Emoce z jejích koncertů se zařezávají do morku kostí. Elvin Brandhi nevěří v ticho
Má za sebou obrovské množství hudby, koncertů i spoluprací, velšská hudebnice Elvin Brandhi přesto zůstává unikavou osobností. Možná je to tím, že zatím nikdy nevydala dlouhohrající album. V rozhovoru ale přiznává, že nenamítá nic proti samotnému formátu. Její tvůrčí i životní tempo ale jako by formátu LP nepřálo, a tak Brandhi trousí spíše jednotlivé tracky, záznamy improvizačních sessions, anebo písničky, které nahrává s jinými umělkyněmi a umělci.
Naposledy se jednalo třeba o Ziúr. Elvin Brandhi hudbu tvoří od raných teenagerských let a vší nekompromisnosti navzdory jí určitá naivita, či možná spíše spontánní ryzost, prostopuje dodnes. Brandhi pracuje nejčastěji se samplerem a vlastním hlasem, nejbezpečněji se cítí v intenzivní improvizaci. Poslední roky si ji mohla dopřát třeba v projektu SARC, o kterém s nadsázkou mluví jako o kultu a performativní část koncertů SARC jí dává zapravdu.
Na vokální synergii pak stojí Pollution Opera, na kterém participuje s Nadah El Shazly, obě hudebnice by měly projektem vyrazit na turné. A Brandhi přiznává, že tady půjde improvizace stranou. Ale jen do jisté míry.
Hudba Elvin Brandhi je z těch, které mají při živém setkání katarzní potenciál, který – jak Brandhi přiznává – funguje i na ni. Za jeden z největších zážitků pak považuje koncert, který na festivalu Creepy Teepee odehrála s Yeah You – kapelou, ve které hrají ona a její otec. Kde se vzala myšlenka na společná videa, která nahrávají v autě? A proč je auto lepší než obývák?
Dočkáme se od Elvin Brandhi dlouhohrající desky? Existuje místo, kde se cítí opravdu doma? A jak přistupuje k cestování a tvorbě na místech vzdálených domovskému Walesu?
