Jsem ročník:
1979
Na Radiu Wave zastávám práci?
Své fungování na Wavu neberu jako práci, ale jako zábavu. Pouštím muziku, kterou mám rád a rád o ní mluvím. Snažím se bořit předsudky o určitých stylech, mazat škatulky a v neposlední řadě dávat jasně najevo, že i obsahová stránka má svou váhu a důležitost.
Předtím jsem stihl?
Hrát v pár kapelách, udělat pár koncertů, odchodit pár kilometrů po kopcích.
Nejraději poslouchám?
Rád poslouchám muziku v noci. Nejraději pak třeba Stars of the Lid nebo Tima Heckera.
5 pro mě zásadních alb:
Napíšu ty, které jsem si pustil dneska.
Oldřich Janota – Fotograf aktů
Elliott – Songs in the Air
Praise – Leave it All Behind
Batushka – Litourgiya
G.B.H. – Punk Junkies
Za koncert roku 2016 považuji?
Los Crudos v Hamburku. Prošvihl jsem je v roce 97 na Sedmičce, pak se rozpadli a teď se po dvaceti letech vydali na pár koncertů do Evropy, Hamburk byl nejblíže, a tak jsme vyrazili tam. Los Crudos je kultovní latino punk kapela složená z přistěhovalců usídlených v Chicagu a ani po dvaceti letech neztratili nic ze své naštvanosti a energie. Koncert byl naprostou esencí hardcore/punku ve všech ohledech.
Mé nejoblíbenější filmy?
V poslední době Dunkerk od Nolana, to mě úplně paralyzovalo.
Jestli čtu, tak většinou?
Přečetl jsem knížku o tzv. „číhošťském zázraku“ a místím faráři Toufarovi, kterého pak bolševici umučili. Knížka se jmenuje Jako bychom dnes zemřít měli a napsal ji Miloš Doležal. Velmi silné čtení.
Když mám volný čas, tak ho trávím?
Na horách.
K jídlu a pití mám nejraději?
Vegan bbq nikdy nezklame. Naposledy to byly špízy na ohni, kde byly houby, tofu, zelenina a marináda z hořčice.
Co bych chtěl sdělit světu?
„Nacionalismus je vlastenectví, které ztratilo svou vznešenost.“ (Albert Schweitzer)
Všechny články
-
Kapela, která svou zběsilostí předběhla i hyperpop. Melt-Banana ani po jedenácti letech neslevují
Jedenáct let trvalo japonské dvojici Melt-Banana, než přišla s novou deskou, jakékoliv pochyby o její relevanci ale rozpráší hned několik prvních vteřin.
-
Zimnice ze syrové sépie vám dá víc než jízda na slonu, říká mistr lepkavých atmosfér Necrocock
„Začalo to předloni po nějakým mým návratu z Asie, kdy jsem si uvědomil, jak moc jsou pro mě důležité chlupaté ženské,“ říká Tomáš Kohout neboli Necrocock.
-
Proč se ženy v metalu setkávají s předsudky? Paradoxně svobodomyslný žánr je svázaný pravidly
Gabriela Stašová je studentkou doktorského programu hudební vědy na MUNI v Brně, kde navazuje na svůj výzkum ženské identity v současné metalové subkultuře v Česku.
-
Děsivě fascinující jako nebe osvícené bílým fosforem. Kapela členů Big Brave a GY!BE objímá i drásá
Kanadské muzikanty Efrima Manuela Menucka a Mata Balla sblížila nejen láska k atmosférické kytarové hudbě, ale i montrealské zimy, které se jim zadíraly pod nehty.
-
Obskurní i pro underground. Nabízíme neotřelý mix hitového punku i ultratemného black metalu
Neotřelý mix jednoduché punkové přímočarosti, lehkého metalového vlivu, občas až oi punkové chytlavosti – Poison Ruïn vzbuzují zájem undergroundové scény i přes obskurnost.
-
Vyprávění o tom, jak se z nočního Lišaje stal denní motýl, pokračuje na skvělé desce Aphonie
Lišaj se do popředí nikdy necpal. Aphonie je mimořádně klidná nahrávka s neméně mimořádným vnitřním životem – uklidňující i kouzelně dramatické skladby nádherně rozkvétají.
-
Panenské plameny a Severní nástupiště zpívají o životě a jeho spletitostech varovně i konejšivě
Základy kopřivnické kapely Panenské plameny jsou pevně zapuštěny do zeminy tamní alternativní scény. Aktuální deska Bleus, je stejně fatalistická jako až naivně obyčejná.
-
Slyšte děti zpívat a usínat. Bonnie Prince Billy nádherně uchopil coververze kultovních Lungfish
Hudebníci Nathan Salsburg, Tyler Trotter a Bonnie Prince Billy se pustili do nejistého podniku. Rozhodli se nahrát vlastní verze dvou písní unikátní kapely Lungfish.
-
Abstinence mi přinesla klid, říká Chelsea Wolfe. Na nové desce se vyklubala z magického vejce
Americká hudebnice Chelsea Wolfe měla vždy blízko k dramatu – emočně silné byly už její rané folkové desky, pozdější koketérie s metalovou estetikou tuto tendenci podtrhly.
-
Nesnadný, a přece krásný hluk japonských Endon znovu hraje na struny smutku
Jsou to tři roky, co předčasně zemřel Etsuo Nagura, hlukař japonské kapely Endon, kterou navíc nedávno opustil i její bubeník. Zbývající členové to ale nevzdávají.
Stránky
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- …
- následující ›
- poslední »