Hacke vs. de Picciotto: V osobním tempu
Svůj tříměsíční pražský rezidenční pobyt v MeetFactory zakončila manželská umělecká dvojice Alexander Hacke a Danielle de Picciotto. Alexander je především experimentální hudebník, nejvíc známý z legendárních Einstürzende Neubauten.
Jeho v Americe narozená manželka se věnuje výtvarnému umění, filmu i hudbě, mimo jiné spoluzakládala berlínskou Love Parade. V Galerii Kostka v prostoru MeetFactory představili svou alegorickou audiovizuální instalaci s názvem "a priori tempo", jejímž tématem je subjektivní prožívání času. Na vernisáži výstavy, která bude k vidění a slyšení do 5. června, s nimi mluvil Robert Candra.
Alexi, vidím, že kouříš obrovský doutník. To je na oslavu vašeho pobytu v Praze?
AH: Přesně tak. Je to na oslavu, ale taky je to moje sebeobrana. Kouření je tady dost populární činnost a já obvykle nekouřím cigarety, takže takhle vracím úder.
Posuňme se ke špičce ledovce vaší pražské rezidence, tedy k výstavě, kterou jste dnes otevřeli v MeetFactory. Můžete svou instalaci posluchačům představit?
DdP: Během našeho pobytu (od února) jsme zkoumali koncept času. Došli jsme k závěru, že čas má dva odlišné aspekty - osobní, emocionální stránku a neutrální stránku. Postavili jsme věž, která představuje osobní rovinu času, a okolo ní se rozprostírá neutrální čas, prezentovaný videoprojekcemi na stěnách a hudbou.
Osobně se mi moc líbí, že ačkoli pracujete s velmi subjektivním vnímáním času, vaše instalace má i svou racionalitu, logiku, rytmus. Navíc nějakou dobu trvá, než si člověk prohlédne a pročte všechny panely na věži - různě zpomalovaná videa, kreslené vzpomínky, diagramy. Během toho na něj dost intenzivně působí i zvuk. To byl váš záměr?
AH: Při výzkumu jsme zjistili, že existuje řada možností, jak změnit vlastní vnímání času. A taky řada způsobů, jak vnější vnímání času ovlivňuje pocity jedince. (ke kameramanovi:) Prosím nešlápněte nám do piva. Snažíme se všechny tyhle aspekty výzkumu zakomponovat do své instalace. Ta věž představuje vnitřní způsoby zacházení s pevně daným měřítkem. Okolí věže zobrazuje to, jak jsme ovlivňováni, jak je nám vnucováno - a velmi úspěšně - určité tempo. Řekl jsem to mnohem líp poprvé, než ti došly baterky. :)
Mám tomu rozumět tak, že zpochybňujete i obvykle nezpochybnitelný koncept vnějšího, objektivního času, kterým lidstvo poměřuje svou existenci?
DdP: V podstatě jsme pod diktátem času, pod diktátem toho, jak ho společnost vnímá. A pod diktátem našeho vlastního měřítka času. Třeba já a Alexander nikdy nemáme čas. Zoufale hledáme čas například na relaxaci. To byl i jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli vytvořit tuhle instalaci, abychom sami líp porozuměli konceptu času. Nikdy nemáme čas - to přece není normální!
Když jsme se takhle posunuli k obecnější rovině, jaké zkušenosti si po měsících života v Praze s sebou odvážíte dál, na další místo?
AH: Během našeho rezidenčního pobytu jsme si nakonec skutečně našli čas. To byla skvělá zkušenost, protože obvykle nejsme schopni jít do takové hloubky u kteréhokoli subjektu, kterým se zabýváme. Nechci říct, že jsme povrchní nebo že naše práce je povrchní, ale je skvělé mít šanci jít dál než obvykle. Tyhle tři měsíce byly příležitosti na něčem opravdu pracovat. Hodně jsem se dozvěděl z našeho výzkumu a věřím, že to platí i pro Danielle. To si určitě poneseme dál do svých dalších projektů. V minulosti už jsem slyšel třeba o konceptu určitých beatů za minutu, které korespondují s jistými klíči - ale teď to vím přesně, protože jsem to zkoumal! Takže se rozhodně budu snažit uplatnit takovéhle nově nabyté znalosti v dalších projektech.
DdP: To samé platí i pro mě. Naučila jsem se, jak manipulovat s časem. A to používám už teď. Při výzkumu jsem zjistila, že emoce nám diktují čas. Když děláš něco, z čeho máš radost, čas se zpomalí. Při mechanické činnosti, třeba při práci na počítači, nebo když opakuješ něco už známého, čas zmizí, profrčí kolem. Takže když teď budu chtít, aby čas zpomalil, pustím se do něčeho, co mám ráda. A to budeme dělat teď, až odjedeme z Prahy. Jedeme na turné s mou novou knihou berlínských memoárů, navštívíme místa, kam se chystáme už dlouho, a strávíme tam spoustu času. :)
Spoustu osobního, subjektivního času...
DdP: Přesně tak. Hodně jsme se toho tady naučili, je to opravdu skvělé.
AH: A kdybychom se řízli žiletkou pokaždé, když jsme řekli slovo čas, zbyl by z nás teď akorát tak krvavej flek. :)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
