„Ekologie sem pronikala i díky textům punkových kapel,“ říká o začátku zeleného hnutí Arnošt Novák
V knize Tmavozelený svět, s podtitulem Radikálně ekologické aktivity v České republice po roce 1989, otevírá Arnošt Novák svět raných devadesátých let, kdy se chvíli zdálo všechno možné. Zároveň si klade otázku, proč radikální aktivismus tak rychle nahradily profesionalizované neziskové organizace, které upřednostnily lobbing před blokádami.
Novák stál od začátku devadesátých let ve středu probouzejícího se anarchistického hnutí, které bylo často nejbližším partnerem ekologických aktivistů, a v textu to opakovaně přiznává. Zároveň se však jako environmentální sociolog dlouhodobě zabývá otázkami sociálních hnutí i tím, jak vztahy ve společnosti souvisí se změnou klimatu. Na knize je to poznat. Kombinuje obsáhlé úvahy o teorii sociálního hnutí a přímých akcích s rozhovory se zásadními aktéry i s vlastními vzpomínkami. Kniha tak obohacuje českou diskusi o sociálních hnutích a zároveň čtenáře nechá nahlédnout do atmosféry 90. let, kdy se na ekologických akcích potkávali ochranáři, anarchisté i lidé z punkové a hardcorové subkultury.
Novákovo zacílení na radikální ekologický aktivismus vyvrací klišé rozšířená Václavem Klausem v 90. letech, která se zaryla do povědomí většinové společnosti a částečně je přijali za svá, jak autor ukazuje, i mnozí umírněnější aktivisté. Radikalismus neznamená apokalyptický ekoterorismus, ale snahu vynalézat vlastní akcí nové společenské vztahy, které by byly prospěšnější pro člověka i pro přírodu.
Co to mohlo znamenat v praxi, ukazuje Novák na výpovědi jednoho z aktivistů, kteří se zúčastnili blokád bránících v 70. letech stavbám jaderných elektráren. Jedna z blokád se stala samosprávným městečkem nazvaným Republika Svobodný Wendland. „Wendlandeři žili společně, nejen aby vytvořili konfrontaci, ale také aby vybudovali místo pro autonomní samosprávu skrze politickou diskusi. (...) (Wendland) ostře kontrastoval s každodenním životem v Německu, pro něž byly typické hierarchie v patriarchálních rodinách, jednotvárnost malých měst, autoritářství zmodernizované pruské byrokracie a soutěživost firemní kultury.“
Proti těmto „vynálezcům“ staví Novák „údržbáře“, kteří sice většinou dosahují viditelnějších, často ale zároveň spíše kosmetických úspěchů. V českém prostředí vypukl jeden z nejsilnějších konfliktů uvnitř hnutí při blokádě Temelína, kde lidé z vedení Hnutí Duha nutili podepisovat aktivisty striktně naformulované zásady chování na blokádě, které se týkaly především nenásilí. Novák v knize vzpomíná, že nepodepsal, vadilo mu „autoritativní jednání ze strany Duhy ve stylu ‚podepiš, nebo tě oznámíme policii‘“. „Jako anarchista a obyvatel squatu Ladronka jsem s ním neměl dobré zkušenosti a nechtěl jsem na blokádě jakkoli ‚spolupracovat‘ s policií, zároveň jsem však neměl v úmyslu dopouštět se nějakého násilí.“
Konflikt mezi „údržbáři“ a „vynálezci“ nakonec vyústil až v rozpad spolupráce a uzavření environmentálního aktivismu do kanceláří neziskových organizací. Prvním signálem obratu trendu byla blokáda nelegálního kácení v Národním parku Šumava, ale především nedávný zrod českého klimatického hnutí spojený s kolektivem Limity jsme my, který už se do knihy nevešel.
„Než jsem to všechno dopsal a vydal, tak mě dějiny předběhly. Podoba současného českého environmentálního hnutí naplnila předpovědi té knížky. Například klimakemp ukazuje, že znovu dochází k prolínání různých prostředí, což je podle mě naprosto zásadní pro jakoukoli sociální změnu,“ říká k tomu Novák v rozhovoru. Pusťte si ho celý.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
