Dobrovolné otroctví Slaves of Stadium Rock
Nové jméno, známé tváře, staré triky – to je kapela Slaves of Stadium Rock v kostce. Pod názvem lákajícím na příslib „guilty pleasure“ se ale skrývá spíš dost ohraná písnička.
Zprofanované slovo superskupina by v tuzemském hudebním kontextu působilo asi tak patřičně jako Guns N‘Roses na strahovské Sedmičce. Slaves of Stadium Rock, kteří v půlce dubna vydali své debutové album, taky rozhodně nejsou žádní Shrinebuilder. Kvartet složený ze členů Slut, Anyway, Landmine Spring a Plexis je spíš takový „feel-good product“ party veteránů, která se zřejmě dala dohromady především proto, aby si stárnoucí rockeři trochu zablbli s novou letlampou, dokud ještě něco slyší.
Pokud ale (i vzhledem k humpoláckému, poněkud rádoby humornému názvu) čekáte od Otroků krutě zábavnou nadsázku typu Eagles of Death Metal, nejste na správné adrese. Pokus o legraci tu končí právě názvem. Což nakonec asi nevadí, protože speciálně české kapely z nějakého důvodu podobnou zdravě nekorektní (sebe)ironii obecně moc neumějí, takže by to taky mohlo dopadnout dost všelijak. A pro úplnost, SoSR mají ke stadiónovému rocku jen o maličko blíž než EoDM k death metalu.
Deset tracků v obligátní zhruba tříminutové stopáži přináší sice sympaticky řízný, ale zato hodně neobjevný bigbít. Punkrockové vypalovačky, které sem tam opepří hardcorový nebo metalový postup, se zuby nehty drží tradičního schématu sloka-refrén-sloka-refrén-sólo-refrén.
Tahle deska mi svou obdobně vysokou koncentrací klišé silně evokuje nedávné druhé album Saade. Přitom ze srovnání těchto počinů vychází skupinová volnočasová aktivita čtyř veteránů ještě pořád jako těsný vítěz. V rámci úzkých žánrových mantinelů má větší energii a šmrnc, řekl bych, že Jardovi Soukupovi se v jeho studiu podařilo ukuchtit i lepší zvuk, než jakým na aktuální desce disponují Saade (ovšem slovanský přízvuk Nedvídkovy angličtiny místy pořádně zatahá za boltce).
Sranda to teda není. Vážně se taky moc brát nedá. Že to baví samotné muzikanty, je logické, jinak by to nedělali. Že si desku z loajality pořídí šedivějící a plešatící fanoušci domovských kapel jednotlivých Otroků, je dost možné. Ale že bych viděl důvod, proč by se jí měl zabývat kdokoli jiný, to bohužel říct nemůžu.
Slaves of Stadium Rock: s/t (Election Records, 2013)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
