Hellboy na podivných místech
České vydavatelství Comics Centrum se z komiksové tvorby specializuje hlavně na knihy Franka Millera nebo Bryana Talbota. Mezi největší komerční úspěchy Comics Centra patří i kolekce příběhů o Hellboyovi z pera Mika Mignoly . Tuto řadu rozšířila koncem července i kniha Podivná místa, která v originále vyšla v roce 2006 u renomovaného domu Dark Horse.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!
Pokud nepatříte mezi protřelé fanoušky červené figurky s uřezanými rohy na čele a beranidlovou pravačkou, možná neuškodí začít malou faktografickou nalévárnou. Pravé jméno tohohle démona zní Anung Un Rama, tedy Bestie Apokalypsy. Ačkoli jeho původ sahá o staletí dál, tak, jak ho známe, byl Hellboy stvořen 23. prosince 1944 nacistickými okultisty, aby jim pomohl (pochopitelně) vyhrát válku. Poté padl do rukou druhé strany, Spojené národy mu v roce 1952 udělily statut "honorárního člověka" a ve finále skončil jako elitní agent Úřadu paranormálního výzkumu a obrany. (Podotýkám, že jako součást reálného světa Hellboye Mike Mignola nakreslil poprvé v roce 1993.)
Jedeme dál. Hellboy disponuje nadlidskou silou, a přestože není nezranitelný, je schopen bleskové regenerace. Bez předchozího lingvistického tréninku rozumí prastarým a magickým jazykům. Ačkoli z kapes snadno vyškrábne obří revolver nebo hrst granátů, preferuje pěstní souboje. A není divu. Jeho "pravá ruka zkázy", podle níž se jmenuje i jeden z Hellboyových příběhů, je nezničitelným nástrojem destrukce a má za sebou podobně pestrou démonickou minulost jako její majitel sám.
Tolik úvod pro nezasvěcené. Teď už se ponořme do aktuální knihy Podivná místa - a to doslova. První ze dvou příběhů, které tento šestý hellboyovský svazek přináší, Třetí přání, se totiž odehrává na dně oceánu. Tam se Hellboy vydává po konzultaci s africkým šamanem; padá do zajetí mořských panen a musí se vypořádat s prarybí čarodějnicí Bog Rúšou. Čili klasika. Mignola se prý nechal inspirovat Andersenovou Malou Mořskou vílou a africkými pověstmi, rozehrává i lovecraftovský mýtus draka Ogdru Džahada. Epizodní role navíc odkazují k dalším Hellboyovým příběhům, takže postmoderní hypertextová pavučina je kompletní a my můžeme postoupit k další části Podivných míst.
Tou je o něco mladší Ostrov, jehož úvod je inspirovaný W. H. Hodgsonem a jeho novelou Čluny Glen Carrigu. A právě tahle pasáž, ve které Hellboy popíjí s duchy námořníků na lodním vrakovišti, je bohužel tím nejlepším z Ostrova. Zbytek příběhu je rozdroben v nepřehlednou mozaiku, pracně sugerující mystické hlubiny a nechávající čtenáře tápat po tom, kde má vyprávění o původu Země, Boha, andělů i příšer s nesrozumitelnými jmény hlavu a patu.
Ostrov pak doplňuje vůbec poprvé uveřejněný epilog, který jednak vysvětluje Hellboyův původ a jednak naznačuje možný další směr příběhu. Fajnšmekry by měl uspokojit i alternativní, nepoužitý začátek Ostrova a několik stran skic.
Aby se vám Podivná místa zadřela pod kůži, musíte Hellboyovy příhody znát a pozorně sledovat od samého začátku. Na rozdíl od millerovské série Sin City, do níž se dá "přistoupit" kdykoli, tahle kniha samotná asi nové fanoušky Hellboyovi nezíská. Což těm starým může být asi upřímně fuk.
Na okraj by každopádně měl zaznít i fakt, že Mignolův kolorista Dave Stewart dostal za práci na Třetím přání v roce 2003 prestižní Eisner Award.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
