Dunaj - Rosol

Oproti debutovému albu (ještě s Ivou Bittovou) představoval Rosol jasný krok k hutnějšímu, sevřenějšímu a drsnějšímu zvuku. Dunaj s Bittovou zněl rozmanitěji, ale zároveň míň vyrovnaně. Rychlé rockové skladby byly pro Bittovou příliš svazující, zpívala je trochu křečovitě a nepříliš osobitě. Kolšovského skřehotání je oproti tomu zcela přesvědčivé. A taky pořád stejné - ale to není Rosolu na škodu, je to prostě daň za koncept skupinového zvuku, z něhož Bittová vždy čněla. Na Rosol byly znovu zařazeny Kobylky, které se objevily už na debutovém albu. Srovnání se tedy přímo nabízí; mimo jiné se ukazuje, oč líp zní tahle deska (natočená v brněnském studiu Audioline) proti své předchůdyni.

S výjimkou křehké písničky Cassiniho dělení působí celá deska velmi jednotně: dominují proplétající se repetitivní struktury, jednotlivé nástroje mají v komplexním zvuku alba zcela rovnoprávné role, nic zbytečně nevyčuhuje. Dunaj mistrovsky zvládl práci s dynamikou a dokázal navodit silnou hypnotickou atmosféru. Rosol představuje Dunaj v jejich etapě vývoje ke koncentrovanosti, která nesla zcela přesvědčivé výsledky; následující desky Dudlay nebo IV. byly ještě drsnější, zároveň však poněkud jednotvárné. Jistě by se daly nalézat prameny, které Dunaj napájely hudebními podněty. Není to ale vůbec důležité - Rosol zní vyzrále, suverénně a osobitě, Dunaj se valí a hučí s obdivuhodnou silou. Takhle hrála kapela, která právě byla na svém zenitu.

Reedice po deseti letech nabízí pět písniček navíc, vesměs koncertních nahrávek. Dvě jsou z roku 1987 a zpívá v nich ještě Iva Bittová: Doutník nikdy publikován nebyl, písnička Sen se objevila na první desce Dunaje (ovšem už ne na jeho znovu natočené CD verzi Pustit musíš z roku 1995). Tři další skladby jsou z roku 1988. I když to není tak silný materiál, jaký přinesla studiová nahrávka, pro doplnění tehdejší tváře Dunaje je tento bonus cenný.