Diagnóza F: Můj život s Aspergerovým syndromem

17. červenec 2014

Monika celý život tušila, že je jiná. Když skončila střední školu a přestala být „nucena“ být s lidmi (se spolužáky ve škole), začala se tak nějak přirozeně uzavírat. Uzavírání přešlo v izolaci, začala se podle svých slov „ztrácet ze světa“.

Má za sebou autonehodu, při které málem zemřela, několikatýdenní hospitalizaci na psychiatrii a na čele nálepku „porucha osobnosti a bipolární afektivní porucha“. S pocitem, že je nezařaditelná, si ale našla diagnózu, která na ni tak nějak sedí lépe – Aspergerův syndrom. Jde o poruchu autistického spektra. Lidé, kteří ji mají, nefungují moc dobře v sociálních vztazích. Jako by neměli cit pro to, co se hodí a co už je příliš. Jakoby potřebovali návod na to, jak mají žít v sociálních vztazích.

V situacích, které jiní lidé považují za normální, se Monika cítí zmatená, neudrží pozornost a nedokáže odhadnout míru rizika. Také jí v hlavě neustále letí miliony myšlenek, které ji zaměstnávají. To, že by pro ni byl Aspergerův syndrom nějakou negativní nálepkou, ale nevnímá. Naopak – když zjistila, že to, co ji odlišuje od ostatních, má název, zažila velkou úlevu. Ke své jinakosti přistupuje optimisticky a s jistým pocitem výjimečnosti. Lidé s poruchami autistického spektra se podle ní rodí proto, aby ostatní lidi něčemu naučili.

Tak trochu „jiný“ rozhovor v Diagnóze F si můžete poslechnout tady.

autor: Adéla Paulík Lichková
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.