Do detoxu se dostane i šestiletý. Kvůli heroinu
Kousek nad historickým centrem Prahy sídlí v Nemocnici Milosrdných sester oddělení, kde se čtyři lékaři a patnáct sester starají o pacienty do 18 let. Nemají nakažlivou nemoc ani nepotřebují operaci. Předávkovali se drogami nebo alkoholem a potřebují detox. Zůstávají maximálně dva týdny, dostanou se z toho nejhoršího a potom ideálně pokračují do následné léčby, třeba na psychiatrii, ti starší případně i do komunitní terapie.
Detox pro děti a dorost se nachází na kopci nad Malou Stranou v Nemocnici Milosrdných sester. V budově se spojují různé vůně – dezinfekce, neidentifikovatelný nemocniční pach a taky blížící se oběd.
Neexistuje tu žádný jídelní rozvrh, a tak se vždycky dopoledne podle aroma ve vzduchu hádá, co „bude“. Třináctileté Anetě, kterou potkávám během hodiny ve zdejší speciální malotřídce pro školou povinné pacienty, je to ale úplně jedno. Vždycky se těší až na to, co bude po obědě. Na cigáro.
„Ráno jsme měli matematiku, pak jsem byla u paní psycholožky kvůli dalšímu vyšetření a teď máme výtvarku,“ popisuje svůj den světlovlasá vysoká holka a štětcem trpělivě pomalovává masku vyrobenou z balonku a papíru. Vybrala si černou barvu.
Zajímám se, proč tady je, i když se mi vlastně vůbec nechce ptát.
„Kvůli pervitinu a hulení,“ odpovídá bez problémů, podobné otázky už v posledních týdnech slyšela mockrát. Následovalo asi už obligátní: „Odkdy bereš?“
„Od minulého roku,“ dozvídám se. Začala v šesté třídě.
Aneta má samostatnou výuku, protože všechny školou povinné nedávno shodou okolností propustili domů. Jinak by se společně učili žáci z různých tříd podle individuálních plánů, které si s sebou ze svých základek ideálně přinesou. Ne vždy se to ale stihne, takovou hospitalizaci totiž nikdo neplánuje.
„Čtrnáct dní před Vánocemi jsem měla zástavu srdce a dechu, a tak jsem byla v Motole a pak mě nikde nechtěli, tak jsem šla do Bohnic,“ popisuje Aneta svou cestu sem k Milosrdným sestrám. Z psychiatrické léčebny ji pustili jen na Štědrý den, Silvestra už slavila znovu tam:
„To bylo zajímavý celkem. Prostě hraní stolních her a koukání na Óčko, večer přípitek dětským šampáněm, no prostě úžasný,“ říká ironicky.
Zajímá mě, jak slavila ty předtím. Uchechtne se. „No, předtím si to nepamatuju.“
Aneta hrála ráda basketbal, ale teď už ji nebaví. Jednou by chtěla být bytovou designérkou a taky jí jde skvěle právě matematika, ze které má jedničky. Jakou látku ale s paní učitelkou Janou Piekarovou o pár hodin dříve braly, si nevzpomene, stejně jako nevymyslí ani jednu konkrétní hiphopovou písničku, kterou má ráda, i když český a slovenský rap je prý top. Po chvilce přemýšlení se alespoň pochlubí, že ve sbírce 3000 tracků má i Bacha. Hudební inkvizici nevzdávám, ale nenapadne mě už nic lepšího než hodit do placu Beyoncé a Rytmuse. Nad první jen dost nekompromisně zakroutí hlavou, u slovenského rappera vezme na milost tři písničky. Jaké, to z ní ale zase nedostanu. Za chvíli o tomhle rozhovoru, který trošku připomínal hru Vadí, nevadí, mluvím s primářem Detoxu Marianem Korandou.
„Je to do určité míry spíš závažnost postižení pacientky, se kterou jste se bavila. Oba dva rodiče jsou toxikomani a domníváme se, že u ní už je poměrně závažné postižení mozku z prenatálního období, čili poškození toho plodu, a i to, že sama amfetaminy bere, to už je stav poměrně složitý.“
Detox v Nemocnici Milosrdných sester bude v dubnu slavit desetileté výročí. Nyní se v něm může léčit až 14 pacientů najednou.
„Určitě nepočítáme s rozšířením. Ufinancovat takové oddělení je nesmírně komplikované, protože s pacienty se u nás intenzivně pracuje. Není to tak, že by se jen vyspali a byli tu na lůžku. Zaplatit práci terapeutů, psychoterapeutů a pedagogů je opravdu složité. Z těch čtrnácti lůžek jsou dvě pro akutní příjmy, což jsou nejčastěji akutní alkoholové intoxikace, případně odvykací stavy a intoxikace jinými látkami, v našem případě nejen českou specialitou pervitinem, ale i předávkování durmanem a podobně,“ vysvětluje primář Koranda a je jasné, že spíše než přidávání lůžek řeší problémy s udržením současného stavu.
Aneta svoji masku během našeho rozhovoru dobarvila ještě červenou a žlutou. Vypadá pěkně a půjde prý na výstavku. Její příběh se mě dotkne, ale nevidím asi zdaleka to nejhorší. Léčili tu i šestileté dítě.
„Nejčastěji je to marihuana, ale ten šestiletý byl na intravenózním heroinu, což je samozřejmě paradox v tomto věku. To mu aplikovali jeho bratři,“ říká primář a dodává, že kromě přímých vlivů v rodině jsou častým důvodem, proč děti a teenageři sáhnou po droze, úzkostné stavy jako sociální fobie. Taky ještě upozorňuje, že drogy se nevyhýbají žádné sociální vrstvě.
Hodina výtvarky skončí, vyjdeme na chodbu a Aneta se rychle rozloučí a běží za ostatními, kteří absolvovali skupinové terapie. Jdou na oběd. Teda vlastně na cigáro.
Jméno pacientky bylo po dohodě s lékaři změněno.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
