Fleet Foxes: Síla prostoty
Americkou kapelu Fleet Foxes je možné pozorovat ze dvou pozic. Na první pohled se jeví jako ničím nevybočující folková kapela, která staví na chytlavých melodiích a čistém zvuku. Zjednodušeně řečeno – revival zpěvných psychedelických kapel z 60. let.
Jakmile si ale rozšíříme referenční rámec, vyvstane před námi uskupení, které velmi svébytným způsobem popírá tradiční hierarchii popové hudby. Fleet Foxes (a společně s nimi i desítky jiných kapel, které se objevily v posledních letech na americké nezávislé scéně) totiž necítí potřebu vymezovat se proti generacím, které ovládaly pódia před nimi.
Při zjednodušujícím pohledu na historii populární hudby téměř vždy narazíme na jednoduchý princip – odmítání. Prvotní rock'n'rollová generace odmítá nabubřelost swingu, art rock odmítá jednoduchost rock'n'rollu, punk se vysmívá kosmickým kompozicím progresivních rockerů. Společně s Fleet Foxes ale přichází – přesně v duchu jejich mírumilovných folkových písní – jakési smíření. Fleet Foxes nejenom že se nebojí hrát hudbu svých otců, oni dokonce jako svoji vlastní otcové vypadají. Toto ignorování zavedených postupů a krok stranou z hudební mapy jim dává nevídanou svobodu.
Na Helplessness Blues vyvolává kapela duchy uvolněné atmosféry konce 60. let a rozsáhlou klenbu svých skladeb staví z provzdušněných akustických kytar, energického chřestění tamburín a andělských dvojhlasů. Přesto se jim daří neznít archaicky. Jejich hudba totiž zní natolik nesoučasně, že spíše povlává v jakémsi mezičasí a brání se žánrovému zařazení.
Na rozdíl od jejich první desky, která si po celém nezávislém hudebním světě vysloužila nadšené ohlasy a vymrštila kapelu do první ligy indie hudby, je Helplessness Blues vyzrálejší. Ústřední skladba se rozprostírá na ploše devíti minut a posluchače v ní potká několik překvapivých veletočů. Přestože je struktura skladeb na druhé desce Fleet Foxes složitější, stále se jim daří působit velmi jednoduše a čitelně, skoro by se chtělo říct i prostě.
Právě v téhle prostotě je ale největší síla Fleet Foxes: kapela může místy působit až naivně, pokud je ale možné někomu naivitu odpustit, jsou to právě Fleet Foxes. S Helplessness Blues se jim totiž podařilo nahrát jedno z nejpříjemnějších alb roku. A právě příjemnost, která ovšem není podbízivá ani laciná, je komodita, jíž je v současném hudebním světě nedostatek.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
