Eurodny

Program DEF sestavují ambasády nebo kulturní centra zastoupených zemí. Je jich 25. Pořadatelský okruh zemí EU se už dříve rozrostl o státy, které o členství jednají. S ohledem na brzké rozšíření se z nečlenských států podílejí už pouze Bulharsko a Rumunsko nebo loni Albánie. Mimounijní státy (jako Norsko, Kanada a USA) jsou zastoupeny pouze koprodukcemi. Počáteční úmysl pořadatelů dovážet do ČR nové filmy, které by tu obvykle nebyly k vidění, zůstal jedenáct let nezměněn. Problém je, že spolu s integrací dalších členů Unie se rozšířila nabídka, ze které se vybírá, a také se změnila pořadatelská perspektiva. Původně šlo o celkem originální kulturně-společenské gesto obnášející mj. vůbec výraz zájmu západní Evropy / Unie ukazovat mimounijnímu partnerovi svou kulturu. Dnes se DEF stávají vnitřní záležitostí Unie, protože ČR je "už už" její součástí...

Pondělky na slunci

Každý rok si lze z nabídky DEF dobře vybrat. Letos se promítají Pondělky na slunci s famózním Javierem Bardemem jako nezaměstnaným a nespokojeným přístavním dělníkem Santou. Poprvé se v Čechách předvedou nizozemská Dvojčata, nominovaná letos na Oscara, jméno režisérky Agnieszky Holland zase přitáhne pozornost k filmu Julie se vrací domů. Intelektuálnější publikum se bude asi zajímat o nový počin Luciana Pintillie, nebo o další festivalově úspěšný výhonek maďarského filmového umění - Houštinu od Benedeka Fliegaufa. České pochvaly "lynchovského mikrokosmu" Škyt od Maďara György Pálfiho se ostatně poprvé začaly ozývat právě na DEF. Na trilogii Michaela Hanekeho uvedenou na LFŠ v Uherském Hradišti může navázat další trojice jeho filmů - Funny Games, Zámek a Čas vlků. Rakouskou tvorbu doplní ještě Boj od Ruth Maderové. Ostatně Rakousko si pozornost, která je mu věnována, zaslouží. Francouzský snímek "Má kamera a já" Chistopha Loizillona zase doplní přehlídka dokumentů stejného autora.

Dvojčata

Hanekeho trojice a Loizillonovy dokumenty jsou ale jediné uváděné okruhy, které se vyznačují nějakým dramaturgickým vkladem. Festivalu totiž chybí osoba programového ředitele. Výběr filmů je v podstatě na vůli ambasád a na jejich finančních prostředcích. Festivalový štáb se omezuje na doporučení a tipy od některých filmových publicistů a soustředí se pravděpodobně na produkční práci. O hlubší programové koncepci a jednotě výběru může být řeč jen sotva. A jaký smysl má uvést Nudu v Brně (letos) nebo Smrady a Děvčátko (loni)? Pro srovnání ČR a ostatních může být jen těžko nějaký důvod - právě proto, že výběr zahraničních filmů je neuspořádaný. Odkazem na ducha Evropy, který pravděpodobně spočívá v různosti modifikací několika tradic, se odbýt nedá. Pomocí DEF se také nedá suplovat množství chybějících "týdnů národního filmu", jaké jsou např. v Budapešti (samostatný týden českého, týden dánského filmu ap.).

Funny games

Zmiňované gesto pořádajících ambasád zůstává. Těžko jim do jejich svobody dělat festival, jak chtějí, zasahovat. Ale pozor, jestli se smysl gesta nevytratil. Neustálé odkazování na kultivovanost evropské kinematografie (ve srovnání ... - víme s kým) nikam nevede. Snad jedině ke konstatování, že i festival - jako instituce ony kultivované evropské filmy předvádějící - by měl sám nějakou kultivační činnost vyvíjet a ne jen dát na plátno vše, co je aktuálně možné. I když to, co se na plátnech nakonec doopravdy objeví, nemusí být, a také není, špatné.

Má kamera a já

Na podrobnosti a tipy k letošnímu programu Dnů Evropského Filmu jsem se ptal ředitelky festivalu Evy Kačerové.

Dny evropského filmu, XI. ročník.
Praha 11.-21. 3., kina Lucerna a Aero;
Brno 22.-30. 3., Sál B. Bakaly a Scala.
Ozvěny DEF: Olomouc 24.-25. 3., Cheb 31. 3. a Plzeň 3.-4. 4.
Hlavní program: 43 celovečerních filmů.