Dokončená revoluce My Bloody Valentine
Irská kapela My Bloody Valentine vydala na přelomu 80. a 90. let dvojici desek, které je navždy zařadily do síně slávy alternativní hudby. Frontman a mozek skupiny Kevin Shields byl ale úspěchem desek Isn’t Anything a Loveless natolik zaskočený, že nové album připravoval celých dvaadvacet let. Jak jedna z nejočekávanějších nahrávek současnosti, která nakonec nese prosté jméno m b v, dopadla?
We Have All The Time In The World je píseň z pera nedávno zesnulého skladatele filmové hudby Johna Barryho, kterou pro bondovský snímek V tajné službě Jejího veličenstva nazpíval v roce 1969 Louis Armstrong. Zároveň je to jedna z posledních skladeb, kterou My Bloody Valentine natočili po vydání dvojice desek Isn’t Anything a Loveless. Coververze v podání irských průkopníků shoegaze se objevila na dobročinné kompilaci Peace Together staré přesně dvacet let. A pak už nic.
Byla to právě píseň We Have All The Time In The World, pomocí které fanoušci My Bloody Valentine glosovali prohlášení frontmana Kevina Shieldse, když minulý týden oznámil, že dlouho očekávaná třetí deska kapely vyjde v horizontu několika dní. Nikdo tomu nevěřil, všichni dávno věděli, že jestli má někdo všechen čas na světě, jsou to právě dublinští pionýři melancholického hluku.
Deska ale nakonec vyšla – nese prostý název m b v a kapela ji vydala vlastním nákladem. Už fakt, že album opravdu spatřilo světlo světa, předjímá podobu recenzí a kritických ohlasů. Je vůbec možné racionálně uchopit desku, která se během desítek nedodržených termínů vydání stala mýtem?
m b v je totiž exemplárním případem nahrávky, u které je kontext naprosto vším. Není možné o ní mluvit bez znalosti předchozí práce My Bloody Valentine a je nutná určitá opatrnost při jejím porovnávání s deskami, které určují trendy dnešní doby. My Bloody Valentine si vytvořili vlastní mikrožánr a ten je natolik osobitý, že do diskuze o současné hudbě přichází jaksi z jiného světa.
Čas je hlavním motivem My Bloody Valentine a deska m b v je především zprávou o tom, jak vnímat jeho plynutí. Ačkoliv ji totiž Kevin Shields prezentuje jako sbírku nového materiálu, z její vnitřní nekonzistence je na první poslech zjevné, že je poskládaná ze skladeb, které vznikaly samostatně a které od sebe v některých případech dělí i dlouhé roky.
Protože ale v současnosti prochází žánr shoegaze určitou vlnou renesance, dochází při poslechu desky m b v k zajímavému paradoxu. Album totiž zní tak, jak by měl znít následovník Loveless kdyby vyšel hned v roce 1992, zároveň ale přirozeně navazuje na skupiny, které si s psychedelickými kytarami pohrávají dnes.
Paradox je ale v případě desky m b v ještě jeden – nebude totiž vnímaná jako revoluční a je to tak dobře. Že současný zvuk My Bloody Valentine nezní překvapivě znamená, že se jim před více než dvaceti lety povedlo svoji revoluci dotáhnout do konce a udělat z vrstvení kytarového zvuku svého druhu standard. My Bloody Valentine jsou navíc i bez experimentování o několik tříd osobitější než většina mladých sezónních kapel.
My Bloody Valentine – m b v (self-released 2013)
Jiří Špičák se bude My Bloody Valentine věnovat 6. února i v pořadu Meotar, který začíná v 19.00. Těšit se můžete nejenom na víc ukázek z desky m b v, ale i na starší tracky a rarity.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
