Diagnóza F: Když umře miminko...
Když rodič přežije vlastní dítě, je to vždycky obrovská rána. Jaké to ale je, když vám zemře dítě, které se ještě nenarodilo, narodí se vám mrtvé dítě nebo vám dítě zemře při porodu či krátce po něm?
Ačkoliv bolest, kterou cítí rodiče, jimž zemřelo dítě, je vzájemně nesrovnatelná, každý ji prožívá po svém, úmrtí kolem porodu má své zásadní specifikum – jde vlastně o neudálost. Něco, co jsme očekávali, na co jsme se těšili, nepřišlo, nestalo se. Očekávání se nenaplnila a zůstalo po nich prázdné místo. Žena nenaplnila svou ženskou úlohu přivést na svět dítě a stát se matkou (pokud k úmrtí došlo ještě před porodem), muž se nestal otcem, prarodiče (nemají-li jiná vnoučata) se nestali prarodiči. Ovšem i nenarozené děti mají mít své místo v rodině.
Psycholožka Ilona Špaňhelová, autorka nedávno vydané knihy Prázdná kolébka, pracovala s řadou rodin, kterým zemřelo miminko během těhotenství či krátce po porodu. Považuje za velmi důležité těmto dětem místo v rodině neupírat. Mělo by mít své jméno, vhodný je i nějaký akt rozloučení, někteří rodiče si přejí mít nějakou fyzickou památku na své dítě, například otisk ručičky nebo pramínek vlásků. Doporučuje také, aby se o mrtvém sourozenci mluvilo s ostatními dětmi, které v rodině již jsou nebo se narodí po něm.
Kdo a jak může rodičům v této smutné situaci pomoci? Jaká úskalí s sebou nese úmrtí jednoho z dvojčat či vícerčat? A je vhodné použít jméno mrtvého (byť nenarozeného) miminka pro další narozené dítě? Poslechněte si rozhovor s Ilonou Špaňhelovou v Diagnóze F.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
