God Bless America

Samotný film by se dal rozdělit do tří částí: červená knihovna, válečné drama, propagandistický týdeník. Hned na počátku předesílám, že jedinou částí, která alespoň trochu stála za to, byla část prostřední. Ale pěkně popořádku.

Chlapce je třeba chválit i kárat

Hlavním postavám bych pro jednoduchost říkal pilot A a pilot B. Ti jsou od raného mládí nejlepšími přáteli pobláznění do létání. Oba mladíci se stanou letci armády Spojených států. Bezkonkurenčními. To dokazuje scéna, kdy při cvičném letu provedou nebezpečný manévr: letí proti sobě a v poslední chvíli strhnou letadlo na stranu. Už teď je jasné, že tento trik nevidíme naposledy, ale necháme se překvapit. Na základně mají spoustu kamarádů, kteří za další písmenka z abecedy nestojí. Pilotu A se při lékařské prohlídce podaří testy projít pouze za pomoci sestřičky C, se kterou díky tomu naváže romantický vztah. Platonický.

Naši stateční hoši jsou převeleni na základnu v Pearl Harboru, kam se těší hlavně na sličné sestřičky. Casting filmaři prováděli pravděpodobně u Mattella. Ani mezi muži, ani mezi ženami totiž nenajdete průměrný obličej, natož postavu. Samá Barbie a Keni. Pilot A se opět setká se svou sestřičkou C a prožívají spolu nádherné chvíle. Platonické. Vše je prošpikováno neuvěřitelným množstvím neuvěřitelně kýčovitých scén, které by se více hodily do jihoamerické telenovely.

Těch ale je, co?

Pilot A odletí bojovat do Anglie, kde je posléze sestřelen. Kamarádi to zapijí, sestřička obrečí (a my s ní) a nejlepší kamarád - pilot B se céčka po nějaké době ujme. Kýčovité a prvoplánové dojímání diváků bezostyšně pokračuje. Pilot B i sestřička C se rozhodnou odplatonizovat svůj vztah a jdou do hloubky... emocí.

Citové schizma sestřičky C a klasický milostný trojúhelník nastává v okamžiku, kdy se z Anglie vrátí nečekaně zachráněný pilot A. Oba bývalí kamarádi se ale opět dají dohromady, aby zachránili Pearl Harbor před nepřátelským agresorem z Japonska, který počíná konat své dílo zkázy. Tyto záběry patří k nejsilnějším místům celého filmu. Realita scén ve spojení s virtuálním zvukem kinosálu vás donutí uhýbat před torpédy a sklánět hlavu, když nad vámi prolétá japonské Zero. Řada přirozeně dojde i na onen zmiňovaný trik z mládí, jehož užitím vyřídí najednou čtyři Zera - obdivuhodné, chlapci!

Bouře ve sklenici vody...

Bitva končí, jsou přepočítáváni mrtví, utišují se ranění, přičemž jsme opět všichni dojímáni programově vlasteneckými scénami a film se vrací do svých pseudoromantických kolejí.

Třetí část filmu popisuje odplatu Američanů leteckým útokem na Tokio. A sestřička C se teď bojí o oba piloty, kteří se do akce dobrovolně přihlásí - svou lásku slíbila Áčku, teplo domova a manželského klínu Béčku. Následná přestřelka havarujících pilotů s šikmookými ďábly ale její dilema bezezbytku řeší. Béčko se vrhá vstříc kulkám určeným kamarádu A. Scéna, kdy piloti po návratu z úspěšné akce vystupují z letadla a místo pilota B se objevuje nesená rakev, dojala jistou paní sedící na sedadle za mnou natolik, že propukla v hysterický pláč.

A jak celé drama končí? Céčko si vezme milované Áčko, synek je pojmenován po tátovi (B) a jestli nezemřeli, žijí na klidném americkém venkově dodnes.

Audience u prezidenta

Slova shrnující celé tříhodinové hollywoodské dílo se hledají těžko. Hlavně s ohledem na hrůznou tragédii v New Yorku se mi nechce psát o prvoplánové glorifikaci americké jedinečnosti a statečnosti. Komentování kýčovitosti a slaboduchosti rádoby romantických prostřihů je ztráta času. Pozitivem tak zůstávají pouze triky a efekty v záběrech ukazující bitvu na nebi i na zemi, těch je však vzhledem k délce celého filmu přece jenom málo.

Doporučení: Bůh žehnej Americe... a platícím divákům!