Epos 257 v Bourání: Graffiti je indikátor opuštěnosti místa, ale i svobody

15. únor 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03672811_0.png

„Klíčem k intervencím ve veřejném prostoru je oranžová vesta,“ říká umělec vystupující pod přezdívkou Epos 257, který začínal jako writer a přesunul se k intervencím do veřejného prostoru. „Pro mě je mnohem víc ‚graffiti‘ rozházet třicet balíků sena po městě než udělat graffiti zeď pro nějakou korporaci.“

„Po čase jsem se dostal na vrchol scény a začalo mi to být malý a omezující, z hlediska vyjadřování. Vnímal jsem to tak, že bych se opakoval. Souvisí to s věkem i se zkušenostmi. Ale pořád se snažím zachovávat principy a kořeny, ze kterých jsem vzešel,“ vysvětluje, proč opustil graffiti scénu, ale zůstal spojený s jejím nábojem.

V Praze podle něj velké architektonické a urbanistické projekty usnuly, ale začíná se plnit spontánní aktivitou zespoda. „Pohybuju se většinou mimo centrum. Občas dostávám husí kůži, když se projdu skanzenovitým centrem, ale jinak z města nemám vysloveně skličující pocit. Periferie se taky nachází i v centru, různé zahrady, nezastavěné parcely, které dočasně postrádají účel a smysl. Některá místa blokuje střet zájmů, způsobuje to mezičas, v kterém mohou spontánně a zespoda vznikat zajímavé věci.“

Jeden z jeho projektů má název 50 metrů čtverečních veřejného prostoru. Epos 257 oplotil část Palackého náměstí a de facto jej „vyříznul“ z ulice. „Trvalo 54 dní, než někdo zareagoval. Zajímalo mě testování veřejného prostoru,“ říká. „V Berlíně jsem udělal něco podobného naproti Českého centra na ostrůvku od metra, kde jsem postavil ‚plot v plotě‘. Použil jsem tam velký plot a uvnitř něj malý plůtek – bylo to víc kafkovské a absurdní. Bylo to tam rok a půl.“ Klíčem k tomu, aby intervence ve veřejném prostoru probíhaly hladce, je podle něj oranžová vesta. „ Je to taková vstupenka, lidi pak očekávají, že víš, co děláš.“

V poslední době se Eposovi daří živit volným uměním naplno. V Bourání jsme mluvili o důvodech používání čísla 257 v jeho přezdívce. O práci na hraně zákona. O vlastní webové prezentaci a jednoduché srozumitelnosti zde používaných textů. Ale také o umělecké instalaci, která se následně stala trvalým bydlištěm dvou lidí bez domova. O hledání místa, kde by mohl domek postavený bez povolení přežít dostatečně dlouho.

autor: Adam Gebrian
Spustit audio