Diagnóza F: Nebezpečné pronásledování

02225778.jpeg

Stovky SMS, e-mailů, nechtěných dárků, ale i zničených věcí. Kdykoliv se rozhlédnete, někde kolem je postava, kterou znáte. Následuje vás jako stín. Nebezpečné pronásledování může mít mnoho podob. Téměř vždy vám ale nějak výrazně a nepříjemně zasahuje do života.

Stalkeři, neboli pronásledovatelé, se rekrutují většinou ze dvou skupin lidí – zhrzených milenců (milenek), kterým se nedaří vyrovnat se s rozchodem, a odmítnutých nápadníků (nápadnic), kteří reálný vztah se svým objektem touhy nikdy neměli, prožívají ho ve fantazii a dožadují se jeho naplnění. Jen malá část stalkerů jsou lidé s duševní poruchou, většinou se jedná o jinak normálně fungující osoby, do kterých bychom možná něco takového vůbec neřekli.

Současná psychologie se ale už nezajímá jen o pronásledovatele, ale i o pronásledované – neděláme náhodou něco, čím si tak trochu „nabíháme“ do role sledovaného? Komunikujeme naše rozchody skutečně srozumitelně nebo vysíláme nejasné signály, které mohou být dekódovány jako naděje pro další vztah? Na tyto a další otázky o stalkingu (nebezpečném pronásledování) jsem se ptala psycholožky, doc. PhDr. Ludmily Čítkové.

Doc. PhDr. Ludmila Čírtková, psycholožka, vedoucí Katedry společenských věd na Policejní akademii v Praze, externí přednášející na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se zejména kriminální psychologií, viktimologií (naukou o obětech trestných činů) a psychologickou pomocí obětem trestných činů.

02389935.jpeg

Literatura
Čírtková, L.: Moderní psychologie pro právníky
Čírtková, L., Vitoušová, P.: Pomoc obětem (a svědků) trestných činů
Čírtková, L.: Policejní psychologie

Odkazy
Bílý Kruh Bezpečí (pomoc obětem trestných činů v ČR)