High Five s Ducktails loví v minulosti, vybrali osmdesátkový synth pop i Neila Younga

11. prosinec 2015

Těsně před prvním pražským vystoupení americké kapely Ducktails jsme odchytili frontmana Matta Mondanilea, který nám pověděl o svých pěti oblíbených deskách.

Nejmladší deskou, kterou Matt zmiňoval, je druhá studiovka od Weezer pojmenovaná Pinkerton z roku 1996, jinak ale lovil v minulosti věci z 60., 70. a 80. let. Kromě profláklejšího Neila Younga nebo The Cure zmiňoval taky jazzrockové Steely Dan.

The Weezer – Pinkerton
Mám rád Pinkerton od Weezer. Jsou to moc dobré písničky a mají fakt super kytarové party. A taky se mi dost líbí, jak jsou ty songy napsané.

The Cure – Disintegration
Na tom se mi líbí hodně ta produkce. Má to takový správný industriální zvuk plný synťáků.

Orchestral Manoeuvres in the Dark – Architecture & Morality
Souvenir je opravdu výborná skladba. Celé album je to dost vydařený synth pop se skvělými songy.

Neil Young – Everybody Knows This Is Nowhere
To je pro mě naprosto klasická deska, která má dost neupravený zvuk. Neil hraje neskutečně dobře na kytaru a výborně zpívá.

Steely Dan – Aja
Úplná klasika. To je asi nejlíp zprodukovaná deska, co znám. Členové kapely Walter Becker a Donald Fagen jsou úplně neskuteční písničkáři. Nejpovedenější je určitě track Deacon Blues.

autor: Martin Polák
Spustit audio