Everything Everything natočili desku o hororech všedního dne
„Pokud někdo letos vydá desku, která je celá usměvavá a veselá, tak je ten interpret prostě lhář,“ nechal se slyšet v rozhovoru pro NME frontman Everything Everything Jonathan Higgs. Nová deska manchesterského kvartetu je po textové stránce opravdu hodně depresivní. Samotní členové kapely se shodli, že pojednává o hororech všedního dne.
Po intenzivním koncertování se kapela rozhodla, že nebudou rok vystupovat a zaměří se na přípravu nového materiálu. Jonathan Higgs začal pro inspiraci hltat světové zprávy. Epidemie eboly, popravy civilistů radikály z Islámského státu, vzestup britských euroskeptiků UKIP, ale stejně tak všudypřítomná lidská lenost a pasivita zaujaly Higgsovu pozornost natolik, že dostaly prostor na desce Get to Heaven.
Ve skladbě No Reptiles frontman zlověstně zpívá: I'm gonna kill a stranger / so don't be a stranger, v druhém singlu Regret zase zazní: First you will see me on the news and then never again. Oproti předchozím nahrávkám Man Alive a The Arc, kde v bezstarostné popové hudbě zněly hlavně veselé texty, došlo na Get To Heaven k velkému posunu. Těžko byste na předchozích albech hledali rozbor pohnutek sebevražedného atentátníka těsně před tím, než na sobě odpálí vestu plnou výbušnin. U nové desky vzniká kontrast, kdy kapela hovoří často o smutných a vážných věcech a ty zabalí do bezstarostné chytlavé taneční hudby.
V tom vidím asi největší problém desky, tenhle kontrast skladbám vůbec nepomáhá, právě naopak. Místo toho, aby hudba podpořila texty, upoutala na ně pozornost a dodala jim ostřejší hrany, děje se něco jiného. Texty jsou přelité hutnou přeslazenou „hudební“ polevou.
Tím trpí třeba skladba No Reptiles, kterou členové Everything Everything považují za vrchol alba. Výborný text se v druhé polovině rozředí v sladkých synťákových plochách a v nadbytečných tklivých smyčcích. Samotnému songu to vlastně nepřináší vůbec nic dobrého. Na desce přitom najdeme také výborné uměřené skladby jako Distant Past, Blast Door nebo Zero Pharaoh, bohužel tentokrát jsou na Get to Heaven v menšině.
Za zmiňovanou přeslazenost by mohl být zodpovědný producent Stuarta Price, který dříve produkoval desky Madonny, Kylie Minogue nebo Pet Shop Boys. Těžko říct, jestli si již label přeje, aby Everything Everything směřovali k výnosnému statusu pompézní stadiónové kapely, jejíž zvuk musí posluchače vábit na laciné popové háčky. To bych manchesterskému kvartetu rozhodně nepřál, protože by tak přišli o zábavnou hravost a nevypočitatelnost, která je odlišuje od zbytku ostrovních kytarových kapel.
Hodnocení: 65 %
Everything Everything – Get to Heaven (Sony RCA, 2015)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
