Dubstepový klasik Mala našel na Kubě prazdroj smutku

Možná si právě tohle řekl Mark Lawrence alias Mala, když mu Gilles Peterson, kterého asi není třeba na vlnách Radia Wave nijak představovat, nabídl, jestli s ním nechce odletět na ostrov Kuba a zkusit společnou nahrávací session s místními muzikanty. Dubstepová legenda, zodpovědná za zrod spirituální odnože žánru, pro niž se vzývání dubových efektů a basové linky stalo doslova náboženstvím, to vzala jako výzvu a kývla. Výsledkem je album Mala in Cuba, které shrnuje jeho pokusy o propojení valivých dubstepových beatů s latinskoamerickými polyrytmy.

Možná to trochu zní jako zoufalý trik, jak oživit svoji kariéru ve stylu popových matadorů 80. let fascinovaných světem world music. A z čistě hypotetického hlediska se může zdát, že z propojení klaustrofobického dubstepu a rozverné latinskoamerické nálady nemůže vzejít nic zajímavého. Mala má ale naštěstí dost talentu na to, aby se vyhnul všem potenciálním slepým uličkám a spíše než latino dubstep fúzi stvořil jakýsi „update“ vlastního melancholického stylu, který tak skvěle fungoval na albu Return II Space anebo třeba na soundtracku k apokalyptické sci-fi Potomci lidí, kde AntiWar Dub dokresloval temnou atmosféru snímku. Pro úplnost dodávám, že Mala vydával desky převážně pod hlavičkou projektu Digital Mystikz, který tvořil s kolegou Cokim.

Mala se v Havaně potkal s perkusionistou jménem Changuito, několika vokalisty a bandem Roberta Fonsecy, kteří mu nahráli instrumentální podklady, z nichž pak v průběhu posledního roku stvořil čtrnáct nových skladeb. Někde jsou elementy patrnější než jinde – v The Tourist hraje velkou roli kontrabas a vyhrávky na španělku, v Calle F zní trumpety a Como Como je deephouseový track s výrazným vkladem kubánských zpěváků. Na druhou stranu rytmický rauš Cuba Electronic anebo klaustrofobický The Tunnel by se neztratily ani v singlové diskografii Digital Mystikz. Přesto je i z nich – když se zaposloucháte – cítit atmosféra latinskoamerického karnevalu, ale jen jaksi v pozadí.

Mala in Cuba |foto: Brownswood Recordings

Malu totiž více zajímá často opomíjený melancholický rozměr latinskoamerické hudby. Ve sdíleném smutku po ztraceném ráji tam někde hluboko našel londýnský producent společné kořeny obou hudebních tradic – nakonec byl to vždycky právě on, kdo si uchovával silnou vazbu na jamajský dub.

Mala in Cuba není žádná „malá domů“ ani deska, která potvrzuje poMalé odumírání staré dubstepové scény. Při poslechu jsem si vzpomněl na nahrávky chilského technaře Ricarda Villalobose, který tradiční sound rovného beatu už několik let podobným způsobem obohacuje o latinskoamerické prvky a výsledky jsou stejně strhující. A podobným způsobem ostatně okysličila latino vlna v polovině minulé dekády i zahnívající vody drum´n´bassu. Stejně jako aktuální fúze dubstepu a afrických rytmů na desce Sebenza tria LV nebude mít ani Mala in Cuba žádný vliv na pokračující flirt dubstepu s popem, na to se jedná o příliš nekompromisní a kryptické desky. Možná ale obě alba dají dalším beatovým dobrodruhům návod, kudy se vydat. Tak ať jsou výsledky stejně povedené.

Mala in Cuba (Brownswood Recordings, 2012)