Heart Of Noise 2014: Když se hluku (v Innsbrucku) daří

12. červen 2014

Nedělám si iluze o nějaké pestré klubové scéně v Innsbrucku, do známého rakouského horského střediska se přeci jen jezdí hlavně v zimních měsících a z trochu jiných důvodů. O to větší překvapení pro mě bylo zjištění, že v tomhle údolním městě sevřeném až kýčovitě panoramatickými Alpami může vzniknout a už čtvrtým rokem úspěšně existovat festival typu Heart Of Noise.

Třídenní akce, která probíhá především v prostorech kina Stadtsaal (a odpoledne také částečně v parku „Para Noise Garden“ před kinem, kde je mimochodem vstup zdarma), pár metrů od historického centra, je zcela komorní událostí pro pár stovek nadšenců do současné experimentální, hlukové, ambientní, dronové a částečně i klubové produkce. Třicet vystupujících, jedna stage, která se vždy po koncertu na pár minut odmlčí, než se připraví pro další jméno v line-upu, žádné fronty, bodyguardi, prohledávání batohů. Spíš než festival působí Heart Of Noise jako třídenní sled několika koncertů, kvůli kterým stojí za to vypravit se na několikahodinovou cestu do tyrolské metropole.

03142803.jpeg

Program Heart Of Noise totiž i letos nabídl několik jmen, na která si Praha i přes probíhající klubové zmrtvýchvstání přeci jen ještě nějakou dobu bude muset počkat. Srdce (z) hluku totiž nesází na taneční elektroniku, ale spíš na tu poslechovou, experimentálnější, avantgardnější, která zatím v Česku netáhne tak jako zmíněná rytmičtější varianta. Nejblíže ke klasickému klubovému pojetí měla paradoxně jediná žena v line-upu Stadtsaalu – Holly Herndon. I ona sice začala své vystoupení (kterým v neděli v noci uzavřela celý festival) v experimentálním duchu, ale druhá polovina už byla téměř čistokrevnou podobou současné rovné klubové elektroniky, samozřejmě s nezbytnými vokálními vložkami.

O solidní rozhýbání se postaraly i dvojčlenné projekty Emptyset a Lumisokea. Jamese Ginzburga a Paula Purgase už jsem viděl za poslední dva roky potřetí, a i když mě jejich novější „raster-notonská“ tvorba nebaví tolik jako desky, které vydali u Subtextu, naživo jsou tihle dva čím dál lepší. Geniální propojení hluku, ticha, experimentální rytmické složky a industriálních zvuků v jednu odpravující energickou masu, která by dokázala i ty Alpy zlámat. Podobně se to má i s belgicko-italskou dvojicí Lumisokea, která také dává na pódiu před laptopy přednost starým dobrým analogům, a navíc se nebojí přidávat i zmutované zvuky z klasických nástrojů typu piana nebo kytary. V kombinaci s geniálně jednoduchými efekty dvou laserů protínajících umělou mlhu si troufám tvrdit, že až Andrea Taeggi a Koenraad Ecker dopilují práci s gradací a koherencí celého setu, budou jejich vystoupení audiovizuálním zážitkem non plus ultra.

03142802.jpeg

Co se týče intenzity a hlasitosti, pozadu nezůstali ani hlukoví punkáči Wolf Eyes, neposlouchatelný (ale s o to lepší vizuální složkou) chaotik a vtipálek Russell Haswell a jeho nekončící přídavky, glitchnoisový a místy až překvapivě nekompromisní Robert Lippok a samozřejmě The Haxan Cloak – společně s Ryoji Ikedou vrchol páteční noci. Bobby Krlic předvedl, jak má vypadat epicky gradující pád do hlubokých droneambientních temnot, a Ryoji Ikeda dostál své pověsti frekvenčního perfekcionisty.

Nezklamal ani Philip Jeck – ostatně mohl by někdy vůbec? Se svými kufříky a obskurními vinyly předestřel posluchačům praskající, kolážový svět ambientu s noblesou hodnou jeho věku. Podobně jako další, ještě starší legenda poslechové a experimentální elektroniky Hans-Joachim Roedelius, který v Innsbrucku vystoupil společně s Wernerem Moebiem. Prolínání field recordings a tichých sonických ploch v jeden imaginativní soundtrack bylo ideálním doprovodem k troše toho sobotního lucidního snění.

03142804.jpeg

Kromě hlavního nočního programu ve Stadtsaalu se v sobotu navečer festival dočasně přemístil na střechu 13patrového hotelu Pema, kde pro zhruba padesátku včas příchozích zahráli dva zástupci Denovali Records – montrealské duo Aun a Američan Bryal Pyle aka Ensemble Economique. Strach z podobné výhně, která tou dobu panovala dole v ulicích, byl nakonec zbytečný. Na střeše příjemně pofukovalo a slunce se během koncertu Aun postupně úplně schovalo za alpské panoráma. V kombinaci s jistým nádechem exkluzivity a krásným výhledem na město s pohořím tyčícím se nad ním byla jak kombinace krautrocku, ambientu a éterického rocku Aun, tak (oproti některým ryze ambientním releasům) překvapivě ostřejší mix field recordings, kláves a kytarových sól Briana Pyla hudebním zážitkem, který jen podtrhnul můj celkový pocit z celého víkendu: komorní městské festivaly typu Heart Of Noise (nebo třeba Denovali Swingfestu), které se drží určitého konceptu, začínají být čím dál zajímavější a příjemnější alternativou letních outdoorových masových akcí, kde je zhlédnutí stejného množství koncertů vykoupeno nespočtem ústupků a dalšími přidanými festivalovými „hodnotami“.

Festival Heart Of Noise, 6.–8. červen, Innsbruck, Rakousko

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.