„Dochází mi představivost, jaké mají možnosti.“ Jaké je to být neslyšící při požáru nebo poplachu?

Na překonávání bariér nejsou podle Osmana mnohdy potřeba jen fyzické síly, ale taky je nutné mít hodně času. „Bezbariérové vchody například často nejsou ty hlavní. Bývají zezadu, z boku, často jsou zamčené. Musíte sehnat zdravého člověka, aby do budovy vešel, zburcoval vrátného, ten budovu obejde, vchod odemkne. Pak se teprve člověk s postižením dostane dovnitř. Musí investovat sám svůj čas, protože ho do něj neinvestovala společnost,“ popisuje.

Kniha Roberta Osmana Geografie bariér|foto:Tereza Kunderová, Český rozhlas

Velmi specifickou oblastí jsou podle sociálního geografa neslyšící. „Někdy se prostor chápe jako text, který svým tvarem nebo uspořádáním některým lidem říká: „tady nejsi vítán, sem nepatříš.“ Můžou to být schody nebo zábradlí, ale bariéra je i zvonek u dveří nebo intercom, který je pro neslyšícího člověka často nepřekonatelný,“ upozorňuje Osman a pokračuje, že situace samozřejmě graduje tehdy, když je potřeba jednat rychle nebo se neslyšící ocitne v nebezpečí.

Z knihy Roberta Osmana Geografie bariér|foto:Tereza Kunderová, Český rozhlas

„Dav se někam hýbe, asi se něco děje. Co když ale neslyšíte a nádraží hlásí změnu nástupiště? Anebo co když hoří nebo je letecký poplach? Všechny tyhle zásadní informace jsou postavené na zvuku,“ říká a doporučuje dokument z roku 2006 Fear in Silence, který zobrazuje neslyšící, kteří byli v budovách Světového obchodního centra v momentě teroristického útoku na Spojené státy. „U lidí na Ukrajině, kteří jsou teď s různými hendikepy uvěznění ve svých domovech, mi dochází představivost, jaké možnosti vlastně mají,“ dodává.

„Jinakost není jenom nevýhoda, představuje taky nový náhled, novou perspektivu, jinou schopnost. A to vůbec neumíme vidět.“ Poslechněte si rozhovor s Robertem Osmanem.