Esben and the Witch: Temné momenty nás povznáší

27. květen 2013

Jejich hudba bývá sice mainstreamovými médii pasována do gotické škatulky. Přímou spojitost s gotickou scénou nemá trojice Esben and the Witch ale téměř žádnou. Přesto se jejich vystoupení dá s odstupem pár dní zcela jistě pasovat na jeden z vrcholů největší gotické přehlídky na světě – Wave Gotik Treffen, která proběhla v nedalekém německém Lipsku. Vyzpovídali jsme kapelu ještě předtím, než začala zvučit v luxusním secesním sále Volkspalast.

Jak jste si minulý týden užili premiérové vystoupení v Praze?Rachel Davies: Byl to dobrý koncert. Ten prostor byl možná až příliš velký (Lucerna Music Bar – pozn. autora), ale protože jsme cítili velmi pozitivní odezvu z publika, tak se nám hrálo velmi dobře.

Poprvé jsem vaši existenci zaznamenal díky zařazení na prestižní seznam nadějí „Sound Of 2011“ BBC Radio 1. Jak moc důležité bylo pro vás být součástí takového výběru?Thomas Fisher: Jasně že nám to pomohlo. I když na druhou stranu, spousta lidí díky tomu, že jsme figurovali v jednom žebříčku s popovými hudebníky, byla brzy rozčarována z toho, že hrajeme poměrně málo přístupnou muziku. Publicita nám ukázala svou příznivou i odvrácenou stranu.Daniel Copeman: Pozitiva ale rozhodně předčila problémy, které nám tu a tam nominace přinesla. Výrazně se nám během okamžiku rozšířil okruh fanoušků. Spousta z nich se dostala k naší muzice právě skrze tento žebříček. Ty jsi toho jasným příkladem (smích).

Anglická média o vás prohlásila, že „nejste gotici, ale hrajete gotickou muziku“. Jak byste charakterizovali sami sebe?Rachel Davies: S tím máme poměrně velké problémy, charakterizovat vlastní tvorbu. Když mám mluvit o té nálepce „gothic, but not goth“, tak my jsme rozhodně více inspirováni gotickou architekturou nebo gotickým románem než gotickou muzikou. O ní jsme se vlastně začali zajímat až poté, co nám její podobnost byla neustále předhazována. Často nás přirovnávali třeba k Siouxie & The Banshees, které jsme do té doby nikdy neslyšeli. Máme radost, když jedni přijdou s přirovnáním k indie folku, druzí k shoegaze nebo právě gothic rocku. Necháváme to na nich, a tak si myslím, že je to správné.

02244688.jpeg

Když mluvíme o nominaci v rámci „Sound Of 2011“, pomohlo vám toto vyznamenání ke smlouvě s vydavatelství Matador Records, nebo už jste v tuhle dobu byli pod jejich křídly?Daniel Copeman: My už tehdy byli pár měsíců u Matador upsaní. Spousta novinářů je přesvědčena, že si nás vydavatelství našlo teprve skrze Sound Of ocenění, ale opak je pravda.

Ještě před vydáním velkého debutu jste umístili na internet jednoduché, ale velmi působivé video k singlu Marching Song. Kdo přišel s nápadem skladbu takto vizuálně doprovodit?Rachel Davies: To jsem byla já. Snažíme se jako kapela vyjadřovat jednoduchými prostředky. Častokrát totiž mají větší sílu než nákladné, komplikované koncepty.

Vaše muzika je silně ovlivněna prostředím, ve kterém písničky vznikají. První album vzniklo na břehu moře, druhé zase na chatě uprostřed pahorkatiny východního Sussexu. Kde byste chtěli natáčet další desku?Daniel Copeman: Osobně si myslím, že jsme ovlivněni více místy, které jsme procestovali, než ve kterých se posléze pohybujeme při nahrávání muziky. Když jsme nahrávali druhou desku na venkově, schválně jsme zakryli všechna okna a na stěnu pokoje jsme promítali obrázky, které jsme nafotili během našeho turné.Thomas Fisher: V případě nahrávání loňské desky měly převahu vzpomínky na naši americkou šňůru. Dominovala spousta záběrů pouštní krajiny Wyomingu a Montany.

Takže jste si při nahrávání desky virtuálně prožili podruhé svou poslední šňůru?Daniel Copeman: Přesně tak. Spousta nápadů na naši poslední desku stejně vznikla právě v těch místech, která jsme si vyfotili. Vrátili jsme se tak se vzpomínkami do míst vzniku nových písniček a pokračovali v jejich budování. A abych ti odpověděl na otázku, kde bychom chtěli nahrávat svou novou desku. Určitě v místě, které nás odřízne od tohoto světa. Naše hudba není eskapismem, ale snahou o vytvoření něčeho úplně nového, co náš reálný svět nenabízí. Podobně laděný prostor naší muzice rozhodně prospívá.

Nedá mi to, abych se nezeptal na původ názvu vaší novinky.Rachel Davies: Většinu zásadních rozhodnutí děláme společně a okolo názvu nové desky se strhla opravdu dlouhá diskuse. Chtěli jsme přijít s názvem, který by byl jednoduchý, a přitom nejednoznačný. A tehdy jsme narazili na onen byzantský palindrom (slovo, věta, číslo nebo melodie, již lze číst v libovolném směru a má vždy stejný význam – pozn. autora) „smyj ze sebe své hříchy, ne pouze špínu z rukou“ a bylo vymalováno.

02822464.jpeg

Úplně se nabízí křesťanský výklad.Rachel Davies: A to je právě to, co nás na tomto palindromu tak zaujalo. Že v každém zarezonuje trochu jinak.

Druhé album představuje Esben & The Witch v naprosto jiné kreativní úrovni. Bylo cílem takto novou desku odlišit od debutu?Thomas Fisher: Ano. Na první desku jsme nahráli písničky, který vznikly jako čistě studiové produkty. Byly to skladby, o kterých jsme od první minuty uvažovali v první řadě jako o útvaru, který chceme umístit na svou debutovou desku. S obsahem novinky to bylo jiné. Tady jsme se rozhodli nejdříve písničky složit, pak je otestovat na koncertech na posluchačích a teprve potom je zaznamenat na desku. A také jsme se zcela vědomě snažili natočit desku s poněkud pozitivnějším vyzněním.

Takže kdyby skladby z debutu prošly také testem živého hraní, první deska by zněla podobně jako Wash the Sins Not Only the Face?Thomas Fisher: Polovina písniček z debutu byla čistě studiovým výtvorem. Druhá byla základem našich prvních koncertů. U nich jsme vůbec zpočátku neuvažovali, že by se nahrávaly ve studiu. To byl příklad Marching Song nebo třeba Swans. Při přípravě obou desek jsme se především naučili, že písničky musí vyzařovat stejnou energii. Teď se jen snažíme najít proces, jak k tomuto cíli nejsnáze dojít.

Přijde mi, že spojovacím prvek vaší hudby je melancholický podtext všech vašich nahrávek. Je melancholie důležitým prvkem hudby Esben & The Witch?Rachel Davies: Pro nás je důležité, aby naše hudba byla především přirozená. Ano, naše trio má tendence sklouzávat k temnějším tématům, a právě proto jsme se snažili na nové desce vytvářet této temnotě kontrast zařazováním odlehčenějších, světlejších momentů. Co je důležité dodat, je rozhodně vědomí, že jsou to právě vážnější témata a temnější momenty, které nakonec dělají hudbu trojice pozitivní, povznášející.

02244689.jpeg

Dnešním koncertem uzavíráte velmi dlouhé evropské turné. Jaký koncert považujete za nejsilnější?Daniel Copeman: Vídeň byla výborná. Hráli jsme v takovém malém zakouřeném klubu, kde bylo navíc šílené vedro. V Anglii je nepředstavitelné, aby se v klubu kouřilo, což alespoň pro nás dělalo vystoupení punkově undergroundové. Navíc jak byl klub plný, zavládla v něm neskutečně intenzivní atmosféra, která nás donutila zahrát velmi agresivní, hlučný set.Rachel Davies: Výborný koncert se povedl i v Bratislavě, a to ze zcela jiných důvodů. Společné bylo pouze to, že obě obecenstva byla naprosto vynikající.

Vy jste hráli na Slovensku už potřetí. Dalo by se tedy říct, že vaši Slováci vám rozumí?Thomas Fisher: Když jsme zde hráli poprvé, to bylo vystoupení, na které jsme letěli letadlem (festival Pohoda 2011 – pozn. autora) a na letišti se ztratila zavazadla s našimi nástroji. Tudíž jsme kompletně hráli na vypůjčené instrumenty. Podle nás to nebylo špatné vystoupení vzhledem k okolnostem, ale nemohlo dopadnout podle našich představ. Bylo tedy velmi milé od pořadatelů, že nám dali druhou šanci předvést, co v nás opravdu je, v rámci zimní verze festivalu. Od té doby jsme si vydobyli nějakou pozici i v této části Evropy, takže letos jsme vyrazili na turné po klubech nejen západní, ale i východní Evropy. A koncerty v klubech, to je typ vystoupení, který k naší nátuře sedí asi nejvíce. Je to prima, že nás na Slovensku přijímají tak dobře.

Četl jsem, že máte v plánu vydat desku remixů. Jak to s ní vypadá?Daniel Copeman: Nějaké remixy už máme po kupě. Výborný cover nám zaslali Teeth of the Sea, delší dobu už máme k dispozici i verzi Deathwaltz od Davida Siteka z TV On The Radio.Thomas Fisher: Jdeme na to cestou, že sami nabízíme covery kapelám, které nás z tohoto důvodu zajímají. My uděláme službu jim a pak se je snažíme chytit do pasti prosbou, jestli by nám neoplatili laskavost svým remixem naší skladby. David je v této korespondenci velmi vynalézavý (smích).Daniel Copeman: Další remixy máme třeba od Maps, Klad Hest, řady méně známých umělců, kamarádů z Brightonu, ale třeba i od folkové experimentátorky, který si říká Woodpecker Wooliams.

02244714.jpeg

Dnes hrajete na gotickém festivalu. Připravili jste si pro tuto příležitost něco speciálního, nebo zahrajete klasický set jako všude jinde?Daniel Copeman: Nic speciálního nepřipravujeme. Napereme do lidí svou hudbu a věříme, že dokáže obecenstvo oslovit.Thomas Fisher: Jasně že bude také záležet na prostoru, kde budeme hrát, na momentální atmosféře, která během vystoupení zavládne. To všechno jsou aspekty, které se nedají naprogramovat předem.

autor: Pavel Zelinka
Spustit audio