Edvard Munch v Centre Pompidou Paris
Muzeum moderního umění v Paříži momentálně představuje tvorbu slavného norského malíře Edvarda Muncha. Expozice, která je k vidění až do 9. ledna, čítá sto čtyřicet uměleckých objektů, přičemž z podstatné části jde o díla (nejen) ve Francii dosud nevystavená. Reportáž z pařížské výstavy připomíná 148. výročí od Munchova narození.
Umění je protikladem přírody. Edvard Munch
Norský malíř a grafik Edvard Munch (12. 12. 1863 - 23. 1. 1944) byl vlivným představitelem moderny a jako modernistu, který hledal zdroje inspirace v technologickém pokroku, jej představuje i výjimečná výstava v pařížském Centre Pompidou. Munch, umělec, kterému k vystižení nejniternějších hnutí často stačila pouhá jedna linie, vytvořil největší část svých děl ve dvacátém století. Vyšel z duchovní atmosféry secese a studoval na kreslířské škole v Oslu, kde byl ovlivněn naturalismem i francouzskými (post) impresionisty. Jeho dílo vždy inklinovalo k symbolismu a stalo se východiskem pro expresionismus. V českém prostředí se pak Munch stal známým po výstavě v roce 1905, kterou se nechala inspirovat umělecká skupina Osma.
Cílem pařížské expozice, chytře traktované do dvanácti tematických segmentů-místností, není jen retrospektiva, ale především pohled na intenzitu a šíři Munchova díla. Těžiště tu lze najít v opakujících se motivech: malíř se k některým námětům kontinuálně vracel, což dobře zprostředkovává především místnost pojmenovaná výmluvně Repetitions (repetice). Návštěvník v ní má možnost nahlédnou to, jak s postupem let dával Munch svým obrazům nový kontext a barevné ladění. Tento fakt je zřetelný také na jeho autoportrétech, které hlavně v poslední dekádě získávají na expresivitě (Munch jich během svého života vytvořil několik desítek, každý rok vždy minimálně jeden).
Podobně obsesivně pracoval norský umělec i s fotografií, což dokládá i několik desítek vystavených snímků, na nichž Munch zachytil v různých pozicích sám sebe. Právě v tom tkví jeden z největších přínosů pařížské výstavy: Munchovu tvorbu je v jejím rámci možné nazřít z nových úhlů pohledu. Klade se tu totiž důraz na umělecký vliv divadla, fotografie i kinematografie, jež se za malířova života bouřlivě rozvíjely. Expozice v Centre Pompidou nabízí na každém kroku množství podnětů: probouzí úvahy nad Munchovou prací s perspektivou a tedy i vztahem diváka a vystaveného díla, nad dynamickými kompozičními metodami i nad autorovým zaujetím městským hemžením v rámci filmového média, nad kompulzivním naturelem mnohých motivů.
Ze samotné prohlídky výstavy se pak i díky soustředěné fascinaci návštěvníků, kteří se k některým plátnům pravidelně vraceli, chvílemi stával jakýsi rituál. Opakujícím se výjevem bylo posedávání předškolních i školou povinných dětí, které se svými učitelkami tlumeným hlasem, a přitom entuziasticky rozebírali úzkostný charakter vystavených děl tvůrce, jemuž byla ještě za života diagnostikována maniodepresivní psychóza.
Jedinečná pařížská výstava rozšířila horizont pohledu na dílo Edvarda Muncha, který zemřel v roce 1944 - tedy ve stejný rok, kdy svět opustili modernisté Piet Mondrian a Vasilij Kandinskij. Díky podobným expozicím, jako je ta v Centre Pompidou, však lze Muchovo dílo považovat za stále vitální a nesmírně inspirující.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
