Diktátor: Komediální atentát roku
Novou filmovou inkarnací krále mystifikátorů Sachy Barona Cohena je poslední svrchovaný tyran Aladdin, jehož prioritou zůstává udržení diktatury v malé arabské zemi jménem Wadiya.
Prostřednictvím této bizarní figury a v rámci záměrně triviální a odvozené dějové linky pak Cohen (pod vedením svého režisérského parťáka Larryho Charlese) odpaluje jednu komediální pumu za druhou. A jeho šrapnely se tentokrát rozlétají do všech myslitelných stran: radikální vtipálek židovského původu pranýřuje veškeré globální stereotypy, různé podoby nevkusu, módní zájmové skupiny a především americkou kapitalistickou společnost a její pokrytecký vztah k diktaturám všeho druhu.
Diktátor je Cohenův excentrický showcase – s výjimkou pár hlušších momentů jde o maniakální příval nekorektních vtipů, vybroušenou přehlídku provokací a k smrti zábavných blasfémií. Návrat k pevnějšímu scénáři Cohenovi prospěl – díky jasnější struktuře a částečnému opuštění předchozího kvazidokumentárního modelu na plno vynikne pestrost a variabilita jeho skečů, jejichž inspirace pramení z mnoha různých tradic.
V jádru je Cohenův aktuální snímek kombinací šílené slapstickové komedie a brutálně satirického socio-politického komentáře a zároveň pozoruhodným mixem starého a nového. V daném rámci se divák dočká širokospektrálního groteskního náletu, který se ohlíží po nedostižných filmech Charlie Chaplina či bratří Marxů i čistě dadaistickém až dementním humoru á la Bláznivá střela nebo Team America; Charles s Cohenem nás bombardují nápaditými odkazy a citacemi, fekální výjevy v jejich filmu střídá sofistikovaná ironie, gradované slovní žonglérství je tu vyváženo čistě vizuálními gagy. Cohenův nový snímek je zkrátka co do komediální invence a kadence vtipů jeho absolutním zenitem.
Odvrácenou stránkou tohoto přístupu zůstává fakt, že příběh samotný poněkud drhne – dějová linie tu představuje jen předvídatelné „nutné zlo“, neboť hnacím motorem díla je právě zběsilý sled estrádních čísel. Diktátor už také možná není tak šokující jako předchozí autorovy opusy – je divácky v mnohém přijatelnější a vděčnější, o to však podvratnější, neboť ani na půdoryse „klasické komedie“ pro něj neexistuje žádné tabu. Cohenův hédonistický tyran je ztělesněním utlimativního „hejtu“ a v tom spočívá i jeho největší síla: každý jeho surový zásah na komoru totiž přináší i velký (byť dočasný) pocit osvobození.
Hodnocení: 85 %
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
