Exotika socialistické gastronomie: Ananas v plechu a čínská restaurace zvaná Čínská restaurace

Málokdo dnes podle France ví, že už v 50. letech byla ve Vodičkově ulici v Praze luxusní čínská restaurace nazvaná Čínská restaurace, ve které až do sovětsko-čínské roztržky vařili kuchaři přímo z Číny. Následně jejich pozici převzal československý personál, který byl proškolen předchozím čínským, takže vysoká úroveň kvality pokrmů zůstala zachována. Restaurace byla tak oblíbená, že bylo nutné si zde místo rezervovat předem a na vychutnání čínských lahůdek strávníci měli jen dvě hodiny, aby neblokovali místo ostatním zájemcům.

Nutno ale říct, že tato luxusní restaurace rozhodně nebyla cenově dostupná všem tehdejším občanům Československa. Punc exkluzivity a luxusu měl také pražský Dům potravin, kde se prodávaly vybrané lahůdky a exotické pochutiny. „Mě samotného překvapilo, když jsem se dočetl, že v Domě potravin se už v první polovině 60. let dalo sehnat avokádo. Nicméně se jednalo asi jen o omezenou a rozhodně ne běžnou zásilku, protože většina lidí tehdy vůbec nevěděla, co avokádo je,“ doplňuje Franc.

Dalším výrazným symbolem exotiky byly banány, výraz „fronta na banány“ je dnes známý i těm, kdo už minulý režim ani nezažili. Zajímavé je, že i když se banány do Československa nedovážely z Kuby, dezerty, které se z tohoto ovoce připravovaly, nesly často názvy jako Havana nebo Kubánský řez. „Kuba totiž byla symbolem exotiky, ale takové té blízké a pro režim přátelské.“