Diagnóza F: Můj život s Aspergerovým syndromem
Monika celý život tušila, že je jiná. Když skončila střední školu a přestala být „nucena“ být s lidmi (se spolužáky ve škole), začala se tak nějak přirozeně uzavírat. Uzavírání přešlo v izolaci, začala se podle svých slov „ztrácet ze světa“.
Má za sebou autonehodu, při které málem zemřela, několikatýdenní hospitalizaci na psychiatrii a na čele nálepku „porucha osobnosti a bipolární afektivní porucha“. S pocitem, že je nezařaditelná, si ale našla diagnózu, která na ni tak nějak sedí lépe – Aspergerův syndrom. Jde o poruchu autistického spektra. Lidé, kteří ji mají, nefungují moc dobře v sociálních vztazích. Jako by neměli cit pro to, co se hodí a co už je příliš. Jakoby potřebovali návod na to, jak mají žít v sociálních vztazích.
V situacích, které jiní lidé považují za normální, se Monika cítí zmatená, neudrží pozornost a nedokáže odhadnout míru rizika. Také jí v hlavě neustále letí miliony myšlenek, které ji zaměstnávají. To, že by pro ni byl Aspergerův syndrom nějakou negativní nálepkou, ale nevnímá. Naopak – když zjistila, že to, co ji odlišuje od ostatních, má název, zažila velkou úlevu. Ke své jinakosti přistupuje optimisticky a s jistým pocitem výjimečnosti. Lidé s poruchami autistického spektra se podle ní rodí proto, aby ostatní lidi něčemu naučili.
Tak trochu „jiný“ rozhovor v Diagnóze F si můžete poslechnout tady.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
