Diagnóza F: Syndrom vyhoření

02981837.jpeg

Když hodně pracujeme, jsme unavení. Když hodně pomáháme, jsme unavení ještě víc. Vlastně je to jednoduchá matematika - když prostě víc energie vydáváme, než si jí bereme zpět, je to problém. Přesto tenhle výpočet řada lidí ignoruje. A může to končit i syndromem vyhoření.

Syndrom vyhoření je popisován nejčastěji u pracovníků pomáhajících profesí a ještě častěji u tzv. "pachatelů dobra". Ti pomáhání ani nemusí mít ve své profesi, ale mají ho jako životní program. A co na tom, že ti, jimž pomáhají, o to často ani nestojí. Takhle nějak zřejmě vzniklo rčení, že „cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly“.

O syndromu vyhoření jsem si povídala se svérázným psychiatrem Radkinem Honzákem. Ten mě i posluchače provedl historií, kterak byl syndrom vyhoření popsán a povyprávěl i příběh lékaře, jenž se výzkumu syndromu věnoval. I tomu se totiž tento syndrom přihodil (resp. si ho spíše svým počínáním přivodil). „A zatímco každý normální člověk by v takovou chvíli šel za odborníkem, tento psychiatr, protože věděl, co jsou ti psycho-lidi za svoloč, tam nešel a rozhodl se, že se bude léčit sám,“ zaznívá z úst Radkina Honzáka. Celý rozhovor si poslechněte tu.

Literatura: R. Honzák: Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření