Francouzské školy budou vzdělávat žáky pomocí 3D tisku klitorisu

03778000.png
03778000.png
3D model byl vytvořen sociálně zdravotnickou výzkumnicí Odile Fillod a může být používán jako učební pomůcka na základních a středních školách již od tohoto září. „Je důležité, aby ženy měly mentální obraz toho, co se děje v jejich těle, když jsou stimulovány. Když plně pochopí a přijmou klíčovou roli klitorisu, mohou odhodit pocity studu nebo vlastní abnormality, když jim samotný vaginální styk nestačí k uspokojení,“ řekla Fillod pro Guardian. Opensource model ilustruje přesnou anatomii klitorisu a pomůže učitelům vysvětlit rozdíly mezi mužským a ženským vzrušením. Žáci se naučí, že klitoris je utvořen ze stejných tkání jako penis, že je rozdělen do mnoha funkčních částí a jediným rozdílem je, že většina ženské erektilní tkáně je vnitřní a často i delší – až osm palců. Ve zkratce – že se tedy nejedná pouze o externí knoflík na rozkoš. „Je stěžejní vědět, že u ženy není ekvivalentem penisu vagina, ale právě klitoris,“ dodává Fillod. „Ženy také mají erekci, když jsou vzrušené, akorát to není vidět, protože jejich orgán slasti není vně, ale uvnitř. Chci tím poukázat na to, že muži a ženy se v podstatě neliší.“Klitoris má více nervových zakončení než kterákoliv jiná část lidského těla a také se jedná o jediný (mužský či ženský) orgán, jehož jedinou funkcí je přinášet potěšení. Mnozí vědci se dokonce domnívají, že orgasmus obecně „vychází z klitorisu“. Orgasmus má také výrazný pozitivní vliv na psychické i fyzické zdraví ženy: uvolňuje do oběhu oxytocin, dopamin a endorfiny, dokáže tišit bolesti (i menstruační) a dlouhodobě pozvedá náladu. Není žádným tajemstvím, že běžná poporodní péče ve Francii zahrnuje rehabilitaci pánevního dna a vaginálního svalstva placenou zdravotní pojišťovnou, kterou může využít každá Francouzka, a to opakovaně. Francie tak má ve své starostlivosti o sexuální zdraví svých občanek další zářez na pažbě.
Spustit audio
  • „Farmaření je sexy“ – absolventi univerzit se v Ghaně vrací z měst a budují udržitelné zemědělství

    28. květen 2019
    afrika.PNG

    Být zemědělcem v Ghaně je výzva. Místní farmáři, kteří svou prací sotva uživí sami sebe, i v dnešní době spoléhají na mačety, motyky a čekání na déšť. Trápí je špatné silnice, neexistující distribuční síť a nejisté dodávky vody.

    V zemi se ale objevuje nový trend, o kterém píše server New York Times: Mladí vysokoškoláci odchází z vysokých manažerských postů a v rodné Ghaně profesionalizují zemědělství – druh obživy, který je v zemi synonymem chudoby a hladu. „Jsem farmář,“ říká Vozbeth Kofi Azumah. „V téhle zemi je to stigma a ostuda.“ Azumahova generace ale do polí přináší naději – bojuje se stigmatem chudých rolníků tím, že využívá moderní nástroje, vědecké poznatky i technologie. Dokázali tak něco, co bylo v zemi dodnes nemožné, že zemědělství může být ziskové. A hlavně, chtějí čelit matoucí bilanci kontinentu, kde se sice nachází 65 % té nejlepší zemědělské půdy světa, ale podle dat Africké rozvojové banky ročně Afrika dováží potraviny za víc než 35 miliard dolarů.

    Mladí Ghaňané se vrací z měst, kam odešli za prací, s našetřenými penězi, kupují půdu a pouští se do jejího obdělávání, o čemž často nemají žádné informace a chybí jim vzdělání. Videa o tom, jak farmařit, tak hledají na internetu. Mají prý pocit, že jde o ekonomickou budoucnost Afriky. „Musíme ukázat, že farmaření je sexy,“ říká zemědělec-samouk Emmanuel Ansah-Amprofi, který původně pracoval v kanceláři zabývající se imigračním právem. Když se jednou vydal na trh a zjistil, že si koupil cibuli dovezenou z Holandska, podle svých slov se naštval. „Jak to, že na ulici se nám poflakuje spousta mladých bez práce a přitom dovážíme cibuli? Šel jsem rovnou domů a vygooglil: Jak těžké je farmařit.“ O dva roky později si založil farmu a podílel se na vzniku aplikace, která zemědělcům pomáhá najít a pronajmout si traktor. Vozbeth Kofi Azumah zase tvoří on-line workshopy, kde radí ostatním, jak založit šnečí farmu. „Vysokoškolské vzdělání mě naučilo nemyslet ve škatulkách a hledat řešení problémů, jako je chudoba a potravinová soběstačnost,“ usmívá se majitel úspěšné šnečí farmy.

  • V Amsterodamu vzniká Fairbnb – alternativa krátkodobých pronájmů, která má prospívat komunitě

    28. květen 2019
    03617150.jpeg

    Platforma Airbnb a jí podobné bývají kritizovány kvůli tomu, že ukrajují z nabídky nájemních bytů na trhu. Bydlení je kvůli nim drahé a lidé se musí stěhovat na periferie měst. Princip, na kterém krátkodobé pronájmy turistům po celém světě úspěšně fungují, se zdá být čím dál víc v rozporu s představami místních o jejich čtvrtích. 

    Ubytovací byznys ale možná může fungovat i ve prospěch komunit – jak se ukazuje v Amsterodamu, kde pod hlavičkou celosvětové iniciativy Fairbnb vzniká služba s konkrétními pravidly. Snaží se stávající model krátkodobých pronájmů posunout a najít v něm výhody pro místní, kteří v žádaných lokalitách bydlí. „Dlouhou dobu sociální dopad cestování a ubytování tohoto typu nikoho moc nezajímaly,“ řekl portálu CityLab Sito Veracruz, spoluzakladatel Fairbnb. „Teď se sem upírá pozornost a my se snažíme negativní dopad turistického ruchu na lokální trh nejen s bydlením zohlednit,“ dodal.

    Služba se na první pohled neliší od těch, které se na trhu už pohybují – krátkodobě nemovitost pronajímá a vybírá od domácích provizi 15 %. U Fairbnb ale polovina provize musí zůstat v oblasti – vrací se zpět komunitě v podobě financování nejrůznějších lokálních projektů, zlepšování veřejného prostoru, v rozvoji komunitních center nebo v budování sociálního bydlení. Navíc lidé, kteří služby Fairbnb využijí, se s daným projektem můžou seznámit, zkontrolovat, kam jejich peníze jdou a jak se projektu daří. Fairbnb zkušebně buduje síť majitelů bytů už tři roky a momentálně má své spojence v Itálii, Španělsku, Nizozemsku, Německu nebo ve Spojených státech. Do modelování pravidel o sdílení bytů zapojuje iniciativa místní, třeba obyvatele Benátek nebo Barcelony, a uvádí, že má v portfoliu na 700 domácností. Služba se nachází před spuštěním a peníze shání i pomocí crowdfundingu.

    Podívejte se taky na FairBnB vs. Airbnb: Komunity se bouří proti hotelům duchů.

  • V pátek má premiéru první díl komiksového seriálu Swamp Thing. Podívejte se na trailer s Bažináčem!

    28. květen 2019
    Ze seriálu Bažináč

    Swamp Thing je komiks spojující horor s prvky ekologie, vědy i přírodní filozofie. A také třetí příspěvek do seriálového DC Universa, které je zatím plné příslibů a překvapení.

    S proměnou distribuční strategie, kdy nově komiksové vydavatelství DC uvádí seriály na své vlastní streamovací platformě, se objevil i jiný typ hrdinů a vyprávění. Nejdříve nám Titans představili zdánlivě nekonečný, ponurý fikční svět zabydlený spoustou charakterově nejednoznačných postav, občas se jen mihnoucích ve středu dění. Své intro si v jedné z epizod odbyla i partička Doom Patrol – ujetý tým antisuperhrdinů, jehož první seriálová sezona právě o víkendu skončila. A nyní je tu Bažináč – jak zní kouzelný převod jména ústřední postavy komiksu Swamp Thing do češtiny. Podrží-li se ambiciózní strategie nastavené Doom Patrol, jehož tvůrci vycházeli především z bezbřeze imaginativních a rouhavých předlohových komiksů scenáristy Granta Morrisona, máme se rozhodně na co těšit. Jedním z duchovních otců Swamp Thinga je totiž Alan Moore, který původně převážně hororovému příběhu dodal až mytický rozměr a postavu „odlidštěného“ monstra z bažin používal jako odrazovou plochu pro reflexi lidského nakládání s přírodou. Z traileru i ze zveřejněných recenzí prvních dílů je zatím zřejmé, že seriál bude opravdu horor, těžící výrazně z atmosféry louisianských mokřadů i tragického příběhu hlavní postavy, který zdá se nám převypráví z nové, originální perspektivy.

  • Lublaňský zázrak – slovinská metropole se během pár let stala evropskou špičkou v recyklování

    28. květen 2019
    Lublaň, Slovinsko

    Slovinská metropole Lublaň se během patnácti let změnila k nepoznání. Z města, jehož veškerý komunální odpad ještě na začátku tisíciletí mířil na skládku, je první evropskou metropolí, která se zavázala k nulové produkci odpadu.

    A cesta, kterou se město vydalo, má působivé výsledky, na které upozorňuje britský zpravodajský server The Guardian. „Mít skládku plnou netříděného odpadu je zbytečně drahé,“ vysvětluje Nina Sankovič ze společnosti Voka Snaga, která se pro město o odpad stará. „Zabírá to hodně místa a nevyužíváte věci, které vám můžou být ještě užitečné,“ vysvětluje, proč se slovinské hlavní město rozhodlo radikálně změnit kurz. V roce 2002 začalo tříděním papíru, skla a plastů do podzemních kontejnerů, později se přidal biologický odpad a v roce 2008 recyklovala Lublaň necelých třicet procent odpadu, čímž v Evropě pořád patřila mezi ekologicky zaostalé státy. Město ale v roce 2013 nainstalovalo nádoby na plasty a papír všem obyvatelům a zavedlo odvážné opatření – o polovinu snížilo četnost vývozu všech směsných popelnic. Přinutilo tak obyvatele, aby efektivně třídili – dnes metropole recykluje 68 % odpadu.

    Výhledový plán je, že Lublaň bude do roku 2025 recyklovat 75 %. Město mimo jiné na workshopech obyvatele učí, jak opravovat rozbité věci, které ještě můžou posloužit, a stále oblíbenější jsou i bezobalové obchody a automaty, které provozuje přímo recyklační společnost Voka Snaga. Všechny lublaňské instituce používají toaletní papír z recyklovaných kartonů od mléka a džusů, ulice se čistí jen nasbíranou dešťovou vodou a biologicky rozložitelnými detergenty. Slovinské hlavní město momentálně produkuje 115 kg zbytkového odpadu na obyvatele ročně a plánuje jít ještě níž. Evropským rekordmanem je italské Treviso, kde jeden člověk vyprodukuje 59 kilogramů odpadků na obyvatele za rok. V Česku momentálně připadá na každého člověka za rok přes 240 kilogramů nevyužitého odpadu.

  • Mít poblíž domova park nebo kavárnu znamená méně samoty a více důvěry v místní autority

    27. květen 2019
    Kavárna - město - mileniálové

    Pokud máte blízko svého domova obchod s potravinami, park, restauraci nebo další objekty občanské vybavenosti, budete pravděpodobně méně osamělí a více důvěřiví vůči místním úřadům. Tvrdí to nedávno zveřejněná studie think-tanku American Enterprise Institute. 

    Její zjištění navíc platí bez ohledu na to, jestli člověk žije ve velkoměstě, menší obci nebo na předměstí. Výzkum použil data z národního průzkumu, který se zabýval tím, jak daleko Američané žijí od supermarketů, restaurací, barů nebo kaváren, fitness klubů, kin, bowlingu nebo dalších volnočasových aktivit, parků a také komunitních center nebo knihoven. Podle vzdálenosti pak autoři studie vytvořili tři kategorie sousedství. První jsou taková, kde mají lidé v docházkové vzdálenosti čtyři ze šesti výše popsaných míst. V ní podle studie žije 23 % Američanů. Těch, co žijí v prostředním typu, kdy musí k místům absolvovat krátkou, 5–15 minut trvající cestu autem, je prý 44 %. Poslední kategorií je sousedství, od kterého jsou objekty občanské vybavenosti vzdálené i 30 minut jízdy. Do té spadá 33 % obyvatel USA. Mezi výhody toho mít velmi dostupné obchody, restaurace nebo parky patří podle autorů studie to, že vám kvůli častějšímu kontaktu se sousedy hrozí menší osamělost i izolace. Pokud jsou lidé obklopení občanskou vybaveností, žije se jim ve čtvrti lépe, cítí se v ní bezpečněji a více se zajímají o to, co se v ní děje. Větší občanská vybavenost přispívá podle studie i k vyššímu pocitu důvěry v místní úřady i lepšímu vnímání toho, jak moc může člověk ovlivnit fungování samosprávy. Blízkost obchodů, volnočasových aktivit a míst pro potkávání sousedů a setkávání se je podle think-tanku důležitým předpokladem pro to, jak je člověk spokojený, bez ohledu na jeho společenskou vrstvu, pohlaví, rasu nebo dosažené vzdělání. O vybavenosti a architektuře v Česku si můžete poslechnout v pořadu Spot.

  • Být transgender není duševní nemoc, vzkazuje Světová zdravotnická organizace

    27. květen 2019
    LGBTQ - queer - transgender

    Světová zdravotnická organizace (WHO) se oficiálně rozhodla přestat klasifikovat transgender lidi jako duševně nemocné. Vyplývá to z nového vydání Mezinárodní klasifikace nemocí, které v sobotu v Ženevě přijaly členské státy WHO. Jde o první aktualizaci seznamu nemocí za posledních 29 let.

    Trans lidé cítí nesoulad mezi svou genderovou identitou a pohlavím, které jim bylo při narození přiděleno. WHO tento stav už neoznačuje za duševní poruchu, ale za „genderovou neshodu“. Novinka by měla zjednodušit proces změny pohlaví nebo žádosti o změnu jména, k nimž je v některých zemích požadováno potvrzení od lékaře. Zástupce Dánska ve WHO podle japonské veřejnoprávní televize NHK změny přivítal a řekl, že je to velký krok vpřed. Díky aktualizaci seznamu podle něj budou moct vést transgender osoby svůj život důstojně. Transgender lidé v České republice sice mohou oficiálně žít pod svojí skutečnou identitou, podle iniciativy Trans*parent se ale potýkají s mnoha překážkami. „Kromě předsudků se musíme vypořádávat i s dlouhým a komplikovaným procesem takzvané úřední změny pohlaví, který zahrnuje mimo jiné i povinnou operaci včetně sterilizace,“ píše se na webu Jsmetrans. Současný občanský zákoník říká, že „změna pohlaví člověka nastává chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů“. Světová zdravotnická organizace doufá, že změna pomůže odstranit diskriminaci vůči trans lidem a podpoří porozumění veřejnosti.

  • Ve Francii se dostává do módy půjčování oblečení a bot nejen pro slavnostní příležitosti

    27. květen 2019
    oblečení - šaty

    Ve Francii zapouští kořeny služby, které se zabývají půjčováním oblečení a bot přes internet. Tento trend původem ze Spojených států umožnuje půjčit si každý měsíc i několik kusů oblečení nebo bot. 

    Online půjčovny oděvů sice ve Francii fungují už delší dobu, ale doposud se zaměřovaly převážně na oblečení a obuv slavnostního rázu, určené pro mimořádné události. Teď ovšem začínají nově nabízet i sortiment pro každodenní nošení a mají zájem rozšiřovat své služby po celé Evropě. Princip online půjčoven funguje na měsíčním předplatném, které se ve Francii pohybuje mezi 40 a 90 eury. Oblečení nebo boty přijdou poštou předplatiteli ve speciálním vaku. Praní, žehlení a opravy vráceného oblečení zajišťuje půjčovna, stejně jako vyčištění a opravu bot. Když už je zboží poničené tak, že se nedá dále nabízet, půjčovna se postará o jeho recyklaci. Francouzská média fenomén půjčoven oděvů převážně vítají, považují ho za šetrnější k životnímu prostředí než klasické nákupy nového oblečení. V této souvislosti připomínají, že oděvní průmysl je druhým největším znečišťovatelem životního prostředí, hned za průmyslem ropným. O fenoménu se více dočtete na stránkách La Croix a Europe 1.

    Podívejte se taky na Odvykačka shopaholiků: swapy a půjčování mění českou módu.

  • Noční sklízení oliv stojí životy milionů ptáků, odborníci si přejí jeho zákaz

    27. květen 2019
    Olivy

    Moderní postupy při sběru oliv ohrožují ptačí populace. Nebezpečný je pro drobné pěvce především mechanizovaný noční sběr, při kterém se využívají obří vysavače. Ten ohrožuje drozdy, konipasy, zvonky a další drobné ptactvo, které v olivovnících nocuje a na rozdíl ode dne nestihne před stroji utéct.

    „Při sběru za světla je používání podobných strojů v pořádku, ptáci zvládnou zareagovat a uletět,“ vysvětlila pro server The Independent Vanessa Mata, výzkumnice z portugalského Výzkumného centra biodiverzity a genetických zdrojů (Research Center in Biodiversity and Genetic Resources). „V noci však ptáky oslepí silná světla, proto pak nestihnou zareagovat a sběrací stroj je nasaje,“ dodala Mata. Ačkoliv noční sběr přináší výhody, mezi které patří především zkrácení doby sklizně a vyšší kvalita oliv způsobená chladnějším nočním vzduchem, umře tímto způsobem v průměru více než 6 ptáků na hektar půdy. Vzhledem k tomu, že se ve Středozemí nachází více než 2 miliony hektarů olivových hájů, jedná se asi o 13 milionů mrtvých ptáků za jednu sklizeň. Ta probíhá v zimních měsících, kdy v Středozemí přezimují ptáci ze severnějších částí Evropy. Zemědělství je podle loňské studie kanadských výzkumníků považováno za nejzávažnější hrozbu pro další přežití ptačích populací. Mezi ty další se řadí třeba klimatická změna nebo zmenšování plochy, kterou mohou ptáci obývat. „Počty drobných pěvců se během tří posledních dekád snížily o více než polovinu,“ shrnul Martin Harper, ředitel britské Královské společnosti pro ochranu ptáků (Royal Society for the Protection of Birds). „Jedná se o další šokující příklad toho, jak moderní zemědělství ohrožuje ptačí populace,“ doplnil Harper. Problém si uvědomují třeba ve španělské Andalusii. Tamní úřady už se o problém začaly zajímat. Přidat by se k nim podle odborníků mělo Portugalsko, Francie, Itálie a také Řecko, kde je situace podobná.

  • Nejistota v tom, co je správné – tým z Masarykovy univerzity zkoumal, jak se chovají současné matky

    27. květen 2019
    Matka s dítětem v Českém Krumlově

    Tým z Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny na Fakultě sociálních studií brněnské univerzity v rozsáhlé studii zjišťoval, jak generace lidí narozených po roce 1989 vnímá mateřství a rodičovství. Které trendy a jak je při výchově dětí ovlivňují, čeho se obávají, ale také na co si dávají pozor.

    Výsledky několikaletého projektu shrnuli v knize, kterou právě vydává nakladatelství Munipress. Skupina psychologů se prostřednictvím dotazníku ptala žen od třetího trimestru těhotenství do tří let věku dítěte. Otázky se týkaly různých aspektů mateřství a rodičovství. Jak popisuje server Masarykovy univerzity, v první vlně odpovědí měla studie skoro 1 200 respondentů a k tomu výzkumníci provedli i řadu osobních rozhovorů. Navázali tak na několik let starý výzkum z téhož institutu, který byl zaměřený na tehdy dospívající generaci. Z něj vyplynulo, že mladí lidé sice mají na rozdíl od svých rodičů mnoho porevolučních výhod a možností, se svobodou se ale zároveň pojí spoustu otázek a dilemat. Důsledkem toho je například pozdější vstup do manželství nebo odkládání rodičovství.

    „V oblasti výchovy a péče o dítě nastal po revoluci velký boom, do Česka přišla spousta trendů. Zatímco v 80. letech byly na trhu jedna dvě příručky o péči o dítě, teď jsou jich desítky nebo stovky a mnohdy si navzájem protiřečí. Výsledkem je, že je daleko těžší se v péči vyznat a nepropadnout nejistotě, zda si rodič vybral správně,“ popisuje jedna z autorek studie Zuzana Masopustová. Mezi trendy, které se ve výzkumu objevovaly velice často, patří takzvané kontaktní rodičovství. Jedná se o přístup, který se vyznačuje snahou o maximální kontakt s dítětem, naplňování všech jeho potřeb a předcházení negativním emocím.

    Dříve okrajová záležitost, která přerostla v mainstreamový styl, je nošení dětí v šátcích. Autoři studie ale zároveň před trendy částečně varují – jejich striktní dodržování může rodiče dostávat pod zbytečný tlak. Zároveň se snaží upozornit na to, že mnohým ze směrů v rodičovství chybí vývojová perspektiva – uvědomění si, že co je vhodné pro novorozence, může být nevhodné pro batole. Extrémní snahou o okamžité naplňování všech potřeb dítěte může docházet k brždění rozvoje jeho emoční regulace, ale třeba i schopnosti empatie. Navíc snaha o absolutní spokojenost dítěte může vést k tomu, že rodiče nedbají na svoje potřeby. Kniha o psychologickém výzkumu mateřství, která je volně ke stažení, se věnuje i vnímání partnerského života nebo vlastního těla v těhotenství a problematice slaďování rodinného a pracovního života. Těmto tématům se věnuje i nový pořad Radia Wave Houpačky