Děvče, zachraň to! Jak architektka Bára Srpková oživuje mlýn po prababičce
Bára Srpková navrhla rekonstrukci starého mlýna tak, aby se v něm dalo bydlet. Nejtěžší pro ni prý byly interiéry. „Stresovalo mě, jak šílené množství prvků existuje,“ říká. Jak vyřešila až moc velkou nabídku dlaždiček a umyvadel? A co radí při úpravách starých domů?
Mlýn v Radosticích u Brna rodina vlastnila už od roku 1850. Jenže obrovský objekt se už nevyužíval a pomalu chátral. Tatínek se tedy rozhodl, že ho prodá a dcery souhlasily – Bára Srpková v té době žila a pracovala v Berlíně a v létě přijela na prázdniny. „Když jsem vystoupila před tím mlýnem, najednou jsem se podívala na mohutnou stavbu mlýnice a nevím, jestli to bylo tím nově načerpaným berlínským citem pro rozpadlé domy, ale najednou jsem ucítila obrovský potenciál,“ říká. A tak se dala do rekonstrukce. Svou roli ovšem sehrál také princ na bílém koni. Jakou? I jeho koně jsou slyšet v tomto Bourání.
S rekonstrukcemi Bára Srpková neměla mnoho zkušeností a hodně věcí musela dostudovat a objevit. Nejvíc ji nakonec stresoval interiér. „Spíš se ve své práci věnuji větším měřítkům, třeba urbanismu,“ říká. Jak vybírala dlažby a vypínače, aby ji to nezahltilo? A jaké prvky použít v místnosti, která nemá pravé úhly?
Bára Srpková navrhla také velký park s hřištěm ve Vysokém Mýtě, který žije. „Senioři se ráno domlouvají, v kolik hodin půjdou na kafíčko ke stánku, z toho mám velkou radost,“ říká v Bourání.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
