High Five s Ivem Pospíšilem: Prodavačka mě přesvědčila, že Donovan je Dylan

24. červen 2016
03417097.jpeg

Hudební nadšenec a pamětník Ivo Pospíšil nedávno vydal knihu Příliš pozdě zemřít mladý, která vypráví příběh československého undergroundu. Další díl rubriky High Five je jedinečný především proto, že Pospíšil u nahrávání některých ze zmiňovaných alb sám byl a cesta k vinylům tehdy byla o poznání složitější než dnes, kdy nám stačí několik kliknutí myší.

Karel Kryl – Bratříčku, zavírej vrátka

Deska Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka vyšla v roce 1969. Bylo to v době, kdy jsem se zvolna formoval z puberty do dospělosti. Když jsem ji donesl domů, tak můj děda říká: „Tak to není tak zlé.“ Ale ono to zlé bylo hned vzápětí. Šlo o vydání těsně před normalizací.

The Plastic People of the Universe – Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned

02515822.jpeg

Další lokální deska je první album The Plastic People of the Universe. Byl jsem při nahrávání u Jirky Kabeše. Zdálo se nám to zvukově trošku divný. Nicméně dodneška je to jejich nejlepší deska a historicky je to hodně důležitý kousek.

Garáž – The Best of Garáž

Třetí lokální věc je naše deska. Bylo to první elpíčko mé kapely, které jsem držel v ruce. Je to posvátný pocit. I když na něm byly nahrávky, které dříve vyšly už na kazetách, co si mezi sebou lidé množili. Tohle elpíčko má navíc zvláštní obal, Michal Cihlář ho na náš popud udělal o tři nebo čtyři centimetry delší. Byl to trik, prodavačky si o to trhaly svetr a elpíčko se nabízelo v regálu tím, že koukalo ven před ostatními.

The Velvet Underground – The Velvet Underground &Nico

Většinu desek jsem nakupoval kolem roku 1969. Jednu jsem ale nekoupil, nýbrž vyměnil s Pepou Janíčkem až o něco později. Bylo to první album The Velvet Underground a na obalu byl banán. Je velmi vzácné, pro mě ještě víc. Přesně tento pocit z muziky jsme chtěli dostat z té naší. Elpíčko se ke mně dostalo až s velkým zpožděním od Paula Wilsona, který ho přivezl do Prahy. Nejdřív ho poslouchal Mejla Hlavsa a začal podle toho dělat trošku hudbu. Pak skončilo u Pepy a já jsem to z něj vytáhl až hodně pozdě, ale šel jsem po tom.

Gramofonový klub, Hi-Fi série – Ray Charles a Donovan

Dvě zahraniční nahrávky vyšly v české licenci. Byl to Gramofonový klub Hi-Fi série. K Donovanovi jsem se dostal svým omylem. Jel jsem z Klukovic k Andělu, kde byla prodejna Pantonu. Měl jsem v hlavě, že si chci pořídit Dylana. Nicméně mě prodavačka přesvědčila, že chci Donovana. Takže jsem se na celý život minul s Dylanem a miluju Donovana. Je to hodně dobrý výběr, stejně tak dobrý výběr je ona deska Raye Charlese. Nahrávky pouštím ještě dnes, když hraju jako Tea Jay.

Další články autora