Designér staví tajná místa ve městě. Kancelář si schoval pod dálniční most

21. srpen 2017
Designér staví tajná místa ve městě. Kancelář si schoval pod dálniční most

Když projdete křovinami pod jedním dálničním mostem ve španělské Valencii, na betonovém pilíři uvidíte přimontovanou židli, desku pracovního stolu, poličky s fotografiemi a ložním prádlem. Kousek opodál visí na mostu dřevěná plošina, horizontální výtah, kterým se k tajné kanceláři můžete přitáhnout. Úkryt uprostřed města vytvořil designér samouk Fernando Abellanas, který se původně živil jako instalatér. Jeho studio má napodobit dětské úkryty. „Být schovaný a zároveň mít možnost sledovat, co se děje okolo mě, třeba pozorovat projíždějící auta a vlaky mě uklidňuje,“ vysvětlil Abellanas designovému webu The Spaces. Neprozradil přitom, kde přesně se tajná kancelář nachází, aby nenarušil její kouzlo. „Zůstane stát na místě, dokud se někdo nerozhodne ji zničit nebo rozkrást,“ dodal Abellanas. Musí ji ale nejdřív najít. Podobných městských schovávaček plánuje víc, jeho projekty můžete sledovat na Instagramu či Facebooku.

Spustit audio
  • Kozy naslouchají usměvavým lidem. Papoušci arové zčervenají. Jak nám zvířata dávají najevo lásku?

    24. září 2018
    pes

    Vědci se stále nedokáží shodnout na tom, jestli mohou zvířata chovat k lidem tak silné city, jaké chováme my k nim. Některé výzkumy ale naznačují, že možná ano. Podle studií z Japonska a Velké Británie vylučují kočky a psi stejně jako lidé oxytocin, kterému se jinak přezdívá hormon lásky.

    Píše o tom francouzský deník Le Monde. Když majitel psa chválí a mazlí se s ním, může úroveň oxytocinu u psa stoupnout až o 57 procent. U šelem je to pak 12 procent. A je to vzájemné. Vědci ukázali, že hladina hormonu u člověka stoupá poté, co si se svým domácím zvířetem hrál. Studie zveřejněná na stránkách amerického vědeckého časopisu PLOS One tuto debatu ještě podnítila. Ukázala, že papoušci arové chovaní v zajetí při kontaktu se svou pečovatelkou zčervenají. Jestli jde ale o známku zamilovanosti, není jasné. „Tak daleko zacházet nemůžeme,“ říká Aline Bertinová, expertka na chování ptáků v Národním ústavu pro agronomický výzkum. Nicméně fakt, že se papoušek pověsí na klec a popotahuje pečovatelku za oděv, naznačuje, že k ní chová pozitivní emoce. Další výzkum, zveřejněný v časopise Royal Society Open Science, ukázal, že kozy raději naslouchají tomu, kdo se na ně usmívá. A utíkají naopak před tím, kdo je zamračený.
    Jak připomíná web Ekolist, za náš pocit, že nás zvířata milují, může částečně antropomorfismus, tedy tendence přisuzovat lidské rysy zvířatům. Nikdy prý nezažil takový rozkvět jako od doby, kdy vznikly sociální sítě. Videa psů, koček, ale i různého hmyzu v nás vzbuzují pocit, že zvířata žijí, myslí a milují jako my. Třeba facebooková stránka Buzzfeed Animals má asi čtyři miliony sledujících.

  • Více než pětina studentů v Británii podle průzkumu nepije alkohol, univerzity nabízejí „střízlivé“ akce i koleje

    24. září 2018
    alkohol - pivo - prázdné úlechovky

    Více než pětina studentů britských univerzit o sobě tvrdí, že vůbec nepije alkohol. Vyplývá to z průzkumu Národní unie studentů (NUS). Přes 70 procent dotázaných si navíc myslí, že mladí pijí jen proto, aby zapadli mezi své kamarády. Studenti prý přestávají mít o alkohol a párty zájem třeba i kvůli své finanční situaci. 

    Podle unie ale patří mezi důvody i zvyšování povědomí o tom, jaká zdravotní rizika konzumace alkoholu představuje, a roli hraje prý i větší spektrum aktivit a moderních technologií, kterými se studenti mohou zabavit. Server Independent, který výsledky průzkumu získal, ale dodává, že 79 % dotázaných zastává názor, že opíjení se patří k vysokoškolskému studiu. „Je jasně patrné, že se zvyky studentů, co se konzumace alkoholu, mění. Spousta vysokoškoláků se sice aktivně rozhoduje, zda vůbec pít, univerzitní život je ale dál spjatý s nadměrným pitím. Mnozí cítí tlak kvůli školnému, zadlužení a dobrému prospěchu, a tak chodí méně ven a spíše se učí. Některým poté, co zaplatí bydlení a jídlo, už zkrátka nezbývají peníze na večery v baru,“ vysvětluje viceprezidentka unie Eva Crossan Jory. Hned několik univerzit i studentských klubů proto začalo rozšiřovat nabídku akcí, kde se alkohol nepije. Třeba univerzita ve skotském St Andrews začala před třemi lety nabízet koleje, kde je alkohol zakázaný. Letos dokonce zájem o tento typ ubytování převyšoval nabídku. Na univerzitě v Buckinghamu zase pořádají „střízlivé“ karaoke, hry bez alkoholu nebo různé výlety.

  • Mrtvého muže objevili díky fíkovníku, který vyrostl ze semena v žaludku, některé zdroje to odmítají

    24. září 2018
    Fíky

    Kypřan Ahmet Hergune zemřel v roce 1974 při řecko-tureckém konfliktu na ostrově. Několik desítek let se nevědělo, co přesně se s ním stalo ani kde vlastně jeho tělo leží. Muže nakonec našli v jeskyni, a to prý díky fíkovníku, který údajně vyrostl z jeho žaludku. Některé zdroje ale tento scénář odmítají.

    Jak píše britský server Mirror, badatel si v jedné z kyperských jeskyní všiml v roce 2011 fíkovníku. Zarazilo ho, že strom roste v hornatém terénu, kde se běžně nevyskytuje. Začal prý s průzkumem a při kopání kolem stromu objevil lidské ostatky. Když pak policie s prohledáváním pokračovala, objevila celkem tři těla. Jak později ukázaly testy DNA, byl mezi nimi právě Ahmet Hergune. „Žili jsme ve vesnici s asi 4 000 obyvateli, byla napůl řecká a napůl turecká. V roce 1974 začaly nepokoje. Můj bratr Ahmet se připojil k Türk Mukavemet Teşkilatı, k hnutí, které mělo čelit řecké organizaci EOKA. 10. června si ho Řekové odvedli. Roky jsme ho marně hledali. Bratra našli právě díky fíkovníku,“ je přesvědčená mužova sestra Munur Herguner. Podle zjištění detektivů zabil muže v jeskyni dynamit, který také vytvořil díru, skrze kterou do jeskyně pronikalo světlo a díky tomu mohl podle všeho strom vyrůst. Podle serveru Cyprus Mail ale mohlo být vše úplně jinak. Odkazuje se na zdroje Komise pro pohřešované osoby, která si klade za cíl vypátrat více než 2 000 lidí zmizelých na Kypru mezi lety 1963 a 1974. Podle informací od blíže nejmenovaných zdrojů ale byly ostatky tří mužů nalezeny několik metrů od kořene stromu, což prý naznačuje, že fíkovník nemohl vyrůst díky semenu v mužově těle. Kyperský server přináší i další možné vysvětlení – semeno mohli do jeskyně z fíku přinést netopýři.

  • Vědci chtějí zastavit tání ledovců budováním stěn z kamení a písku na mořském dně

    21. září 2018
    Ledovec

    Stavění bariér na mořském dně by mohl být nový způsob, jak zastavit pohyb ledovců v oceánu, a tedy i jejich tání. Vědci připouštějí, že by šlo o mimořádně složitou operaci, ale že by mohla lidstvu poskytnout čas v době mimořádně rychlého úbytku ledových mas a zvyšování mořské hladiny. 

    „Mluvíme tu o jednoduchých bariérách, haldách písku a kamení na mořském dně,“ říká pro deník The Guardian vedoucí výzkumu, geolog Michael Wolowick. Bariéry podle něj mají zabránit ledovcům v klouzání na otevřené moře a zároveň zamezit proudění teplé vody pod ledovce. Wolowick pro The Guardian dále dodává, že pokud by k realizaci takovýchto „staveb“ došlo, šance na zabránění kolapsu ledové masy v západní Antarktidě by byla asi 30 procent. Pokud by se na dně zbudovala konstrukčně složitější zeď – což by ovšem v náročných podmínkách ledového oceánu šlo velmi těžko –, šance snížit přítok teplé vody o polovinu by stoupla na 70 procent. Tento nápad s kolegy testoval na počítačové simulaci s modelem konkrétního ledovce Thwaites v Antarktidě. Kdyby totiž roztála tato ledová masa, hladina moří by se následnými procesy mohla zvýšit o několik metrů. Problematice tání ledovců se vědci věnují stále intenzivněji. Podmořské bariéry by mohly budovat speciální ponorky, které nyní ledovce zkoumají. Wolowick, mimo jiné spoluautor zmíněné studie, publikované v odborném časopise Cryosphere Journal, ale upozorňuje, že takovéto řešení by nemělo odpoutávat pozornost od hlavního zdroje problému tání ledovců, tedy produkce skleníkových plynů, které způsobují oteplování atmosféry. 

  • V Británii po pěti letech rekonstrukce otevřeli největší viktoriánský skleník

    21. září 2018
    Interiér viktoriánského skleníku v Královské botanické zahradě Kew Gardens

    V britské Královské botanické zahradě Kew Gardens je několik ikonických viktoriánských skleníků. Nejslavnější je tzv. Palmový skleník, který je podle odborníků vůbec nejstarší dochovanou viktoriánskou stavbou ze skla a železa.

    Temperovaný skleník, nedávno otevřený po pěti letech rekonstrukce, je zase největší v Británii. Temperovaný skleník královských zahrad v Kew se nachází v oblasti jihozápadního Londýna a je tak velký, že by se do něj vešla tři obří letadla Jumbo, a jeho pět let trvající rekonstrukce stála prý v přepočtu 1,2 miliardy korun. Uvádí to server Deník.cz. Navrhl ho věhlasný viktoriánský architekt Decimus Burton a dokončen byl v roce 1899. V roce 2003 byly zahrady přidány do seznamu památek UNESCO. Renovace byla podle magazínu Inhabitat zadaná firmě Donald Insall Associates, aby stavbu citlivě obnovila a zároveň skleník technologicky zmodernizovala pro pěstování vzácných rostlin. Ve skleníku jich je na 1 500 druhů, v celkovém počtu přes 10 000, rozdělených do sekcí podle svého zeměpisného původu: africké, australské, americké, himálajské a asijské. Jsou zde umístěné i exempláře na pokraji vyhynutí, jako je například jihoafrický píchoš Woodův (Encephalartos woodii), což je druh cykasu s kožovitými zelenými listy, který ve volné přírodě už vymřel. Patří zároveň k těm nejdražším, které lze na trhu koupit, pokud ho tedy vůbec lze získat. Zahrady v Kew jsou nejen populární turistickou atrakcí, ale také vedoucím centrem botanického výzkumu a tréninkovým centrem pro profesionální zahradníky.

  • Přečtěte si o čarodějnících, mořských pannách a revenantech. Archiv irských legend je teď online

    21. září 2018
    Irská legenda

    „V dávných dobách tu stávala ves Cillstivian. (…) Jednoho dne ji kvůli kouzlu smetl oceán. Po čase zde lidé začali stavět dnešní vesnici Lahinch. Legenda říká, že klíč, který dokáže kouzlo zlomit, je ztracen kdesi na Liscannor Road a najde ho malý chlapec bez nohou či bez rukou. Tehdy Lahinch pohltí voda.“

    Vyprávění o podmořské vísce je jeden z desetitisíců příběhů, které sesbíraly irské děti v letech 1937–1939. Sbírku zvanou Schools’ Manuscripts Collection nyní digitalizují a přepisují dobrovolníci z organizace National Folklore Collection a je možné si ji prohlédnout online. Do obří akce bylo ve 30. letech zapojeno asi 100 000 dětí, které měly za úkol vyhledat nejstarší osoby ve svém okolí a vyptat se jich na staré příběhy, zvyky a obyčeje. Celý soubor čítá přes 700 000 stran, což z něj činí jeden z nejzajímavějších a nejcelistvějších materiálů o lidové kultuře vůbec, píši Irish Times. Příběhy vyprávějí nejen o nadpřirozených bytostech, ale věnují se i náboženským praktikám, tradičním řemeslům, pokrmům nebo etnobotanice, přičemž mnoho z těchto informací nebylo zaznamenáno nikde jinde. Sbírka je zajímavá i pro farmaceutické firmy, které z ní čerpají informace o tradičním využívání rostlin při léčení nejrůznějších chorob. V digitálním archivu můžete vyhledávat podle témat, míst i jmen. Zatím je zpracováno asi 100 000 stran a do přepisování se může pustit kdokoliv odkudkoliv, stačí si najít příběh a začít.

    Podívejte se také na Baba Jaga v hmoždíři i kajak ze psí lebky. Poslechněte si čtyři pohádky Radia Wave.

  • Když se o záměru vytvořit přírodní rezervaci ví dlouho dopředu, průmysl často stihne přírodu zničit

    20. září 2018
    Phoenixské ostrovy a jejich fauna

    Zřizování přírodních rezervací musí probíhat rychle. Jinak lidé stihnou přírodu zničit.

    K těmto závěrům došel vědecký tým z Kalifornské univerzity, který zkoumal, jak se lidé chovají v oblastech, o nichž se ví, že budou v brzké době vyhlášeny za chráněná území. Jako příklad uvádí mořskou rezervaci vyhlášenou uprostřed Tichého oceánu Republikou Kiribati. Ve chvíli, kdy se vědělo, že okolí Phoenixských ostrovů bude na začátku roku 2015 prohlášeno za chráněné území, kde bude pod ochranou zóna při hladině i na mořském dně a kde bude zcela zakázán komerční rybolov, tak do oblasti, která je pětkrát větší než Česká republika, houfně zamířily komerční rybářské lodě. Ve velmi krátké době dokázaly z vody vylovit takové množství ryb, jako by tu lovily rok a půl nepřetržitě a bez jakýchkoliv omezení. Důsledkem je, že v rezervaci nyní nebují bohatý podmořský život, ale naopak jí čekají dlouhá léta pomalé rekonvalescence. Plundrování přírody se ale netýká jen moří. Vědci připomínají situaci z roku 1973, kdy byl ve Spojených státech vyhlášen zákon na ochranu ohrožených druhů. Těsně před jeho přijetím došlo v Severní Karolíně k masovému kácení stromů. Majitelé pozemků se totiž raději v předstihu zbavili stromů, než aby si nechali svá vlastnická práva omezit zákonem na ochranu přírody. Výzkumníci tedy doporučují, aby se proces vyhlašování přírodních rezervací výrazně zkrátil, protože jinak lidé stihnou na přírodě napáchat těžko odstranitelné škody.

  • Řetězec nabízí parfém, který páchne jako zkažené mléko. Chce tak bojovat s plýtváním potravin

    20. září 2018
    Řetězec nabízí parfém, který páchne jako zkažené mléko

    Švédská společnost Coop začala nabízet vůni Old Milk, která páchne jako zkažené mléko. Chce tak zákazníky při vyhazování jídla naučit spoléhat se více na své smysly než na datum spotřeby.

    Studie švédské agentury pro ochranu životního prostředí prokázala, že 30 procent potravinového odpadu ve Švédsku tvoří ty, které jsou stále ještě jedlé. K boji proti tomuto plýtvání se proto rozhodl švédský potravinový řetězec Coop a vyvinul sprej, který páchne jako zkažené mléko. Chce prý zákazníkům pomoct „pochopit rozdíl mezi pitným a zkaženým mlékem“. Doufá, že tak lidi přiměje k tomu, aby jídlo očichali a ochutnali předtím, než ho vyhodí. Řetězec chce Švédy naučit, aby nespoléhali pouze na datum spotřeby uvedené na obalu. Není to poprvé, co se Coop angažuje v boji proti plýtvání potravin. V minulých letech společnost spolupracovala například s organizacemi, které jídlo s prošlou záruční lhůtou poskytují neziskovým organizacím. Spolupracuje také se známým kuchařem Paulem Svenssonem na vytváření receptů využívajících zbytky. Coop získal za svůj přínos v oblasti udržitelného rozvoje ve Švédsku řadu ocenění. Tento rok se například stal nejzelenější společností v zemi. Vzorky parfému nabízí zdarma na své webové stránce.

  • „Araba jsem nikdy neviděl.“ Izraelci navštěvují ve virtuální realitě domov Palestinců

    20. září 2018
    Izraelci navštěvují ve virtuální realitě domov Palestinců

    Umělecká výstava v Jeruzalémě dává návštěvníkům možnost navštívit domov palestinské a židovské rodiny za pomocí brýlí pro virtuální realitu.

    Instalace ukazuje, jak vedle sebe žijí sousedé, kteří se nikdy nepotkali. Projekt umělce Daniela Landau nese název Návštěvníci a jde o místnost rozdělenou na dvě poloviny. Jedna strana je vyzdobena jako domov židovské rodiny, druhá představuje dům palestinský. Pomocí brýlí pro virtuální realitu si mohou návštěvníci domovy obou rodin prohlédnout a zároveň si poslechnout jejich příběhy. Izraelci a Palestinci nebyli nikdy více fyzicky odloučeni, než jsou dnes. Izrael od palestinských území odděluje betonová zeď a stát zakazuje svým občanům tato místa navštěvovat. Dokonce i ve městech, kde obě komunity žijí pospolu, dochází jen vzácně k navazování vztahů mezi sousedy. Dvě rodiny, které Landau pro svůj projekt přesvědčil, žijí jen desítky metrů od sebe, nikdy se ale nesetkaly. Jsou totiž odříznuti zdí, která rozděluje západní břeh Jordánu. Expozici navštívilo za uplynulý měsíc více než 200 000 lidí, řekl pro web Guardian Landau, který do muzea často chodí, aby si vyslechl odezvu návštěvníků. „První reakcí, kterou slýchám, je: ,Nikdy jsem nebyl v domě Arabů. Nikdy jsem Araby nepotkal. Jsem překvapen, když vidím, jak je pro ně rodina důležitá.‘“ Jeho přáním prý je, aby se ve vzájemných vztazích objevilo více empatie a vzájemný respekt. A to nejen mezi Židy a Palestinci, ale také mezi aškenázskými Židy, kteří do Izraele emigrovali z Evropy, a Mizrachim, pocházejícími z arabských zemí. „Je to dobrý způsob, jak vyzvat ostatní, aby uvěřili míru,“ řekl o výstavě pětapadesátiletý Palestinec Raji Sebteen, jehož domov si návštěvníci mohou na výstavě prohlédnout.