Gospelové TEEN: Love Yes je o procesu hledání sebe sama

24. únor 2016

Gospel jako středobod své tvorby mají na třetí desce americké TEEN. Jen rockový doprovod pomalu vyměnily za netradiční, elektronický. O tom, jak k této metamorfóze došlo jsme se bavili se zpěvačkou Teeny Lieberson. Premiérový český koncert TEEN z pražské Sedmičky jsme vám před lety nabídli ve vysílání Radia Wave. Tehdy kapela omračovala báječně sezpívanými vícehlasy posazenými do indierockových doprovodů debutového alba In Limbo.

S vaší kapelou se spojoval termín psychedelický gospel. Když jsem před pár týdny měl možnost slyšet první ukázky z vaší třetí kolekce Love Yes, málem jsem spadl ze židle. Co to do vás vjelo?
Já bych to nazvala vývojem. Možná na první poslech překotnějším, ale stále přirozeným. Letošní deskou totiž své předchozí snažení nepopíráme, ale zasazujeme ho do jiného kontextu. Stále v naší hudbě najdeš gospelové odlesky. Třeba dnes jsem gospel poslouchala celý den.

Co ale ta hora elektroniky?
Máme ji rády, tak jsme jí daly tentokrát větší prostor. Také jsme ji samy začaly víc poslouchat. Na druhou stranu jsme se kytar ani náhodou nezřekly. Jen jsou slyšet spíš v pozadí. Mám ale za to, že až vyjedeme na turné, znovu se dostanou do středu pozornosti.

Na to jsem se chtěl právě zeptat. Jak těžké bude nové písničky zahrát naživo?
Teď zrovna na tom děláme a nebude to takový problém. Vždyť novou desku jsme nahrávaly jako kapela dohromady. Ano, naživo budeme oproti minulosti víc syntetické, ale zařekly jsme se nepoužívat předtočené základy. Už teď víme, že část turné s námi nebude moci odehrát Katherine, z toho důvodu připravujeme do sampleru rytmické smyčky. Jinak ale všechno odehrajeme poctivě ručně „tady a teď“.

Mohla bys prozradit, jak jste si k novým písničkám nakonec našly cestu?
Naplánovaly jsme si soustředění ve Woodstocku, kde jsme chtěly dát nové album dohromady. Samy jsme se dostaly pod ohromný tlak, že zde musíme během krátké doby něco vyplodit, což v mém případě zafungovalo úplně opačně – zablokovala jsem se a nenapsala jsem ani čárku. Pochopily jsme, že tohle není cesta, daly jsme skládání volný průběh, já odjela domů za rodiči a zde v úplném klidu jsem během opravdu velmi krátké doby napsala téměř všechny písničky, které tvoří letošní novinku.

Už jsme nakousli, že Love Yes jste natočily ve studiu postaru, dohromady. Bylo pro vás důležité zvolit tuhle metodu nahrávání?
Bylo. Během dlouhého turné k desce The Way and Color jsme opakovaně dostávaly od fanoušků zpětnou vazbu o tom, jak jsou naše písničky naživo výrazně silnější než z desky. Jak cítí, že během koncertů dochází mezi námi k silné interakci, která naše snažení posunuje zase dál. Takže jsme se snažily během procesu nahrávání spolu co nejvíc spolupracovat. A zpětně mám pocit, že to bylo šťastné rozhodnutí.

03575485.jpeg

Love Yes, to na první pohled zní jako 100% pozitivní název desky. Nebo má i jiné podtóny?
Je zajímavé, jak všem tenhle název připadá pozitivní. Pro mne jako autorku také znamená určitý proces hledání sebe sama. Procházení si nelehkými obdobími života, někdy dokonce s rozběhem proti zdi. Na to ale navazují pocity znovuzrození, nasávání opojného éteru, objevování nových horizontů. A to přitakání v názvu má podobu odhodlání takový proces podstoupit. Také je v něm obsažen ženský pohled na okolí, který často nebývá plně pochopen i pro jisté kulturní rozdílnosti, které panují na celém světě.

V Brooklyn Magazine jsem se dočetl, že nová deska je také o jakémsi vyvážení. Mohla bys tuhle myšlenku víc rozvést?
Bipolarita mezi mužským a ženským světem je daná věc. Já o ní ale nemluvím tak, že jedna strana je silnější, chytřejší nebo já nevím jaká oproti té druhé. My tahle fakta na novince probíráme a ve zmíněném rozhovoru jsme se dostaly až k otázce, jak je čistě ženská kapela vnímána už pro své složení.

Prohlížel jsem si promo fotky k nové desce, obal a vinylovou podobu desky. A mám za to, že důležitými barvami letošní kolekce jsou rudá a černá.
Myšlenka přišla od fotografky Hannah Whitaker, která se snažila k našemu portrétu najít vhodný barevný filtr. Jakmile vyzkoušela ten rudý, bylo nám jasné, že to je to pravé. A tak jsme v souvislosti s letošní deskou vsadily na rudou.

03575484.jpeg

Vaše basačka Boshra AlSaadi má kořeny v Sýrii. Jak prožívá současný konflikt v zemi svých předků? Je v kontaktu se svými příbuznými, kteří tam žijí?
Je s nimi v kontaktu a naštěstí žijí v podhůří, kam konflikt zatím nezasáhl. Je jím samozřejmě ale poměrně hodně poznamenaná.

Mají Teen ještě jiné plány do budoucna než už prozrazené americké klubové turné?
Rády bychom se vrátily do Evropy, právě na bookování koncertů makáme. Po festivalové sezoně plánujeme odehrát ještě velkou americkou tour a pak se uvidí.

autor: Pavel Zelinka
Spustit audio

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    Mohlo by vás zajímat

    E-shop Českého rozhlasu