Deska týdne: Mount Eerie na druhé desce o smrti své ženy testuje hranice toho, co unese píseň

Mount Eerie
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Mount Eerie

Poslech loňského alba amerického písničkáře Phila Elveruma A Crow Looked at Me mnozí označovali za nejintenzivnější hudební zážitek posledních let – bolestně detailní zpráva o smrti jeho manželky Geneviève posouvala hranice toho, co je možné v rámci folkové desky vyslovit. Aktuální album Now Only začíná tam, kde A Crow Looked at Me končí. Přesto je v něčem úplně jiné.

Hned v úvodní písni loňské desky A Crow Looked at Me si Phil Elverum podkopnul vlastní žebřík, když zpíval, že „smrt je opravdová / někdo tu chvíli je a pak je pryč / a nedá se o tom zpívat“. Elverum přesto na tragickou smrt své ženy nedokázal reagovat jinak. Album Now Only, které začal Elverum psát téměř okamžitě po vydání předchozí nahrávky, samozřejmě pokračuje ve vykreslování života po smrti milované osoby. Ten se ale změnil, Elverum se totiž musí postarat o dvouletou dceru, kterou po sobě zpěvačka a výtvarná umělkyně zanechala. Kromě smrti a lásky je hlavním tématem alba něco jiného – meditace nad tím, co všechno píseň unese a jestli existují emoce, které se pomocí písně vůbec přenést nedají.

Elverum testuje hranice možného. Místo krátkých útržků poskládaných do syrových akustických skladeb tentokrát představuje těžkotonážní elegie, které ve dvou případech dosahují stopáže deseti minut a dávají mu tak prostor rozběhnout se do daleké minulosti a pomocí vzpomínek reflektovat současnost. Ta je samozřejmě dost neutěšená. Elverum hned po vydání desky A Crow Looked at Me vyrazil na turné, které mu mělo zajistit dost peněz potřebných pro výchovu dcery bez matky. Se svými písněmi ale nutně narazil – v titulní skladbě Now Only popisuje absurditu situace, během které zpívá svoje písně na festivalech před zdrogovanými puberťáky, kteří vůbec netuší, o čem mluví. To jsou okamžiky, kdy se Elverum cítí nejosamělejší. Cestuje autobusem se Skrillexem, v zákulisí festivalu potká Father Johna Mistyho a s písničkářkou Weyes Blood si povídá o skládání.

Chce být někde jinde, ale netuší kde. Nejčastěji tak utíká do dávné minulosti – Elverum vzpomíná na první mrtvé tělo, které v životě viděl, na pohřeb svého pradědečka, během kterého četl nahlas žalm 23:4: „I kdybych měl jít údolím stínu smrti, ničeho zlého se nebojím.“ Mount Eerie vzpomíná na to, jak mu ta slova nedávala žádný smysl a představoval si, že jde na výlet údolím stínu smrti se stanem sbaleným v batohu. Nevnímal smrt jako metaforu a nevnímá ji jako metaforu ani teď. Druhým mrtvým tělem, které v životě viděl, byla totiž jeho manželka. A Elverum si ani na druhé desce nechce namlouvat, že měla její smrt jakýkoliv smysl.

O smrti by se zpívat nemělo. 5 podob nepochopeného introverta Phila Elveruma

Mount Eerie

Písničkář Phil Elverum, známý hlavně jako Mount Eerie, vydává novou desku A Crow Looked At Me. Album inspirované smrtí jeho manželky ale ukazuje jen jednu z podob, pod kterými už skoro dvě dekády brázdí melancholický svět hudebních introvertů.

U téhle desky se bude samozřejmě vždycky mluvit hlavně o textech, Mount Eerie si ale dokázal přivolat na pomoc velmi konkrétní a intenzivní hudbu. Je dynamická, pestřejší, chybí jí spěch první desky, kterou Elverum našeptal v pokoji vedle své spící dcery. Tentokrát má doprovod. Když se na začátku jedenáctiminutové elegie Distortion, kterou Elverum s dávkou černého humoru označil za pilotní singl desky, ozvou bezmála drone-metalové kytary, připomíná to vrčení smečky vlků. Hudba výjimečně dobře komunikuje s texty – když Elverum několika slovy přenese posluchače na palubu letadla a přemýšlí nad tím, co by po něm zbylo, kdyby se letadlo zřítilo, nechává zaznít nenápadný klavírní motiv. Klavír se pak objevuje na několika dalších místech, stejně jako střídmé perkuse, elektrické kytary nebo zdvojené vokály. To všechno přispívá k tomu, že už se Elverum necítí tak sám.

Přiznává to ostatně i v titulní skladbě Now Only, opatřené groteskním refrénem o tom, že „nesmyslně umírají vlastně všichni“. Elverum už si s odstupem času přestal myslet, že je jeho osobní tragédie nepřenositelná. Rok po vydání prvního alba cítí, že jeho zkušenost sdílejí i ostatní lidé. Neznamená to, že by poslech desky byl odlehčenější, člověk si pořád připadá, jako když zaslechne cizí intimní rozhovor nebo třeba na letišti objeví deník někoho, koho jenom na pár minut spatřil ve frontě před sebou. Přesto není vyznění alba Now Only nutně bezvýchodné. Víc než o smrti je totiž o lásce. Asi nejlépe to formuloval jeden z uživatelů serveru Reddit. Ten napsal, že se za to sice stydí, ale že převládající emoce, kterou u poslechu alba má, je ohromení – ohromení nad tím, jak hluboká musela být láska, která stvořila desky jako A Crow Looked at Me a Now Only.

Mount Eerie – Now Only

Když člověk překoná počáteční šok z nebývalé míry otevřenosti a intimity téhle hudby, po nějaké době zjistí, že je jeho život jiný. Elverum totiž v každém verši a každém tónu narušuje a bourá představu života jako série velkých událostí, na které se vyplatí čekat, a mezitím nějak přežít to, co se děje mezi nimi. To největší se totiž děje pořád. Je to každodenní žití s milovanými lidmi, které člověka sytí i v okamžicích, kdy jej tito lidé opustí. I ty největší příběhy totiž začínají nenápadně. Můžou mít podobu dívky, která vás nechá spát na podlaze ve svém pokoji a ráno vám oloupe pomeranč. A i když člověku třináct let poté zůstanou jenom její fotografie na ledničce, může to stačit na zbytek života.

Mount Eerie – Now Only (P.W. Elverum & Sun 2018)
Hodnocení: 100 %