Jsem ročník:
1979
Na Radiu Wave zastávám práci?
Své fungování na Wavu neberu jako práci, ale jako zábavu. Pouštím muziku, kterou mám rád a rád o ní mluvím. Snažím se bořit předsudky o určitých stylech, mazat škatulky a v neposlední řadě dávat jasně najevo, že i obsahová stránka má svou váhu a důležitost.
Předtím jsem stihl?
Hrát v pár kapelách, udělat pár koncertů, odchodit pár kilometrů po kopcích.
Nejraději poslouchám?
Rád poslouchám muziku v noci. Nejraději pak třeba Stars of the Lid nebo Tima Heckera.
5 pro mě zásadních alb:
Napíšu ty, které jsem si pustil dneska.
Oldřich Janota – Fotograf aktů
Elliott – Songs in the Air
Praise – Leave it All Behind
Batushka – Litourgiya
G.B.H. – Punk Junkies
Za koncert roku 2016 považuji?
Los Crudos v Hamburku. Prošvihl jsem je v roce 97 na Sedmičce, pak se rozpadli a teď se po dvaceti letech vydali na pár koncertů do Evropy, Hamburk byl nejblíže, a tak jsme vyrazili tam. Los Crudos je kultovní latino punk kapela složená z přistěhovalců usídlených v Chicagu a ani po dvaceti letech neztratili nic ze své naštvanosti a energie. Koncert byl naprostou esencí hardcore/punku ve všech ohledech.
Mé nejoblíbenější filmy?
V poslední době Dunkerk od Nolana, to mě úplně paralyzovalo.
Jestli čtu, tak většinou?
Přečetl jsem knížku o tzv. „číhošťském zázraku“ a místím faráři Toufarovi, kterého pak bolševici umučili. Knížka se jmenuje Jako bychom dnes zemřít měli a napsal ji Miloš Doležal. Velmi silné čtení.
Když mám volný čas, tak ho trávím?
Na horách.
K jídlu a pití mám nejraději?
Vegan bbq nikdy nezklame. Naposledy to byly špízy na ohni, kde byly houby, tofu, zelenina a marináda z hořčice.
Co bych chtěl sdělit světu?
„Nacionalismus je vlastenectví, které ztratilo svou vznešenost.“ (Albert Schweitzer)
Všechny články
-
Mount Eerie na nové desce uklízí poetické harampádí a nachází klid v křehkých i ukrutných písních
Phil Elverum neboli Mount Eerie už pětadvacet let vydává hudbu. Místy jde o hudbu sofistikovaně prokomponovanou, místy zase o hudbu spontánně zběsilou.
-
Chceme tvořit pouta přátelství, říkají členové straight edge kapely Lifelike
Jsou jednou z mála domácích kapel, která se k označení straight edge hardcore otevřeně hlásí. Do své hudby vkládají názory a emoce, které definují jejich životní postoj.
-
Shape of jazz and punk to come. The Messthetics a J. B. Lewis bourají hranice stylů
Brendan Canty a Joe Lally jsou jména, která byla přes dvě dekády spojena s Fugazi. Oba dva ale dokázali za posledních dvacet let bez problémů vystoupit z jejich stínu.
-
My Own Private Alaska se vrací po čtrnácti letech a hrají na piano, jako kdyby to mělo být naposled
Když v roce 2010 vydali album Amen, působili jako zjevení, které je prakticky nemožné napodobit. A pak se odmlčeli. Ale teď jim zničehonic vyšla deska All the Lights On.
-
Je to jako začít malovat obraz, který ostatní dotvoří, říkají o své hudbě Russian Circles
Mike, Dave a Brian. Tato tři jména stojí za chicagskou kapelou Russian Circles, která nyní startuje své již patnácté evropské turné. Všichni tři se objevili v našem studiu.
-
Folk brnká na citlivé struny i u tvrdých metalistů!
Modeláři vyrazili poprvé do terénu a své povídání zrealizovali přímo v místě konání koncertu Lankum. I tentokráte si pozvali jednoho speciálního hosta, Jana Vrobela.
-
Vypjatý emocore můžete směle hrát i po třicítce, dokazuje na nové desce kapela Esazlesa
Zatímco bubeník Honza Hrivňák zvučil v Plzni Drákulu, vydali se zbylí členové chebské kapely Esazlesa do Prahy, aby přiblížili evoluci nového alba Dokud vím, co mám.
-
Metaloví Leprous na nové desce ordinují lehce ostentativní sebezpyt. A znovu jim to vychází
Do metalu se norským Leprous podařilo vnést nejen originální zvuk, ale i osobní témata, kterým se žánr stále spíše vyhýbá.
-
Kapela, která svou zběsilostí předběhla i hyperpop. Melt-Banana ani po jedenácti letech neslevují
Jedenáct let trvalo japonské dvojici Melt-Banana, než přišla s novou deskou, jakékoliv pochyby o její relevanci ale rozpráší hned několik prvních vteřin.
-
Zimnice ze syrové sépie vám dá víc než jízda na slonu, říká mistr lepkavých atmosfér Necrocock
„Začalo to předloni po nějakým mým návratu z Asie, kdy jsem si uvědomil, jak moc jsou pro mě důležité chlupaté ženské,“ říká Tomáš Kohout neboli Necrocock.