Fuerteventura mi ukradla duši a Mongolsko srdce. Eliška Víravová spojuje cestování a ochranu přírody
Ochránkyně přírody, studentka Mendelovy univerzity, držitelka environmentální Ceny Josefa Vavrouška a greenfluencerka Eliška Víravová potřetí navštívila ostrov Fuerteventura. Zazeleňuje tam poušť. Proč? A jak spojuje cestováni s ochranou přírody? Mluví o tom v cestovatelském podcastu Casablanca.
Mladá ochránkyně přírody Eliška Víravová je jednou z nejmladších držitelek a držitelů environmentální Ceny Josefa Vavrouška. Obdržela ji v roce 2020 spolu se svou sestrou, když jim bylo 15, resp. 13 let. Dnes studuje cirkulární horti-produkci na Mendelově univerzitě a přináší environmentální témata na sociální sítě jako greenfluencerka.
Tři roky jezdí na kanárský ostrov Fuerteventura, v jehož vnitrozemí je patrný problém se suchem. „Dřív to byl celkem zelený ostrov se sady mandloní a fíkovníků, ale pak lidé celé oblasti odvodnili a klimatická změna způsobila, že tam téměř přestalo pršet. Zapojila jsem se tam do projektu, který se snaží zkoumat místní přírodu a znovu vytvářet podmínky pro rostliny.“
„Fuerteventura je na pohled pozoruhodně prázdná, ale mě si získala svojí energií. Musím se tam vracet. Nutí mě to tam žít tady a teď,“ vypráví Eliška Víravová v cestovatelském podcastu Casablanca. „Miluju přírodu a chci cestovat. Chci ale cestování vždycky spojit s něčím smysluplným,“ podotýká obecně ke svému poznávání.
Proč byla Eliška Víravová na Madeiře naštvaná? Čím si ji získalo Mongolsko? Jaké ekologické principy při cestování sleduje? A jak je to s věčně diskutovaným problémem toaletního papíru podél turistických tras? Poslechněte si novou Casablanku!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.






