Dýchat: Rakouský film roku

21. říjen 2011

Nejvýznamnějším hostem letošního Das Filmfestu je nepochybně rakouský herec, scenárista a režisér Karl Markovics, který přijede o víkendu do Prahy uvést svůj režijní debut Dýchat. Jeho autorský snímek si vydobyl respekt např. na festivalu v Cannes, kde byl v sekci Directors' Fortnight (Čtrnáct dní režisérů) vyznamenán jako nejlepší evropský film roku 2011.

Ve filmu Dýchat, který lze zařadit do proudu jemně stylizovaného sociálního realismu, nám režisér Karl Markovics zprostředkovává sugestivní vhled do lidské psychiky: osmnáctiletý Roman Kogler (v přesvědčivém podání neherce Roberta Schuberta) si už čtyři roky odpykává ve vězení trest za zabití a nyní se rozhoduje o jeho předčasném propuštění na podmínku, či odpykání původního trestu v plné výši. Ačkoli se pro Romana - podivína se sklony k náhlým výbuchům zlosti - zdá být návrat do společnosti nemožný, tvůrce před námi stínuje portrét dospívajícího chlapce, kterého může právě setkání se smrtí vrátit do života.

Markovicsův subtilní portrét samotářského hrdiny, který se rozhodne přijmout práci v márnici a pátrat po své matce, jež ho kdysi odložila do dětského domova, poutavě pracuje s tématy zármutku, (sebe)lítosti a osobní viny. Snímku, který provázela pověst mimořádné prvotiny (v Cannes se autor dočkal patnáctiminutových ovací), pak není problém odpustit i jistou nevyrovnanost: zatímco v některých scénách dokáže být vizuálně podmanivý, jindy budí pocit, že by mu více slušela televizní obrazovka. I tak ale Markovicsův debut – pomineme-li díla solitéra Michaela Hanekeho – vysoce převyšuje většinu současné rakouské produkce.

02458054.jpeg

Snímek o naději nacházené na nečekaných místech vcelku umně střídá výmluvné, intenzivní okamžiky s prvky černého humoru i (více či méně záměrnou) banalitou. Dobře zde funguje ústřední metafora dýchání/nadechnutí akcentovaná především ve scénách z bazénu, které důvtipně rytmizují děj. Dojem z jinak pečlivě konstruovaného vyprávění, úsporných dialogů a přirozeného herectví tak trochu kazí jen doslovné použití hudby. Markovicsův pokus o skloubení lyrické stylizace a pochmurné realističnosti rozhodně zaslouží uznání - kdyby vypadaly autorské filmy herců takhle, mohli bychom se této kategorie děl o poznání méně obávat.

Hodnocení: 75%

Kvalitu snímku pak potvrdila i Rakouská filmová komise, když film Dýchat nominovala na boj o Oscara za nejlepší neanglicky mluvený titul. Karl Markovics tak má možnost zopakovat úspěch snímku Ďáblova dílna, v němž hrál hlavní roli, a který získal Oscara v roce 2007. Výjimečnou možnost shlédnout film Dýchat budete mít tuto sobotu 22.10. ve 20:45 v pražském kině Lucerna a následující čtvrtek 27.10. v 18:15 v brněnském kině Art.

Spustit audio