Gregor Samsa hudbou zmrazili čas
Ten, kdo si dodal odvahy, aby vyrazil při nedělním mrazivém počasí na strahovskou "Sedmičku", zažil plně baladický zážitek. Gregor Samsa, kapela povětšinou ukotvená do amerického Brooklynu, zde na hodinu a půl zmrazila čas a nechala posluchače plout po své hudební hladině.
Na živo tak představili své druhé a zatím poslední album Rest, které je naplněné kontemplativními kousky s rockovými částmi, které se zařezávají do poslechových aparátů s tou největší intenzitou.
Kapela Gregor Samsa je zařazována do škatulky post-rocku, slowcore nebo ambientního rocku, tedy stejná kategorie jako Sigur Rós, Cluster nebo Brian Eno. Oproti svým hudebním sousedům svou komornost nevyjadřují počtem členů, ale svým hudebním souzněním. Sedmičlenná parta z Ameriky uchvacuje tím, co není vidět. Každý z členů dodává potřebnou energii a sehrává svou roli, přestože nikdo z nich neoplývá virtuózními sklony. Vybrnkané melodie jsou sice stavěné na naprostých jednoduchostech, které by možná zvládl i prvňáček v hudební přípravce, ale žádné složitosti vlastně nejsou potřeba. Naopak by té křehkosti uškodily.
Řehořovská sešlost nekoncertuje. Vystoupení téhle americké bandy je spíše muzikoterapeutickou produkcí, jak pro ně samotné, tak samozřejmě pro posluchače, pokud jsou tomu otevření. Zpěvy, tedy spíše šepotající dialogy mezi dvěma hlavními zpěváky, Champem a Nikki, jsou natolik niterné, že se je pak bojíte odměnit potleskem nebo dokonce i během nich dýchat.
A když pak po koncertě vycházíte opět do mrazivého vzduchu, už vám to tolik nepříjemné není, protože vnitřně teprve rozmrzáte.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
