Festival Glastonbury staví další sociální domy

Ženy doleva, muži doprava. Chodby vedou do převlékáren a poté rovnou na písečnou pláž. Turisty ale po převléknutí čeká drobné překvapení. Ženy se koupou odděleně od mužů. Velkou, skoro 3 metry vysokou zdí, která pokračuje až do moře.

La Lanterna, známá také jako El Pedocin, je poslední evropská pláž s oddělením podle pohlaví, píše americká CNN. Do popředí mediální pozornosti se pláž dostala letos v červnu, když pár z italského Milána porušil tuto více než stoletou tradici. Celou situaci popsal italský il Piccolo. Žena tehdy tradici označila za „absurdní“ a „středověkou“. Návštěvnost pláže se za poslední rok přitom skoro zdvojnásobila. Pro většinu místních je pláž jednou ze vzpomínek na dětství a vyrůstání v Terstu.

Mezi milovníky La Lanterny patří i italský spisovatel a rodák z Terstu Mauro Covacich. Podle něj na pláži od samotného začátku tradice ženy nosily velmi moderní a na svou dobu odvážné kusy oblečení. „Nebylo to místo, kde by se musely stydět. Mohly se v klidu opalovat a zaplavat si,“ vzpomíná.

Z pláže se postupně stala památka feminismu. Muži zůstali od žen odděleni díky rozšiřující se ženské emancipaci. Nejznámějšími obyvatelkami Terstu totiž na začátku 20. století byly právě ženy. Ať už šlo o umělkyně, sportovkyně nebo fotografky, dodává vědkyně z Londýnské univerzity Katie Pizzi. Terst, jako tehdy rychle se rozvíjející přístavní město mělo taky první italské gymnázium pro dívky. I to byl podle Pizzi výsledek emancipace místních žen. „Když Terst v roce 1918 přestal být součástí Rakouska-Uherska a připojil se k Itálii, byl nejen prosperujícím městem, ale taky kulturně velmi živou lokalitou. Střední třída v Terstu byla hodně vzdělaná, včetně žen,“ dodává Pizzi.

Pro většinu návštěvnic zůstává La Lanterna připomínkou minulosti i emancipace a nechtějí na ní nic měnit. Ženy i muži na obou stranách zdi mohou dělat, co se jim zlíbí. Je to symbol svobody, ne sexismu, dodává pro CNN plavčík Samuele, který na La Lanterně dohlíží na bezpečnost. „Lidé jsou šťastní, pláž je plná. Proč cokoliv měnit?,“ doplňuje. Nejdůležitější tak pro obyvatele Terstu zůstává, aby všichni dodržovali a respektovali pravidla. A pokud za zdí oddělující muže a ženy vidí sexismus a ne svobodu, mají jít jinam.

Jde až o třetinu všech lidí, kteří v posledních volbách k urnám přišli. Podle vlády je reforma snahou o „purifikaci“ volebních seznamů. Administrativa tvrdí, že odstraňuje zejména nelegální migranty.

Kritikům ale vadí, že vláda využívá zákon k utlačení menšin a k překreslení volebních pravidel tak, aby zajistily větší úspěch současné vládnoucí strany BJP. Mezi vyloučenou skupinou voličů jsou nově i sexuální pracovníci z Garstin Bastion Road, jednoho z nejznámějších Red-light distriktů v Dillí. Jejich příběh popisuje britský web The Guardian. Podél takzvané GB Road žije asi 2800 sexuálních pracovnic. Ztráta volebního hlasu se tak přidává k obtížím, kterým tyto ženy musí čelit, včetně zdravotních rizik, špatných hygienických podmínek nebo sexuálního zneužívání.

Podle předchozích volebních seznamů úřady většinu sexuálních pracovnic zaevidovaly jako „odstěhované“, a ženy tak nemohou volit, doplňuje Guardian. Podle serveru jsou takto zaevidované až tři čtvrtiny sexuálních pracovnic. Nově totiž musí doložit vládní dokumenty, které často nemají. Guardian přináší svědectví 36leté ženy, která se před více než 20 lety stala obětí obchodu s lidmi a od té doby nemá, jak si zajistit občanství. „Všichni chodíme na velkou, to z nás dělá stejné lidi,“ doplňuje respondentka. Podle ní jsou v Indii sexuální pracovnice už zvyklé na to, že jejich povolání je indickou společností vnímáno jako nemorální a méně hodnotné, než ostatní zaměstnání.

Indický server Hindu přináší podobné příběhy žen z GB Road. Hlavní volební úředník Balram Meena v rozhovoru pro magazín řekl, že „pro Marginalizované skupiny jako jsou lidé bez domova nebo osoby poskytující sexuální služby neexistuje žádný zvláštní postup.“ Pokud je nebude možné zařadit do seznamu voličů, zůstanou jejich jména vyřazena. Ženy tak zůstaly nejen bez možnosti volit, ale taky bez naděje na změnu, dodává Guardian.

Titulek videa „never ending deportations“ parafrázuje text zpěvačky „never ending midnight sun“, píše BBC. Larrson se tak přidává k Sabrině Carpenter, Taylor Swift, Olivii Rodrigo nebo Arianě Grande, které Bílý dům vyzvaly k tomu, aby v klipech přestal používat jejich hudbu. Švédská zpěvačka na TikToku zveřejnila reakční video, ve kterém označuje příspěvek Bílého domu za „dehumanizující“.

„Drtivá většina zadržených jsou obyčejní lidé, kteří mají práci a prostě se snaží zajistit si lepší budoucnost,“ dodává Larrson. Kritizuje Bílý dům za to, že její píseň používá k rozdělování společnosti, přestože její text by měl spíš odrážet spojení mezi lidmi a přírodou.

Hudební server Rolling Stone píše, že se v posledních letech stává běžnou praxí, že pokud je nějaká píseň dostatečně populární a chytlavá, dostane se do příspěvků na sociálních sítích Trumpovy administrativy. Podle komentáře v magazínu je to urážlivé a ponižující.

Účty Bílého domu na sociálních sítích po zásazích umělkyň a umělců musely písně z videoklipů odstranit. Samotné příspěvky ale na profilech americké administrativy zůstaly.

Případ, který začal před téměř deseti lety, dospěl ke svému konci. Kim Kardashian získala na vlastní žádost od pařížského soudu odškodnění ve výši 1 eura za ozbrojenou loupež, při níž byla okradena o šperky v hodnotě 127 milionů korun. Stejnou symbolickou částku, rovněž na svou žádost, dostala i její kamarádka a stylistka Simone Harouche, informuje web People. Bývalému recepčnímu hotelu, který uvedl, že ho incident traumatizoval, soud přiznal odškodné ve výši 2,8 milionu korun. Samotnému hotelu pak přisoudil 1,2 milionu korun.

Kardashian i Harouche vyjádřily francouzskému soudnímu systému vděčnost ve společném prohlášení. „Tato zkušenost byla hluboce traumatizující a její důsledky nás doprovázejí dodnes. Toto rozhodnutí není o odškodnění, ale o zodpovědnosti a uznání,“ uvádí se v dokumentu pro agenturu Associated Press.

Kardashian v říjnu roku 2016 pobývala sama v pokoji hotelu Hôtel de Pourtalès, kam v noci vtrhli ozbrojení pachatelé převlečeni za policisty. Z pokoje si následně odnesli drahé šperky, včetně zásnubního prstenu, který jí daroval tehdejší manžel, rapper Kanye West. Podle deníku New York Times se většinu šperků nikdy nepodařilo najít. Podnikatelku během incidentu útočníci svázali, zacpali jí ústa a mířili na ni zbraní. Poté, co si Kardashian osvobodila ruce, utekla do pokoje Harouche, odkud kontaktovala bezpečnostní složky, připomíná People. Z účasti na loupeži uznal loni soud vinnými osm lidí.

Hudba je jedním z pevných pilířů série Grand Theft Auto, dotváří celkový herní dojem i zážitek. Kvůli rádiu jdou občas mise stranou, člověk se zapomene za volantem a vychutnává si atmosféru herního prostředí. Kdo bude dominovat žebříčku hitparád ve Vice City, naznačil nejen pětadvacetiminutový teaser. Fanoušky navnadilo i několik umělců.

Příspěvek na sociálních sítích s vizuálem GTA 6 zveřejnili například americký rapper Travis Scott, britská zpěvačka PinkPantheress, americký country pop zpěvák Morgan Wallen, ale i zakládající člen kapely The Rolling Stones, britský kytarista Keith Richards. Společnost Rockstar jejich účast zatím oficiálně nepotvrdila, indicie jsou ale podle fanoušků všeříkající. Web Metro také upozorňuje, že ani jeden z příspěvků zatím neuvádí, jak přesně se umělci na GTA 6 podílejí.

V dosud zveřejněných ukázkách dál zazněly hity jako Against All Odds (Take a Look at Me Now) od Phila Collinse, Devil Woman od Cliffa Richarda či Pop Bottles v podání Birdmana a Lil Wayna, píše web GameSpot. V minulých hrách byli součástí nabitého soundtracku například Snoop Dogg, Rihanna, Elton John, FIDLAR nebo Queen.

Akční adventura tak tradičně nabídne variaci žánrů – na své si přijdou nejen fanoušci nové hudby, která patrně zaznamená i mimoherní přesah, ale i příznivci klasiky. Grand Theft Auto 6 zavede hráče do fiktivního státu Leonida vycházejícího z americké Floridy po více než dvanácti letech čekání už 19. listopadu 2026.

Původním plánem bylo představit návštěvníkům některé z nejpůsobivějších predátorů, které zoologická zahrada chová, včetně tygrů sumaterských, lvů či nosorožců. Na jejím webu se ale u vstupenek na chvíli objevilo označení „child predator tour“, tedy doslova „prohlídka predátorů dětí“. Nešťastná formulace se týkala i vstupenek pro dospělé, které zoo inzerovala jako lístky pro „dospělé predátory“, informoval server BBC.

Chyby si lidé rychle všimli a slovní přešlap začali rázem sdílet na sociálních sítích. „Jak se to mohlo vůbec schválit?“ cituje britský web rozhořčené návštěvníky. Někteří si zoo naopak dobírali: „Doufám, že to schválila cheshirská policie – zdá se to být trochu nebezpečné.“ Vedení zoo přičítalo vinu počítačové závadě, která byla následně z webu odstraněna. „Chyba byla způsobena výchozím nastavením pojmenování v našem systému,“ uvedl mluvčí instituce.

Navzdory původnímu názvu prezentuje zoo prohlídku „Predator Tour“ jako vhodnou aktivitu pro rodiny s dětmi. Krátký zkrat rezervačního sytému tak Chester Zoo přinesl nečekanou publicitu a z programátorské chyby se rázem stal neplánovaný virální moment.

Bohatý městský stát tento měsíc spustil novou pětiletou národní kampaň na podporu čtenářských návyků, která zahrnuje i malé platby pro občany. Stačí zaznamenat minuty čtení na vládních webových stránkách, uvádí deník Guardian.

V rámci tohoto programu čtenáři sbírají virtuální mince, jedna má hodnotu několika málo singapurských centů. V následujících 4 měsících musí zaznamenat alespoň 50 „posezení“ s knihou. Za každou čtvrthodinu dostanou 20 penízků. Jeden singapurský dolar, tedy asi 17 korun, smění lidi po sesbírání 1000 tokenů.

Tento unikátní program přichází v době, kdy se celosvětově zkracuje rozsah pozornosti a čtenářské návyky upadají. Pedagogové se potýkají s tzv. „hnilobou mozku,“ což je vnímaný poklese našich kognitivních schopností, který se připisuje konzumaci příliš velkého množství povrchního obsahu online, píše americká CNN.

Kromě okamžitého podráždění dýchacích cest může noční kašel narušovat také spánek, píše server Euronews. Nekvalitní spánek pak může podle studie vést k dalším zdravotním potížím, včetně různých poruch srdce, cév nebo metabolismu, snížené pozornosti a dalších.

Výzkumníci z Univerzity v Cambridge, Univerzity Tsinghua a společnosti Sleep Cycle, která se zabývá technologiemi spánku, analyzovali zvuky kašle ze 32 měst ve dvanácti zemích během 500 dnů. Zjistili, že vyšší úroveň znečištění ovzduší přes den silně souvisela s intenzitou nočního kašle. Platilo to i v případech, kdy místní úrovně znečištění byly pod doporučeným denním limitem expozice Světové zdravotnické organizace.

K vypracování studie použili zvuky kašle pasivně zaznamenané přes mikrofon telefonu. Nahrávky pak roztřídili podle jednotlivých měst, díky čemuž dostali ucelené soubory dat. Výzkumníci zároveň zohlednili vnější faktory, které by mohly vést ke zvýšení množství kašle, například povětrnostní podmínky nebo výskyt chřipky.

„Možná neexistuje nic jako bezpečná hranice pro vystavení se znečištění ovzduší,“ řekla Cecilia Mascolo, která vedla výzkum v Cambridge. „Lidé by však mohli zvážit, jak zmírnit své vystavení znečištění ovzduší, například používáním roušek nebo vzduchových filtrů.“

Objev je součástí úsilí o ochranu přírody na Galapágách, kde obří želvy přežívaly miliony let. Jejich populace ale výrazně poklesla poté, co souostroví začali v 16. století navštěvovat piráti a velrybáři, píše server Caliber.

Odolnost obřích želv, které podle odborníků dorazily na Galapágy z Jižní Ameriky před 2 až 3 miliony let, se nakonec stala jejich největší nevýhodou. Želvy dokázaly přežít až rok bez jídla a vody, a právě proto je námořníci chytali s vědomím, že přežijí dlouhou dobu v podpalubí jejich lodí.

„A když se tito lidé chtěli najíst, želvy tam prostě byly, připravené k jídlu, a měly čerstvé maso,“ řekl CNN Jorge Carrión, ředitel pro ochranu přírody v organizaci Galapagos Conservancy, která pracuje na ochraně souostroví od roku 1985. Během pouhých dvou století zmizelo z těchto 100 000 až 200 000 želv.

Obří želvy na Galapágách nepatří k jednomu druhu. Každý ostrov má svůj vlastní druh želvy, který se postupem času přizpůsobil místnímu prostředí. Začalo se jim říkat „mimozemšťané“, protože nikdo nevěděl, co jsou zač, vzpomíná Gibbs, jeden z účastníků výpravy. Později genetické studie potvrdily, že pocházejí z linie Floreana, tedy ze stejné linie jako želvy, které v 16. století vyhynuly.

A kde se tedy želvy po tolika letech na ostrově znovu vzaly? Existují dvě hypotézy. První počítá s přirozeným procesem. Při silných deštích mohou bleskové povodně smést vše, co jim stojí v cestě, a želvy tak mohly být přemístěny z jednoho ostrova na druhý. Druhá hypotéza připisuje jejich přesun lidmi. Námořníci totiž kvůli hmotnostnímu limitu některé želvy museli vyložit na nedalekém ostrově Isabela, uvádí Jorge Carrión v článku pro CNN.