Everything Everything vypouští popovou lávu
Everything Everything z Manchesteru to nebudou mít lehké. Jejich tři roky starý debut Man Alive byl před dvěma lety na britských ostrovech ostře sledovanou událostí, a tak se i od desky Arc očekává podobný sukces. Jak se nakonec kvartetu novinka vydařila?
Jsou na světě vulkány, které se připomenou jednou za čas, způsobí přírodní katastrofu a pak o nich není staletí slyšet. Vedle nich je ale také pár sopek, které sice nevybuchují tak okázale, přesto jejich činnost je neustálá a stále se proměňující. Tato analogie se dá převést i do hudební oblasti. Je řada kapel, které vydávají desky s jedním hitem, který zatřese hitparádami, ale zbytek stopáže prošumí posluchačovým vědomím bez výraznější stopy. Desek, které je radost poslouchat od začátku do konce, je rozhodně mnohem méně. Jedním z nejnovějších případů, které z velké části spadají do druhé skupiny, je i nová deska anglické čtveřice Everything Everything.
Nástup na hudební scénu měli Everything Everything impozantní. Po dvou singlech a desce Man Alive se stali miláčky domácích médií. Navíc označení „Sound of...“jim v roce 2010 automaticky otevřelo leckteré, jinak pevně uzamčené dveře. Jejich eklektický rukopis spojený s hitovým tahem na bránu je pasoval do rockové obdoby Of Montreal. Ztřeštěným mladíkům mladická jiskra nevyprchala. Nová deska je postavena na stejných základech jako tři roky starý debut, přesto se v táboře Everything Everything leccos změnilo.
Man Alive bylo popově švihlé album, kterému přes jeho mimořádnou chytlavost prošla i celá hromada zdaleka viditelných švů. Mladíci z Manchesteru jsou velcí hračičkové a bizarní skulptury, které na první desce vystavěli bez zásadní skladatelské i hráčské praxe, držely pohromadě pouze podivuhodným magnetismem. Štěstí ale přeje nejen připraveným, ale také uvěřitelným. Stejně jako u neustále bublajících vulkánů kapela odpaluje ohňostroj nápadů po celou dobu téměř padesátiminutové stopáže.
Jednou staví skladbu na vlnící se tlusté basové lince (singlovce Cough Cough), podruhé na kytarových zářezech, které se umně prolínají s podobně zapeklitou elektronikou (Kemosabe), potřetí se pak Everything Everything blýsknou i soulovou, pomalu gradující skladbou Undrowned, která je jistě nechtěným křížencem Motown matadorů, Soundgarden a Mars Volta. Kde se Angličané dostávají na tenký led, jsou balady, kdy táhlé melodie a výše položený Jonathanův vokál mohou evokovat starší a mnohem slavnější Coldplay. Velký příkop byl částečně zasypán i mezi veselou muzikou a původně výrazně depresivními texty.
Arc je v dobrém slova smyslu poučené album. Everything Everything se vystříhali na novince většiny prvoplánovitě barokních odboček, přesto to neznamená, že by čtveřice popřela sama sebe a kolekce byla nudná. První dvě třetiny se nepohybují přískoky mezi jednotlivými částmi skladeb, ale projíždí od jedné ke druhé jako zkušený řidič. To znamená, že k tomu, aby dosáhl všech met, nepotřebuje výrazným způsobem stahovat nohu z plynu. Pouze závěrečná třetina alba si s nižším BPM trochu neohrabaně sedá na zadek. Škoda, protože jinak novinka Everything Everything svého neposedného a zábavného předchůdce rozhodně předstihuje.
Everything Everything – Arc (Sony, 2012)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
