datová nostalgie a nejbližší pivo
V budoucnu se aplikace a nositelné technologie rozvinou, data se budou interpretovat sama a uživatel bude mít méně práce. Pravděpodobně z toho budou těžit společnosti, které budou mít k datům přístup. Vidíme to už dnes, telefony s operačním systémem od Googlu Android jsou poměrně levné proto, že jejich užíváním souhlasíte s tím, že vaše data bude společnost moci používat. Většinou k šití reklamy na míru. Markeťákům plní selftrackeři sny o dokonalém poznání a zacílení na zákazníka, čím více dat o potenciálním zákazníkovi, tím lépe. Nemají problém poznat, že se vám špatně spí, že jíte málo vlákniny a nabídnout lepší postel, byt v klidné lokalitě nebo lepší stravu.
Datový fetiš má zvláštní rozměr v kombinaci s nostalgií a pozitivní psychologií. Další trackovací aplikaci propojíte s účty na sociálních sítích, úložištěm fotek, SMSkami a jinými službami. Každé ráno vám pak připraví přehled toho, co jste v digitálním světě dělali před rokem, dvěma, třemi až do té doby, dokud máte záznamy. Někdy je to příjemně nostalgické, jindy tragicky komické.
Ještě používám geolokační sociální síť Swarm, vidím, kde jsou právě někteří mí kamarádi a když jsem zrovna poblíž, domluvíme se na rychlém pivu. Vím, že víc chodím do kaváren než hospod a že vietnamské restaurace suverénně vedou. Vedl jsem si pozitivní deníček, taky na něj existují aplikace, stejně jako na záznam nálady.
Nevím, kde se láska k trackingu bere. Ale už před maturitou jsem měl přesně spočítané, kolik otázek se musím naučit za den, abych vše stihl. Moje plány zkouškového na vysoké škole byly propracovanější než operace speciálních vojenských jednotek, pravděpodobně navíc obsahovaly i více krizových scénářů. Self-tracking není recept na šťastný ani smysluplný život. Někdo to s daty přehání, ale i tak mě čísla, grafy a statistiky o sobě samém uklidňují. A třeba se jednou budou hodit sociálním antropologům, až budou zkoumat, jak žili lidé v minulosti. Pokud je tedy budou zajímat data podprůměrného běžce s pozoruhodnou spotřebou kebabů.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
